RACHEL: Já syna vždycky důrazně zarazila, když dělal něco, čím ubližoval jinému dítěti (i když mu bral jeho věc). Když neposlechl, vzala jsem ho pryč. A vždycky jsem mu říkala, proč tohle dělat nemůže a co může dělat místo toho. U těch věcí jsem třeba říkala, že teď si nemůže vzít lopatku/ motorku/ jakoukoli hračku, protože ji má holčička/ kluk, ale může si vzít třeba hrabičky/ auto/ cokoli volného. A když vypadal, že mu to je líto, tak jsem říkala, že až si holčička/ kluk přestanou hrát s hračkou, o kterou tak stojí, může si ji půjčit (pokud byla někde nějaká obecná k půjčení) nebo se může zeptat a půjčit si ji, pokud mu to ten, koho je dovolí.

Ne vždy trpělivě poslouchal, ale vcelku brzy myslím pochopil princip a teď s tím nemá problém (je mu 2,5). Ale řekla bych, že je to taky takové období. Myslím, že si dítě víc uvědomuje sebe a zkoumá jaký vztah zaujme ke světu a k ostatním bytostem na něm.

Takže určitě bych bránila v ubližování. U věcí bych se pokoušela vysvětlovat a hledat kompromisy nebo nějakou cestu, jak ho uspokojit a zároveň zabránit tomu aby někomu jinému něco vyloženě bral.

RACHEL: Tohle bych aplikovala po důrazné domluvě a varování. Ale záleží hodně na tobě. Myslím, že bys mohla klidně bránit v konkrétních závadných činnostech a na hřišti zůstat (ale jen tehdy pokud by součástí domlouvání nebyla hrozba odchodu z hřiště, pak je odejít správné).

SHARIE: Leta letoucí jsem v práci používala jednorázovky (teď látkuju - u vlastního), takže zcela zodpovědně můžu říct, že to protéká zhruba stejně (tj. ve stejném množství co do objemu i do počtu a frekvence).
Máme čerstvou zkušenost z dovolené (tam jsem nelátkovala)... vylezli jsme na Muchovu vyhlídku (kdo zná tuší) - ono už vylézt na Terezínku bylo náročné, ale kilometr na Muchovu vyhlídu nám trval hodinu (nahoru, dolů, cestou, necestou, přes balvany apod....dítě v Manduce)...A to se L. rozhodla, že času nám dala dost, tady se jí líbí, takže jíst hned a tady... Tak jsme rozhodli, že teda nakojím (sedla jsem si na nějaké schody vysílače), ale že přebalení necháme až sestopíme do nižších pásem, neb tady fouká...hodně... No, u kojení se pos... takovým způsobem, že to měla až za krkem, takže kromě přebalení musela obsolvovat i kompletní převlečení (manžel stál nad ní celý nešťastný, jak že to má dělat, když jí má držet, dělat větrolam a při tom se nedívat neb ji jinak ohodí...). :-)

ADD: To jsem nezkousela, to je fakt..

Jinak posilam kontaktni opicivstvi:

Moje malá po narození v kočárku strašlivě plakala, tak jsem začala nosit. Ve dvou měsících začala plakat v šátku a chtěla kočárek:) ted ve třech měsících už bere šátek zase na milost, ale neumí v něm pořádně usnout. Tak když chci, aby se prospala, beru kočárek:) pravda, babičky ježdění s kočárkem milují a já jsem ráda, když mám chvíli oddych:)

LAMIA: já v tom teda prarodiče trochu chápu.. hlavně nošení musí prostě vyhovovat oběma stranám, dítěti i tomu kdo nosí, pokud to tak není, tak to myslím postrádá smysl.. a taky nevím jak u vás, ale tak většinou to jsou i trochu starší lidi a to nošení je i pro mě docela fyzicky náročné, ale i kdyby to zvládli, tak si myslím, že oni jsou taková stará škola a já jsem to měla tak, že jsem jim nechtěla tu radost napařovat se kočárkem nějak vzít...
syn se rád nosí i vozí :) mě ta možnost výběru vyhovuje a babičky jsou přešťastné, když si ho můžou povozit..