ANICHQA: Já se přiznám, že jsem Bena vyřvat nechala. Když se budil často (postupně začal vstávat i čtyřikrát pětkrát za noc) a ne na jídlo, prodlužovali jsme intervaly, ve kterých jsme dorazili - vždycky někdo přišel, ale ne hned. Pohladil, odešel, přišel znova za pár minut... Po nějaké době začal Beno vstávat zase jenom tehdy, když měl hlad (to jsme chodili, dokud chtěl). Bylo to tedy asi o dva měsíce dřív, cca v deseti... Jediná výjimka byla, když plakal hystericky (občas měl zřejmě noční můry), ale to se dalo dobře odlišit, ten pláč byl jiný, to jsme taky chodili rovnou.

mlika mam uz malo, staci jen na jedno nocni kojeni, pak nastupuje UM

ANICHQA: A je teda kojená nebo na umělým mlíku?

za hlavni problem zkratka povazuju fakt, ze neumi sama usnout, to bychom potrebovali nejdriv. Pak si myslim, ze se podari odbourat i to nocni krmeni, protoze bude schopna usnout sama. Stejne planuju odstav v radu dnu, takze by to bylo idealni.

ADD: protoze ji furtujem na noc dost a nechce pit na noc ani to UM. a kdy ji to v noci preci jen udelam, tak vypije 40ml.

ANICHQA: Proč by to nemohl být hlad? Já kojím šestnáctiměsíční dítě tak pětkrát za noc - a pije dost žíznivě...

jeste dodam, ze dudlik nevedeme, pac o nej nebyl zajem.

jste tu vsechny takove chytre, vysvetlete mi, jak mam naucit spat v noci rocni dceru. PRitel prosazuje metodu vyrvani se, jenze mne se to nezda. Asi jsme uz tu dobu, kdy to slo, prosvihli. Ted uz ma silu a bude rvat ostosest. Budi se 3-4x za noc, coz hlad urcite neni. Usinat sama neumi, takze kdyz se v noci probudi, tak logicky ocekava, ze ji zase budeme uspavat. Nejakou metodu potrebuje urcite, protoze tak velke decko uz muze spat celou noc bez jidla. Prozatim to resim tak, ze ji dam UM, jenze ta metoda se mi taky nezda, pac toho bude vyzadovat cim dal vic, to je mi jasne.
Pro ty, co mi budou radit pristoupit na nocni teror od ditete s tim, ze je to normalni a prirozene, sdelim, ze ja sama nespala dobre v noci do 5 let a to jen, protoze matka nemela tu silu zakrocit. Uplne si pamatuju, jak jsem se v noci probudila a rvala ze zvyku, kdyz prisla matka s tim, co mi je, tak jsem jen rekla, ze nevim.

TABBY: no tím "uklidním" myslím jakože se on uklidní, když mu to takhle řeknu.. jakmile ale přejdu do "nejde to" tak je zas řev

BONIE: Aha. Ja neuklidnuju. Akorat potvrzuju emoce - ne - nechces - zlobis se - chtela bys, nejde to aj.

TABBY: hm, někdy je to dost matoucí.. uklidním ho tím, že ho chápu, ale když mu to pak opět zakážu a vysvětlím, je to opět boj

BONIE: Batoletstina, potvrzeni emoci. Vic nenadelas.

ANNAWA: nevím, vzpomněla jsem si na to spíš i proto, že jsem s ní jednou viděla rozhovor a chtěla jsem si od ní něco přečíst i z mého profesního hlediska.. a pár lidí už mi to dporučovalo.. třeba se tam něco dočtu .) (navíc syn mojí tety - 7 let - dostal návrh na hospitalizaci na psychiatrickém oddělení v Opavě, on je uplně výchovou zničený, takže bych ráda něco věděla o tom, proč a jak a kdy se to může takhle hodně zvrtnou)

já to pořád ještě trochu přisuzuju tomu, že mu rostou trojky zuby a všechny najednou, jak to tak vypadá.. ale i tak no.. byl fakt hodné miminko, takže se musím rychle nějak přenastavit..

BONIE: nakonec nic, protože nějak nevím co.
Batoletština zabírá někdy, ovšem upřímně řečeno, B když je v klidu, rozumí i složitějším sdělením a když je v afektu, tak je to stejně jedno. Myslíš, že je to až na Malýho tyrana?

ANNAWA: no a co proti tomu děláš? :) já jsem si právě stáhla knihu Malý tyran, po nějak nezdařilém pokusu mluvit na něj batoletštinou podle knihy Nejšťastnější batole v okolí.. ne že bych byla knihomol a jela podle toho, co kdo napíše, ale různé rady z okolí mě už mátly, tak zkouším tohle.. jinak podle sebe vysvětluju, domlouvám, ukazuju dokola dokola dokola!!

A je mu právě 15 m.

BONIE: ha ha, nezávidím, nepřeju, ale soucítím, mám doma to samý. Naprosto. Vztek a zároveň mnohem větší fixace, jako bych to psala já.

a nějaké rady na období vzdoru v 15 měsících? :) už jsem z toho lehce vyčerpaná.. nevím, co se mi z toho mého hodného miminka stalo za tyrana.. řve, řve, řve.. u převlíkání, když chce něco co mu nechci dát, když ho nepustím na cestu.. řve a vzteká se.. a teď objevil zábavnou novinku fackování a škrábání.. čtu chytré knihy a nic moc nezabírá, nevím jak mu to vysvětlit, mám pocit, že je to přišlo nějak brzo a tak je těžké mu ty věci vysvětlovat.. zároveň se na m ě začal mnohem víc fixovat, takže si prostě nějak nemůžu odpočinout.. :/

ANNAWA: K tomu poslednímu povzdechu. Nejsem teda nijak zkušená a je pravda, že naší BB jsou teprve 4m, ale ač jí zásadně nenechávám vyřvat a když je vzhůru tak se pořád chová, tak když jsme mezi lidma, je to zlaté dítě. Absolvovali jsme teď dvě svatby, v podstatě ani nezabrečela (to se doma fakt nestane:o)) a večer okolo osmé pokaždé usnula a spala a spala. Oslavy jsme tak opouštěli až po desáté v což jsme vážně nedoufali. A všichni chválili, jaká je hodná. Tak možná má dítko štěstí, že má takovou povahu...

MALKE: Asi to se mnou jinak nejde, já jsem totiž hroznej zmatkář, takže bylo nutno mě vybavit dětmi se schopností se o sebe postarat. Moje robátka pokud možno ani nehlásí, co chtějí, a když je možnost, rovnou si to vezmou. A protože jsem je nikdy nemučila pitím obyčejné vody (kupovat balenou se mi příčí a vodovodní u nás nejde pít), tak se o pití spolehlivě hlásí. Benýs klidně taky vydrží bez jídla, ale o své vůli. Hloupé je, když dostane hysterák ve chvíli, kdy by se měl napít, pak je zaseklý, že ode mne nic nevezme ("nic nechcu, nic nepotěbuju"), a další dvě hodiny nešťastně kvílí, je mu zle, ale vylézt zpod stolu a vzít si vodu by mu zkazilo image. To pak trpím s ním, protože vím, kde je chyba, ale nemůžu s tím nic dělat. Kdybych věděla, kdy tahle fáze přejde, stříhám metr.