ANICHQA: imo je dobré to "vyřvání" udělat metodicky - najdi si třeba popis Estevillovy metody učení spánku dětí a uprav si ji na míru. Myslím, že nás to tu tak udělala už řada. (U nás jsme k tomu přistoupili v momentě, kdy každé uspávání trvalo třičtvrtě hodiny i déle za ustavičného řevu mláděte (bylo mu asi 10 m.) - řev neustával ani při houpání, hlazení, zpívání, dudlíkování, zavinování, bílém šumu, společném usínání v posteli... a všem ostatním, co do té doby aspoň částečně fungovalo. "Vyřvací" metoda byla pro mne dost psychicky náročná, bylo mi malého strašně líto, ale každý den se to lepšilo a do týdne usínal syn bez pláče sám a navíc začal daleko lépe usínat i přes den, takže nakonec to hodnotím kladně). Ta metodika u toho spočívá v tom, že se jednak dodržuje večerní rituál před spaním, pak je dítě uloženo do postele a rodiče za ním přichází nikoliv podle řevu, ale podle časových intervalů - nejdřív po 5ti minutách a pak se ty intervaly postupně prodlužují (já si ty časy fakt i psala, abych měla přehled :o). Když rodič k tomu nespícímu ječícímu dítěti přijde, neměl by ho z postýlky zvedat, ale jen ho hlasem ujistit o své přítomnosti atp., já teda syna k tomu vždy pohladila (to třeba Estevill považuje za chybu ;-) No a pak je to potřeba vydržet několik dní a opravdu nepovolit. Pokud z tebe dítě vycítí nejistotu, pravděpodobně toho využije :-) (U nás první večer řev asi 45 minut, třetí den už to bylo něco kolem 10 minut, do týdne to bylo bez řevu. Pak časem ještě občas přišla nějaká regrese, ale vždy rychle odezněla.) Akorát by se s tím nemělo začínat v momentě, kdy třeba dítěti rostou zuby, je nemocné, v cizím prostředí atp. No a já teda ještě před tím učením usínání prvně - postupně - odbourala noční kojení (sledovala jsem, u kterého kojení opravdu hodně pije a nejprve zrušila jen ta kojení, která byla ve skutečnosti jen uspávací. Při těchto probuzení jsem mu nabídla jen vodu z lahve - do dvou dnů pochopil, že kvůli tomu se budit nevyplatí. Časem se přestal budit úplně.)

Odnaučení nočního kojení i ta metoda naučení samostatného usínání je docela dobře popsaná v knize "Dětský spánek v otázkách a odpovědích", vydal Ikar, měli jsme to půjčené z knihovny. Trochu jsme si to upravili po svém, byli jsme méně drsní, než jak to tam popisujou, a taky to fungovalo.

MALKE: pravda, B když má hlad
a) chodí a řve
b) říká ňam, ňam, ham
c) když ho zvednu, sápe se mi do výstřihu

Přehlédnout nejde ani jedno :-D

ANNAWA: Taky to bývá nco za něco - dítě, které je vymazlené z prvních let, pak většinou klidně odchází do života, zatímco nevymazlenému pořád něco chybí - a v lepší verzi to bude pořád chtít dostat od matky, v horší to bude kompenzovat nějak patologicky, divnou partou a pod.