PETJULE: tak ja mu verim ze to mini uprimne :)
a ono to tak i bylo (spis nez ze ja bych byla nejak horoucne zamilovana, tak spis ten dalsi muz, a pro mne spis nez srdcovka to bylo proste jen ohromne lakavy si to dat atd., vis co, kolikrat za zivot ma clk prilezitost delat nekomu Muzu)

YMLADRIS: přijde mi roztomilé, jak si Tě "ukočíroval" na takové bravurní racionalizaci :)

FRONEMA: Díky za odpovědi! (Intimitu jsem mínil ve smyslu pocitu blízkosti a důvěrnosti mezi dvěma lidmi. Ne jako potřebu soukromí/tajemství.)

1) Potvrzuji, že o určitý čas jsme přišli. Oni spolu jeli na víkend na chatu. Ale neměl jsem tehdy zrovna celý víkend práci? Opravdu jsme o čas přišli?? ;-) Je to jen moje výmluva? Rozhodně to necítím jako podstatné, pro mě podstatné. Náš vztah byl hlubší tím, že se napřímo respektujeme. Dáváme tomu druhému "právo" žít, cítit, rozhodovat se. Navíc i my jsme o nových zážitcích (mileneckém vztahu) mluvili. Další téma, další hluboká důvěrnost v našem životě, kterou sdílíme. A to nás sbližuje, přibližuje. Známe se víc, ve více situacích, přesněji.

2) Ani já nepovažuji snahy o ovládání druhého (držení zkrátka) za vztah na vlně lásky. Láska je svobodná, dobrovolná, nenechá se donutit, nenechá se ovládat. Prozatím jsem se v životě setkal jedině s tím, že do hloubky bylo možné jít jedině dobrovolně, svobodně. Nikdy ne z donucení. Tedy naprosto souhlasím, mám stejné zkušenosti.

A velmi zajímavý je i ten prostřeh, co se stane, když člověk dá (věnuje) druhému prostor. Dovolí milence. Bez jakéhokoli ovládání. Celou zodpovědnost za Tvá rozhodnutí nechá čistě na Tobě, aniž by se Ti snažil radit, doporučovat, ovládat. Bere Tě jako milovanou bytost, která sama umí být zodpovědná za to, co dělá, co chce, za vztahy, které vytváří... Důvěřuje Tvým budoucím rozhodnutím. Pěkné, co píšeš - jak jsi uměla s tím prostorem, darovanou důvěrou, sama naložit. :)

O tom jsem myslím četl na Tvých stránkách - že když je člověk ze srdce odhodlaný, že bude podvádět, chovat se nezodpovědně, a vztahu škodit, neexistuje způsob, jak by ho druzí lidé mohli svázat (pravidly? kontrolou?) a ovládat (zákazy? tresty?), aby se choval jinak. Vždy si najde skulinku a vztah něčím poškodí. Naopak pokud je člověk ze srdce odhodlaný, že bude pečovat o vztah, projevovat se upřímně, chovat se zodpovědně, není potřeba ho hlídat, ovládat, zakazovat mu - on stejně vždy bude ze srdce jednat zodpovědně. Není potřeba se obávat darované důvěry - takový člověk darovaný prostor zužitkuje ve prospěch vztahu.

YMLADRIS: Ta, která je opravdu upřímná, pokud ta její upřímnost opravdu zní "teď nechci mít milence", ta podle mě nemusí jít do milence. :)
Ovšem ta, která je upřímná způsobem "teď chci mít milence", té by možná prospělo najít odvahu mluvit ve vztahu i o tomto tématu. Klidně i s tím výsledkem, že milence mít bude. :) Ano, to si myslím. :)

YMLADRIS: Už jsme v souladu. :) "Rozhodla jsem se podpořit" mi zní úplně jinak, než "musela jsem akceptovat"/"akceptovala" jsem jeho rozhodnutí. :)

V tom najednou vůbec nevidím, že "milence jsem nechala být", ale naopak v tom vidím "rozhodla jsem se tvrdě pracovat na free-fall v našem vztahu". GOOD! :)

YMLADRIS: Pak píšeš o velmi zajímavé zkušenosti. I když "zakázal" je hrubě řečeno, i když "jsi musela potlačit vlastní přirozené city" (opět hrubě řečeno), protože to byl on, kdo o Tvých citech rozhodoval, zda jsou čisté, nebo zda jen tak blbneš... Váš vztah to prohloubilo.

Neříkám, že taková příhoda není možná. Jen se mi nezdá, že "vzor" takové příhody by byl směrodatný.
Cítit se nejvíc šťastná ve vztahu, kde jsi svobodná tím způsobem, že za své city nepřijímáš plnou zodpovědnost Ty sama, ale rozhoduje (a lépe se ve Tvých citech vyzná) on, s tím, že Ty akceptuješ jeho rozhodnutí... Opravdu mě překvapuje, že tento model by člověka naplňoval ve větší hloubce, než když sám dospěl do fáze, kdy zodpovědnost za své city leží jenom v jeho rukou a člověk sám ví, jak se (za sebe) rozhodovat, a je v tom zahrnuta i plná zodpovědnost za vztah.

Já bych to asi odlišil od situace, kde bys napsala, že: "Dostala jsem zálusk na milence, ten nápad se mi mihl hlavou. Asi v tom i určité zamilování bylo. Ale důležitý v mém životě je vztah s mužem. O všem jsme mluvili. Podstatné pro mě nebylo, zda je manžel zásadně proti, podstatné pro mě nebyly ani jeho domněnky o mých vlastních citech. Podstatné pro mě byly jeho city, které mi sděloval, obavy z výbušnosti dvojvztahu, jeho vlastní nejistoty a záseky, jeho pocit ohrožení. Nad vším jsem znovu přemýšlela a sama v sobě jsem nacházela, že milence vlastně nechci, momentálně ne. Začínala jsem rozumět tomu, že více se chci věnovat tomu, aby muž prožíval jistotu, bezpečí, abych přicházela na situace, ve kterých já sama jednám výbušně, a zkusila se naučit jednat jinak. Jednoho dne (možná) přijde čas, že znovu budeme mluvit o milenci, ale náš vztah tou dobou už bude mnohem dál. Bude ten správný čas."

SUNNYRAIN: Ja jsem se zamilovala a on byl proti.

YMLADRIS: Teď jsem trochu zmatenej. Ty jsi se reálně zamilovala a on byl zásadně proti. A nebo Ty ses nezamilovala, ale kdyby ses bývala zamilovala, on by Tvoji cestu podpořil? To se mi jeví jako různé životní příběhy i přístupy. O kterém příběhu tedy teď mluvíme? :)

Mluvilo se tady o tom, že klasicé mono-vztahy často "řeší" vlastní potřeby intimity a sexuality tím, že milenecký vztah tají, provozují potají za zády parnera.
Vy jste se rozhodli k potřebám (k zamilování) přistupovat upřímně, ne každý má tuhle odvahu.

FRONEMA: Přinesl vám váš přístup s Tcks větší blízkost/intimitu, nebo vás nově nastolená konstelace (před 2 lety) od sebe oddálila? Co před 2 lety zažívala vaše důvěra, intimita a blízkost?

Ptám se proto, že jsem mluvil s mnoha muži i ženami, kteří potají mají milenky/milence. V manželství jsou spokojení, společně pečují o děti, mají své jisté zázemí, dokonce čas od času sexují i doma. Ale z nikoho z nich nevyzařovalo štěstí a naplnění z manželského vztahu. Tón, kterým mluvili o manželství, vyjadřoval zvyk/slušnost/povinnost/pohodlnost, ale určitě ne nadšení/zamilovanost/vášeň/blízkost/souznění/schopnost si naslouchat a rozumět si.

Mluvilo se tady o tom, že někteří lidé prý neseberou odvahu mluvit v manželství otevřeně o svých potřebách, protože by prý přišli o blízkost v manželském vztahu, o intimitu vztahu, nebo dokonce o celý manželský vztah.

Ptám se, protože mám obrácený zážitek. Když se partnerka zamilovala do milence, náš vztah to nepoškodilo. Naopak. Naše intimita se prohloubila, i vzájemnou blízkost jsme prožívali mnohem hlouběji. Jednoznačně nás to posílilo a sblížilo.
Jak jste to měli vy?

FRONEMA: A ještě jedna hypotetická otázka, třeba se podaří na ni odpovědět. :))) Pokud byste se před 2 lety rozhodli jinak, Tcks by Ti dejme tomu "zakázal" být zamilovaná :)) a Ty bys dokázala svoje city k Jachymovi nějak potlačit/skrýt/utajit, chovat se navzdory svým citům. Myslíš, že taková (hypotetická) zkušenost by vašemu vztahu s Tcks přinesla hlubší prožívání, intimnější a důvěrnější vztah, byli byste si dneska bližší a rozuměli byste si víc, než jaký život dnes reálně máte?

Pokud chceš, "hypoteticky" :)) odpovídej podle toho, jak to cítíš právě teď. Přála by sis vytvářet intimní vztah raději s člověkem, který sice potlačil jakési Tvoje zamilování, ale do života by se vám nepletl nikdo další, měli byste na sebe víc času. Nebo je pro Tebe přirozenější vytvářet intimní vztah raději s člověkem, který respektuje Tvoje city, přestože to v důsledku bude znamenat, že na sebe budete mít času o něco méně? Další vztah (k Jachymovi) Tě ani tak nemůže připravit o hloubku citů k Tcks?

Ptám se, protože jsem mluvil se ženami, které vyslyšely svého manžela a "hlas morální společnosti", a rozhodly se ho držet. Dokázaly desítku let milence nemít, pro ten "morální appel". Některá tu desítku let trávila tím, že se všemi kamarádkami a kamarády neustále probírala, jaké to je - mít milence. Neustále se pohybovala na hraně, stačil by jediný krok... Manžela u tohoto svého konání opravdu neřešila. Jiná se po 15 letech sesypala, přestala fungovat jako matka, jako manželka, přestože 15 let se jejich manželství tvářilo konvenčně a ona "jen" neustále ztrácela energii, což se zdálo jako maličkost...

Překvapují mě názory lidí, že utajováním svých pocitů, nebo utajováním toho, jaký člověk opravdu je, kým opravdu je, by se daly utvářet hluboké intimní vztahy. Často takovou domněnku slýchám, ale v životě jsem ji v praxi neviděl. Vy jste si v praxi vyzkoušeli, jaké to je - být k sobě upřímní. Tak upřímní, jak to mnozí nedovedli a nedovedou. Po letech už byste mohli mít určitou osobní zkušenost, zda upřímnost znamená cestu do pekel, nebo jste naopak odhodlaní být k sobě upřímní i nadále? :)

ZORBOVA: v "nalehavych pripadech" ano, jinak hlasit predem :) (kluci si to sobe navajem pokud vim nehlasi :) )
ale koneckoncu me uz neprijde moc rozumne abych se vrhla na nekoho aniz bych si to aspon den predem rozmyslela.

ale takhle to zas zni jako ze jsme desne promiskuitni banda, tohle je krajni pripad toho co se smi, nikoli bezny prubeh. realne ja jsem za posledni dva roky spala se dvema ruznymi muzi, a za posledni ctyri roky to dela chlapy tri, jeste pred jachymem jsem mela jsem mela druhy paralelni vztah kolegou. coz je myslim min, nez kolik vystridaji bezne lidi v nasem veku :)

chapu to tedy dobre, ze z vasi trojky si kdokoliv muze kdykoliv zacit cokoliv s kymkoliv, aniz by to tem zbylym dvema predem rekl?

GAF: druha stanka veci je, ze i kdyz lidi s mym pohledem na vec kompletne souhlasi, ze porad neni jednoduchy ho praktikovat... strach je silna vec a neda se jen tak odpalit logikou. ale chce to udelat aspon ten krok, to zvedomeni a nejakym zpusobem to dat najevo partnerovi, aby mohl nejak zareagovat.

GAF: ja myslim ze nemame, naopak :) kdyz vim ze mi kluci reknou co kde kdy s kym se delo, (a je to skrze cas overeny ze to funguje) tak muzu odstrihnout vsechny ty starosti jestli se nahodou nedeje neco co se mi nelibi.
Prijde mi za vetsina populace hraje na to "pokud ti to 'ulitne' tak je lepsi o tom partnerovi nerikat abys mu neublizil" tak prece musi mit v hlave ze takhle premysli i ten druhy, a tak se toho latentne bat, ne?

FRONEMA: jo, je pak něco špatně, souhlasim.

TENCOKACISTROMY: jestli jsi fakt vadnej, tak asi tim nejlepšim možnym způsobem nebo nevim :)

TENCOKACISTROMY: A myslíš, že to s tou důvěrou máte o to těžší na druhou stranu? Že když jste takhle tři, tak těch příležitostí, těžkostí, chyb... toho všeho co se člověku může stát je čistě statisticky víc na jednoho člověka. Nebo ne?

PETJULE: ale já teď přece o polyamorii nemluvil :)