IBERIA: můj syn (2,5 roku) má stejně starou kámošku a rasí se celkem tradičně. Když jeden druhému něco provede, tak ho drapnem za packu a trváme na tom, že se musí tomu druhému omluvit, pohladit. To děláme celkem direktivně, žádný prostor pro odmlouvání. Když Nela jeden čas kousala, tak jsem jí párkrát kousla zpátky a doprovodila vysvětlením, že to takhle bolí i ostatní. Jinak to moc nerozebíráme, jsou to prťata.
Já jsem velkej zastánce toho, aby si dítě uvědomilo důsledky svého jednání (podle R a R) ale nekomunikuju to všechno najednou, spíš průběžně propojuju souvislosti. Podle mě nemá cenu prckovi něco vysvětlovat, když je zrovna nějak rozjívenej. to stejně nic nepochopí. Ale vím, že si pamatuje, takže to třeba ten den ještě rozebereme víc v klidu. Jinak teda zjišťuju, že v některých věcech jsme s manželem děsně direktivní (čištění zubů, usínání apod.). Dokonce počítáme v případě neposlouchání do tří, protože to počítání mě uklidní (nejsem v afektu) a prcek přesně ví, kdy je konec srandy.