i kdyz clovek nekouka na to, co si o nem ostatni mysli, tak je dost tezky zit dlouhodobe v rezistenci nebo vycleneni

CHIRURGUS: nechci tvrdit ze nemas pravdu - ale kdo z nas tam je, ze by neresil co okoli? ostatne si myslim, ze hnat to do extremu taky neni ta cesta. sme tvory spolecenske, tak je jasne, ze se koukame po tom, co na to okoli. osobne treba casto taky nejsem si jista, co jsem opravdu ja a co je spis 'spolecnost'. imho je to takova nekonecna cesta mezi 'ja' a 'my' abych to tak rekla. a zdaleko ne tak cerno-bile jak to vidis 'slaboch je nebo neni' ... je slaboch ten, kde vi a prizna si svoje limity (a treba s nima i chce neco udelat) nebo ten, kdo jde ... nekam, bez pochyb aniz by se podival vlevo, vpravo ...

LA_BETE: Tohle je přesně ten důvod, proč sem nepřispívám. Na nás všechny je vyvíjen tlak okolí. Kvůli tomu jak žijem, co děláme, co žerem... každýmu totiž vadí něco, ale zpátky k tématu. Pokud si zvolim způsob života, kterej mi kvůli "tlaku společnosti" udělá ze života bordel a přinese mi starosti, tak sem dement, kterej neumí ustát ani to, co si sám zvolil. To co píšeš je absolutně špatně, protože to zahrnuje "běžnější" názorovej rozsah, do kterýho normálně uvažujícímu člověku nic neni a kterej ho ani nerozhodí, protože majorita společnosti je konzervativní, nebo dementní a jejich názor tak nepodstatnej. Upřímně si myslim, že smyslem života je dělat si co chci a nenechat se omezovat a tlačit zbytkem lidí kolem sebe tam, kde bejt nechci. A už vůbec ne k tomu, abych se proto, že dělám to co chci, cejtil špatně. Chlap má bejt chlap. Pokud si o sobě chlap myslí, že je slaboch, tak asi bude. A to, jestli se jeho holka chodí dobře bavit s dalšíma chlapama na to nemá moc velkej vliv. Slabochem chlap buď je a nebo není :)

CHIRURGUS: no, on to ten člověk v hlavě srovnané mít může, ale to neznamená, že na něj není vyvíjen nátlak okolí. Např. pokud má muž dvě ženy, je vnímán spíš jako "borec", ale když má jeho žena muže dalšího, vnímají ho ostatní jako slabocha a myslím si, že není snadné s tím žít.

CHIRURGUS: v tom pripade vol nastejno.
neni to muj napad, to mne to vzdycky nekdo vykladal jak to maji zeny/muzi tezsi. (zatim jsem vzdycky slysela, ze pohlavi toho cloveka se shodovalo s tim, kdo to ma tezsi :) )

FRONEMA: Proč ta anketa implifikuje, že je to v každém případě pro někoho těžké? :D Nechci být rejpal, ale podle mě je to vcelku snadný pro oba, pokud mají v hlavě srovnáno co chtějí... :)

KETHAMINA: inu, ten co to psal je oslik :o). pripoustim, ze pro muze to muze byt obtiznejsi, nez pro zenu, prijmout to, ze jeho mily/a se vztahuje jeste k jednomu dalsimu partnerovi, tak muze byt slozitejsi najit v hlave ten spravny cudlik k precvaknuti, ale s trochou pece a hodne mluvenim a vysvetlovanim by to melo jit v nekterych pripadech zaridit. no a i v pripadech, kdy by to zaridit neslo by se aspon mely vynechat ty moralisticke kecy kolem :o).

Ahoj, diky za otevrene sdileni vasich osobnich temat... Zaujalo mne (udajne "ustalene") spojeni "sex bez citu". Asi tusim, co se tim ma na mysli, ale... Nechci sem tahat prilis "ezoteriky", ale pokud (nejen) Stanislav Grof povazuje sex (vedle vlastniho narozeni a vlastni smrti) za jeden z nejsilnejsich zdroju energie ve vesmiru (a vlastni porod a smrt jsou fakt fest super-emocionalni zalezitosti! :-), tak mi neni jasne, proc by sex (udajne?) byt nemel...

Neni nahodou vetsina "problemu" v oblasti polyamory, otevrenych vztahu apod. zpusobena prave tim, ze oblast sexu / sexuality (nutne a vzdy!) mobilizuji silne emoce, ktere jsou proste vzdy "silnejsi", nez si myslime, ze jsme my sami?

Ja vim, ze to je tak trochu OT, ale stejne me zajimaji mne vase nazory... Diky

PEJR: ja mam dve deti (10 a 12 let) a druhou zenu, takze zazivam na vlastni kuzi, jake to je. a rekl bych - deti jsou velmi citlive na to, jak to vnimaji dospelaci. kdyz jsou jejich rodice v pohode, jsou deti v pohode. kdyz je jeden nebo oba rodice rozbiti, zacinaji mit deti strach a pak jsou i ony nestastne, boji se co bude. nebudeme si nic nalhavat - hlavni kulturni vzorec v nasem svete je 1+1, to je vnimane jako standard a odchylky jsou "divne", byt uz za ne nastesti nikdo nikoho nekamenuje (aspon v nasich zemich). aspon co mohu pozorovat ja, moje deti informaci o nasem rozkosateni prijaly celkem dobre, ale minimalne synator (12) se opatrne vyjadril, ze to nebude moc rozebirat s kamaradama - nedivim se mu, spousta decek jsou mali sobecti parchanti, kteri jsou dobri v jednom - delat ze zivota peklo detem ostatnim, ktere se nejak lisi. decka silne to ustoji, slabe to zdaleka ustat nemusi. takze urcite plati, aby ze strany rodicu krom toho, ze musi byt sami v pohode a vyrovnani, by melo byt dostatek komunikace ve smeru k detem a velka moralni podpora, kdyby to potrebovaly.

PEJR: však ale kdo říká, že máš mít "stále nový a neznámý" vztahy furt pryč až do smrti smrťoucí? stejně jako všichni, i poly lidi se nejspíš v mládí vybouří a v dospělosti usadí, byť třeba ne s jedním člověkem, ale se dvěma, třemi.

ten tvůj příklad od kamaráda zní ... no jak to říct. co se myslí tím že "dělají pomatenosti"?
a proč myslíš, že tu energii, kterou mají na rozhazování všude okolo, vůbec mají zájem do toho vztahu dávat? že to vůbec má kapacitu na to něco skvostnýho? sám říkáš, že je to celý dost vylhaný a polepený... co jáá vim, třeba je, ale pak to třeba nejde spravit jenom tím, že se do toho dá "víc energie".
to je taková ta složitá otázka, kdy ještě stojí za to snažit se vztah napravit, a kdy už je to akorát plýtvání časem a energií a líp by bylo začít odznova jinde
a hlavně to vůbec nemusí souviset s tím, že je to poly vztah. když se podívám okolo sebe, znám spoustu monogamních rodin, kde je vztah mezi mámou a tátou na starou bačkoru, děti to snáší jakž takž, zachraňují to prarodiče... prostě ... já bych ve svým životě takovýhle vztahy taky nechtěl, taky hledám nějakou kvalitu.

PEJR: to neposoudím. je docela dobře možné, že vztah těchdle tvých známých stojí za starou belu. to ale neznamená, že jiný vztah o stejné struktuře bude stejně špatný, případně i vůbec všechny takové vztahy