• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    LURA: diviš je božííí......pomalu to vypadá, že má víc rozumu než plno jiných dospělých :-)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    LURA: jo, tak takhle bych rada taky dopadla se svou vychovou - aby dite si bylo natolik jiste samo sebou a cerpalo ze sebe, ze v situacich, kdy se nekdo jiny chova jako trdlo, tak si to nebralo osobne. jses sikovna matka! (ovsem pochvaly dle r&r i dle naomi kazi charakter, tak jsem nic nerekla :-))
    CASTROL
    CASTROL --- ---
    IBERIA: můj syn (2,5 roku) má stejně starou kámošku a rasí se celkem tradičně. Když jeden druhému něco provede, tak ho drapnem za packu a trváme na tom, že se musí tomu druhému omluvit, pohladit. To děláme celkem direktivně, žádný prostor pro odmlouvání. Když Nela jeden čas kousala, tak jsem jí párkrát kousla zpátky a doprovodila vysvětlením, že to takhle bolí i ostatní. Jinak to moc nerozebíráme, jsou to prťata.

    Já jsem velkej zastánce toho, aby si dítě uvědomilo důsledky svého jednání (podle R a R) ale nekomunikuju to všechno najednou, spíš průběžně propojuju souvislosti. Podle mě nemá cenu prckovi něco vysvětlovat, když je zrovna nějak rozjívenej. to stejně nic nepochopí. Ale vím, že si pamatuje, takže to třeba ten den ještě rozebereme víc v klidu. Jinak teda zjišťuju, že v některých věcech jsme s manželem děsně direktivní (čištění zubů, usínání apod.). Dokonce počítáme v případě neposlouchání do tří, protože to počítání mě uklidní (nejsem v afektu) a prcek přesně ví, kdy je konec srandy.
    LURA
    LURA --- ---
    U nás dnes: Diviš měl mít přehrávky v hudebce. Strašně se loudal a já dnes nebyla nějak naladěná a už jsem pěnila. Když jsem přišla dolů a on měl na sobě ty kalhoty na přehrávky od prachu, protože v nich lezl po kolenou a neměl se k odchodu, do toho mě točil manžel (protože byl taky unavený a navíc je ještě trochu nastydlý, ale byl prostě protivný a nechtělo se mu na ty přehrávky jít) a já už začala na Diviše řvát a dala jsem mu dvě herdy do zad. Když jsem v předsíni říkala, že se cítím fakt strašně, protože jsem uhoněná a mám pocit, jako kdyby to byly moje přehrávky a všem musím všechno nachystat a oni nejsou schopní se ani vypravit, tak mi Diviš řek: "Maminko, já tě úplně chápu. Já mám dneska hodně podobnou náladu. Ani trochu radosti za celej den."
    V autě jsem se mu potom omluvila, že jsem na něj řvala a praštila ho a on na to: "To nevadí, tak to je, že se člověk chová podle toho, aby se hodil k tý svý náladě." A já mu řekla, že mě to teda vadí, že by se člověk když má nějakou náladu měl trochu ovládat a že jsem to přehnala.


    RENFRI
    RENFRI --- ---
    TAPINA: Ale ono to je, že vůdčí osobnosti bývají obvykle jedinacci a prvorozeni, což moji šéfové teda splňují do posledního, ne, že každý jedinacek je vůdčí typ, ty podmnožiny jsou opačně.
    MAKU
    MAKU --- ---
    MAKU: (Jo a já ač mladší jsem proti bratrovi dominantnější. V komunikaci s ostatním dětmi mi to ale moc platné stejnak nebylo.)
    MAKU
    MAKU --- ---
    TAPINA: já nemyslím, že tohle co popisuješ, je jedináčkovstvím. Já mám staršího bráchu, manžel je dokonce ze tří sourozenců (je nejmladší) a oba jsme to vnímání okolních dětí měli podobně jak popisuješ (já krom toho chodila do jeslí i do školky a nijak mi to v tomto směru na fungování s vrstevníky nepomohlo...). Imo je to spíš projev introverze a submisivnější povahy. Jo a já i muž se s tebou shodujeme, že se z toho člověk vyhrabe až v průběhu dospělosti :-)
    Také nejsem vůdčí odsobnost, proto se také k lidem snažím přistupovat spíše partnersky než velitelsky. A to i k dětem - svému i cizím.
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    TAPINA: já nemám žádnou teorii, to spíš Kevin :-)
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    SEVERINE: To by mě zajímalo, jakou bys měla teorii pro uťápnutého jedináčka, což jsem já :o) Já si celý život myslím, že by mi býval sourozenec prospěl, že jsem do tří let žila mezi dospělými a když jsem pak přišla do školky, utrpěla jsem šok, jaké jsou děti zákeřné svině, ze kterého jsem se hrabala pomalu do dospělosti (a vyhrabala asi především tím, že mí vrstevníci přestali být dětmi) :D Každopádně vůdčí osobnost nejsem. Mně by vyhovovalo pracovat stylem "běž támhle a udělej tohle", bohužel jsem si na to nevybrala vhodný obor.
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    MALKE: o kolik let, smím li se optat?
    EUCHENIE
    EUCHENIE --- ---
    tak novinky s utínáním nočního kojení:
    v út večer jsem byla utahaná po cvičení, malej pořád nechtěl spát v obvyklejch 9 a pořád mi drbal do pihy, tak jsem se naprdla, vzaal si tričko ke krku a otočila se k němu zády. O týden dřív, než jsem plánovala, no, potřebovala jsem nějakej impuls.))
    Plakal asi hodinu, ale nedala jsem se. Říkala jsem si, že kdyžp povolím, udem todle celý absolvovat minimálně ještě jednou, pač ci sbude myslet, že si vyřve, co chce. Taky jsem si říkala, že je lepší s tím začít, než začně chodit do jesliček na ty dvě dopolka- začátkem února, aby si to nespojoval. Po té hodině usnul a budil se cca dvě hodiny, nebo budil, spíš vrtěl a tak, se zavřenejma očima. tak jsem mu dávala lahvičku s čajem, nejdřív ji nechtěl, ale když jsem mu ji strčila do psuy, tak pil. taky jsem mu jednou dala bílej jogurt 6 lžiček snědl, aby neměl hla´dák. to teda vzhůru byl.)
    Ráno v 7 se zas vrtěl, prso už jsem taky měla pěkně velký, tak jsme dali budíček, světlo, vstávání a hamáníííí.)
    Druhej den večer jsem ho nakojila před usínáním, pak se trochu zlobil, trošku křičel, ale tlačil to, pak jsem ho myslím uhoupala. jo tu první noc když se vrtěl, dávala jsem si ho ještě často na břicho a houpala tělem, jako za mlada.) to pak usnul pěkně. druhej den občas ještě taky. Druhej den jsem ho teda nakojila v 5 ráno,a le pěkně v sedě, žádný ležení a spaní a tak. vstávání v 8. Dnes nás čeká třetí noc. Myslím, že časem se odbourá i to vrtění po dvou hoďkách, tak to bude super. tak to enbylo tak strašný, jak jsem si myslela.
    MALKE
    MALKE --- ---
    SEVERINE: Taky nevím, mno... vůdčí typ je moje o mnoho let mladší sestra, já, "první jedináček", velím čemukoliv a komukoliv k smrti nerada.
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    RENFRI: podle zdroje u vás mohlo dojít k výměně rolí, když ste tak blízko u sebe (ale ne porodem - prostě bojem o prvorozenství, kterej si vyhrála) - jestli máš čas a chuť číst, tak doporučuju se na to mrknout na celý, já to četla jako že kvůli dětem a dozvěděla sem se, proč že nám s mužem tak dlouho nejde koupit byt třeba :-)

    IBERIA: jo tak když druhý rodič není k dispozici, tak jednej - já bych se teda musela 10x pomalu nadechnout, protože bejvám v takových situacích nerudná, tak se zkus uklidnit podle svýho a jednat s tím nevlastním dítětem R&r .. já myslím že dvouleťák chápe všechno, ale je potřeba mu to přeložit - jako že je to špatný jednání, že dobře je to takhle :přehrát: a že když se lidi chovaj hodně špatně, tak se jim dává za trest vězení (je pravda, že tohle sem nedávno vysvětlovala S. a vypadal, že to pochopil .. nebo to chce vymyslet prostě něco, co zná a co by pochopila)
    IBERIA
    IBERIA --- ---
    IBERIA: aha, ted jsem si to precetla poradne, myslis, ze dvouletak vstreba, ze bude-li se takto chovat, muze skoncit pred soudem?
    IBERIA
    IBERIA --- ---
    SEVERINE: diky, ale k ad 1) doplnujici info, druhy rodic neni k dispozici (nebo to predstira)
    RENFRI
    RENFRI --- ---
    SEVERINE: Jsem druhorozena dcera a vůdčí osobnost už od mala, narozdíl od mé velmi utapnute a neprubojne starší sestry (byť moc hodné). Může to být tím, že jsme od sebe 13m, ona byla pridusena při porodu a můj byl pohodový? Já ji mam moc ráda, ale ona ze mě má pořád nějaké mindraky, byť objektivně není důvod... Dost mě to mrzí, teda... Já se pořád snažím analyzovat, kde je chyba, když dětství jsme měly ukázkové a úžasné a rodiče měli velmi respektující výchovu, reflektující naši rozdílnost...
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    RENFRI: Děkuju za rady, zkusila jsem si ji teď dát níž, tak že má zadeček vlastně až na mém břiše, a líbí se mi to už mnohem víc, je rovně a má taky líp podepřenou hlavičku. Tak snad se to naučíme :-) Další výhodou je, že přes ni takhle mnohem líp vidím na to, co dělám :-)
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    SEVERINE: a teď koukám, že sem se sekla - já myslela "výchova bez poražených" - ta je dobrá (a blízká respektovat a být respektován) .. oproti tomu "vychováváme děti a rosteme s nimi" je - i když tam má pár dobrých hintů - utopie.
    TAPINA: vůdčí osobnosti bývají jedináčkové (nebo skoro-jedináčkové), prvorození, případně i druhorození pokud jsou opačného pohlaví než prvorození (zdroj: http://obchod.portal.cz/produkt/sourozenecke-konstelace/)

    IBERIA: 1) jednala bych pokud možno s dospělým a byla účastna vyřešení - rozumnej rodič svoje dítě zpacifikuje a dojde k omluvě, pokud by byl rodič nerozumnej ("jste divná, ať si to děti vyřešej mezi sebou"), zavedla bych s ním diskusi a dítěti vysvětlila, že i na takovýhle lidi je v naší společnosti myšleno - a končívaj před soudem třeba .. jinaá věc je, pokud je dětem 3 a víc a jsou podobně silný - to už bych se snažila to nechat pokud možno na nich 2) mno, já to dělám tak: ok, budeš mít exém - v tuto chvíli to na tříapůlletýho funguje (ale jo, několikrát si zkusil jestli nekecám a zjistil že nekecám)
    IBERIA
    IBERIA --- ---
    jak by se mělo dle Respektovat a být respektován reagovat na tyto případy u dvouletých dětí?:
    1) dítě je napadené jiným dítětem a je potřeba to řešit. Co říct tomu "útočníkovi"?
    2) dítě nespolupracuje v situaci, která musí být provedena (např. ekzematik po umytí utíká a odmítá postát, aby mohl být namazán). Co mu říct, jak ho "donutit"?
    Díky. Jde mi vážně jen o to, jak by situace měly být řešeny výhradně respektujícím způsobem.
    MAKU
    MAKU --- ---
    MAKU: TAPINA: aha sorry, teď to čtu znova (bez rušení prckem) a tys to myslela jinak.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam