FRONEMA: Ja som zazival silnu ziarlivost a pod nou bol hlavne strach a neistota. Pre mna najdolezitejsie uvedomenie je : celou tou ziarlivostou si robim zle hlavne sam. (nehovoriac o dramatach ktore pri tom vznikaju) Preco sa mam kopat do zadku? Preco sa mam citit nanic, ked zivot druheho cloveka nie je moja starost aj ked snim zijem. Druhy clovek nie je moj majetok, nie je to vec a hlavne nemam absolutne ziadne pravo od niekoho ziadat aby robil nieco ako ja chcem (v podstate je to absolutne detska strategia kopania noziciek - bude to podla mna) . Ja mozem zmenit akurat seba a robit rozhodnutia za seba.

Co sa tyka detstva, ja som mladsie dieta, takze ja som bol mazel - brat si to "odsral" ale co je podstatne odsral si to vtedy, teraz je spokojnejsi/samostatnejsi ja som sa tie veci naucil tazsou cestou dost neskor. (u deti ide imho o pozornost, kedy starsie dieta ju dostava najprv od oboch rodicov, ako dojde mladsie tak ta pozornost sa presmeruvava a starsie ju pocituje ako hrozbu)

FRONEMA: k tomu mne napada laicky, ze deti zarli na nove prichozi sourozence (musi se delit s nimi nove o zdroje), ale casem to zpravidla poberou, protoze rodice je roky a roky a roky ujistuji, ze je "neopusti" kvuli mladsim detem.

Zatimco v sexualnim vztahu "mladsi dite" je cerstvy maso vyvolavajici zamilovanost - nemuzes tomu konkurovat - a riziko ze partner da prednost novemu vztahu tu vzdy je. Zavistiva (ach my uz tak zamilovani nejsme a jak mu sviti kukadla kdyz na ni kouka, ach to bych zase chtela zazivat) a uzkostna (kam to povede - intelektualne muze slibovat co chce, ale laska se neresi primarne pres rozum) mi pripada normalni, jako ze fyziologicka. Musela bys zit v kulture, kde partnerske vztahy nejsou dulezitou soucasti identity (mas ji spis rodinnou, klanovou, nejakou jinou - viz Sex at Dawn); pak by te pripad rozpad partnerske identity nestihoval. _Nejakou_ sirsi identitu nez jsi ty sama potrebujes, leda ze se vedome promeditujes do stavu ze ne, ale to IMHO urcite neni vychozi pripad deti/lidi.

CHIRURGUS: Imho ne. To je chování vycházející ze žárlivoti. Může k němu dojít a nemusí.

LAURA_P:
no plus zarlivost neni strach ale strach+majetnictvi (podle me teda (:)
jinak na ten strach doporucim:
http://neoluxor.cz/beletrie/tibetske-umeni-dusevni-vyrovnanosti--22851/

LAURA_P: akorat kdyz zarlis tak se nebojis o partnera ale o sebe... v tom je ten priklad nefungujici

LAURA_P: Nejsou to zvyky, podle mě je to jen všeobecnej model, kterej je vidět všude okolo a proto je branej jako standard.

cas na repete :)
Polyamory - mnohočetné partnerské vztahy - Jak na žárlivost
http://polyamory.eleferno.cz/index.php?text=20-jak-na-zarlivost

FRONEMA: Já žárlivost jako standard beru - ještě jsem nepotkala chlapa, kterej by na mě nežárlil. Takže to mám asi už tak zkreslený, že kdyby náhodou nežárlil, tak si řeknu: "Jsem mu volná."
A vždycky, když jsem byla zamilovaná, tak jsem žárlila. Asi jsou to nějaký zarytý zvyky v nás. Dokážu si představit, že to jde bez žárlivosti... ale je to jen představa a nemyslím, že se v nejbližší době posunu do fáze, že se toho zbavím... Ale bylo by to hezký...

Pokusila jsem se sepsat pozitiva polyamory do jednoho clanku. Vznikl takovy napul manifest, napul zpoved o tom jak by mel zivot idealne vypadat.
Libi se vam? pridali byste nejaky duvod?

Polyamory - mnohočetné partnerské vztahy - Proč polyamory?
http://polyamory.eleferno.cz/index.php?text=22-proc-polyamory

MAKROUSEK: rozesli jsme se, jestli nechcete aby se vam konstelace rozpadla, nerozchazejte se.

Situace zustava stejna jako predtim, je to moc cerstve a moc osobni na to to verejne rozmazavat, a stejne nikdo neudelal zadnou jednu konkretni vec na kterou by se dalo ukazat a rict "tudy ne, pratele". Vztahy proste zacinaji trvaji a konci, je to jejich prirozenost a my jsme se tomu taky nedokazali vyhnout.