SELLIGAN: hm, soucitim s tebou. Vypada to, ze rodice se potrebujou nejak vymezit vuci tvoji nove roli. Mne to zni, jako kdyby se citili ohrozeni tim, ze kdyz jsi sama matka, tak nad tebou ztrati nejakou "moc", kterou nad tebou meli, kdyz jsi byla "jen" dcera nebo tak. No a tvuj muz v tom jede tez, protoze on je pricinou tveho materstvi. Pardon za (mozna nevitanou) psychoanalyzu, ale u nas to treba v tomhle modelu trochu jede.
Jinak podobne zazitky s detmi, ktere jsou vesele, kdyz nevidi chybejiciho rodice, a pak zacnou byt plactive, kdyz se ten onen objevi, mam taky. Bohuzel tez casto ze strany toho, kdo chybi (pracovala jsem celkem brzo, kdyz byly deti mimina, a muz byl na RD, na druhou stranu, kdyz pracoval on, tak take byl pravidelne pryc pres noc). Taky myslim, ze to je, jak jsi psala - malinke deti si prilis neuvedomuji absenci rodice, dokud ho na vlastni oci nevidi. Tak hodne stesti v tech rodinnych vztazich. Jak jsou v tom deti, tak se clovek porad snazi o nejaky kompromis, a zhusta si pak pripada jako trotl :(