U nás na severu je taky "hřišťový fenomén", s oblibou ho sleduju spolu s dcerkou, zatímco jsme obě nejmíň po kolena v pískovišti a díry, hrady, tunely a bábovičky všude kolem.. matka-modelka nakráčí s dítkem na hřiště, milostivě ho pohoupe, eventuelně povozí na čem uzná za vhodné, a závistivé pohledy dítěte přilepeného k okraji pískoviště a zírajícího na nás komentuje: "Tam ne, tam se umažeš!" Vždycky znovu mě to potěší.. už se někdy někdo UMAZAL od písku??? Kdyby to dítě šlo kolem v krásných šatičkách, ale při výpravě na hřiště v teplákách to nechápu..

MEDVED007: u nás na dvorku se taky slézají puberťáci :-P

koukám, že se asi řadím k divným matkám....ale já v praze prostě hřištím nedůvěřuju a nepřeju si, aby tam mé děti chodily bosky....člověk nemusí být žádný colombo, aby si všimnul, že večer po setmění jsou hřiště oblíbeným místem srazů puberťáků, kteří tam v lepším případě hulí trávu...doma na zahradě děti běhají bosky běžně, ale na veřejných místech prostě nee

jo a taky jsem občas utírala klouzačku...teda obvykle suchým kapesníkem nebo jsem sebou nosila i hadr...když bylo po dešti a děti se chtěly klouzat, tak jsem jim to prostě setřela....nevidím důvod, proč by měly holky lítat s mokrou zadnicí.....

asi mi napálíte sto mínusů, ale je mi to naprosto buřt :-P

MAKU: super, dělám to podobně :) bosky sedím v písku, kloužem se a houpem se spolu a nakonec vytřepem písek z vlasů a jdeme domů - a bosky! :D

VERONIKA22: já nechávám dítě chodit bosky, i když je mokro nebo není úplné teplo. Teď jsme byli týden pod stanem a když chtěl běhat bos po louce, spíš mě to těšilo.

BONIE: taky čas od času potkám tenhle typ matek (v šatičkách se neběhá, v bílých legínkách se nesmí na klouzačku, lopatka s pískem se nesmí zvedat příliš vysoko apod.). Mně je většinou spíš líto těch dětí plus mám obvykle tendenci ty matky ještě víc podráždit - třeba dítě ještě upozorním na louži, kterou v rámci hřiště přehlédlo, zahrabáváme se navzájem do písku a tak. To si pak docela užívám :o) Taky se mi ale stalo, že jedna taková měla na hřišti pocit, že se svému synovi málo věnuju a nejistím ho dosti na prolejzce (kterou zná a zvládá ji už delší dobu levou zadní nahoru ai dolu, takže jsem v klidu seděla na lavičce a bavila se s babičkou). Nejdřív na mě vrhala znechucené pohledy, nakonec si k němu stoupla, měla tendence ho přidržovat a hustila do něj "drž se, spadneš" a "opatrně". U toho ještě stíhala vlastního syna informovat, že na klouzačku si má sednout a klouzat se dolů, opakovala mu to snad pokaždé, když na tu klouzajdu vylezl. Celkem mě nasr**, tak jsem nahlas houkla, že to syn zvládne i sám. To byl výraz, to si nepřej vidět :-D No ale dala pak už pokoj :)