YMLADRIS: uvidíš, jak bude dítě mazlivé. na to si přijdete.

a myslíš nějakou takovou zavinovačku? http://www.dopostylky.cz/zavinovacky/rychlozavinovacka-80x80-cm-basic-/

YMLADRIS: počůrávání jsme taky neřešili, ze začátku jsem akorát pod dítě dávala klasickou bavlněnou plínku, kdyby si ublinklo mlíka.
asi do tří měsíců byl v zavinovačce, mazlení se konalo v tom, že měl kdykoli v noci prso k dispozici a ležel vedle mně, od té doby spí ve spacím pytli a pohoda.

já jsem v létě na zavinování používala velkou plenu (dvojnásobná než klasická) byla ideláně velká,tenká a dobře to drželo. bohužel je to asi dědictví ještě když jsem byla já malá,ale myslím,že se dá koupit jako dětská osuška

TORUVIEL: Tohle je ta Tesco zavinovačka http://gro.co.uk/grobag-swaddle

YMLADRIS: Vhodnost naší matrace jsem neřešila, pročůrávání se nekonalo (nikdy, plena vždy všechno chytila), přikrývku má každý svoji vlastní, dítě je ve spacím pytli (dříve-do 6m- v zavinovačce- doporučuji např. Swaddle me-různé velikosti, různé materiály. Na teplé letní období se mi osvědčila zavinovačka z Tesca, z takové pružnější látky, na úplného novorozence ideální).
Tulení se u nás taky nekonalo, dítě to nerado (od narození).

rada bych se poradila ohledne spani novorozence v rodinne posteli. predstavuji si model ditete, kteremu bude vyhovovat spat primo mezi nami, casto pritulene, az se zabehne kojeni tak jen nacucnout a odcucnout, narodi se v lete. mam ale nejasnosti

prikryti ditete: spite pod spolecnou perinou vsichni tri, ci mate dve periny? spolecna perina mi pripada slozita na kontrolu prikrytosti ditete, ale zase jsme na ni zvykli, je zasadne kontaktni, tak nevim. pripadne mit dite balene zvlast napr. ve spacim pytli (se nevykope), ale pak uz nemuze byt pod perinou (prehrati) - pritulit uplne nejde - ztraci se pointa?

podlozka pod dite: laicky se mi libi ty ovci kozesiny; resite nejak procuravani se ditete durch do postele, nebo to nebyva tak horke? davate nahoru do rodinne postele nejakou podlozku na matraci? pouzivate ovci?
plus souvisi: nase velka matrace je z peny, vykompenzuje ovce ten penovy efekt (nevhodne - dite ma mit tvrdou matraci - to muze mit pres den; nejaky mame, ale jednoluzkovy = v posteli vytvari ryhu (diru) zrovna mezi nama kde by spavalo dite, plus po cisari bych rada spala na mekkym... tak nevim)

(souvisejici dotaz - kde se da koupit pevna zavinovacka jak byvaji v porodnicich pry a driv mely nase matky?)

dik moc za info jak to resite u vas; jde mi o prvni mesice ted, neresim aby dite se neodplazilo z postele pryc nebo tak



nebo nejaka mensi ovce

FRONEMA: Mně přijde, že tyhle jazykové detaily jsou dost závislé na jazyku, kterým se říkají. Dovedu si představit říct větu s válečkem v angličtině, aby nezněla blbě, ale v češtině mi to zní spíš ironicky.

Tak jsem precetla asi prvni tretinu respektovat a byt respektovan a musim rict ze ta knizka od Naomi se mi teda libila vyrazne vic. nektery veci mi tam vylozene drhnou, jakoze na zacatku rikaji ze moralizovani a poucovani je spatne, ale pak navrhuji vety typu "pred jidlem si myjeme ruce" ktery v moji predstave jak mi to matka rika teda budi dost odpor. Nebo jak tam bylo nerikejte "vyvalej to testo lahvi" ale "nekdy pomuze pouzit misto valecku lahev", to mi prijde ta prvni varianta lepsi (v predstave ze to dite se chce ucit varit)

vy co to znate a pouzivate, co si o tom myslite?

NIENNA: to bylo v době, kdy jsem mobil ještě ani neměla :-)

Já umím mobil na přítele a na děti (čímž si hodně zvyšuju skóre, jelikož jich je hodně) a na kamarádku a pak ještě na pár lidí, ale je to bída, samozřejmě.

ANNAWA: Taky mám hrozně konkrétní představivost... umírala bych za dveřmi hrůzou (naše dveře vyrazit nejdou)...a zvonila na všechny sousedy... :-) Ale hlavně zásadne držím v ruce klíče a mobil (i když náhoda je blbec, že...).
Jsi dobrá!!! Já umím čísla dvě - na manžela a na svého otce (bydlí v Praze a je schopen reagovat v krizových situacích; mají naše náhradní klíče). Moje mamka má nezapamatovatelné číslo (a navíc neumí jednat v krizových situacích) a možná bych vypotila číslo sestry (ale asi až na druhý nebo třetí pokus - problém je s předvolbou)... :-)

NIENNA: Já si teda kromě svého pamatuju z hlavy jen manželův, ale rodiče máme oboje víc než 100km daleko, takže ti by mi v takové situaci stejně nepomohli. Spíš bych si mohla zapamatovat číslo na nějakou kamarádku, aby byla záloha. Ono stačí, když se člověk dovolá někomu, kdo je schopný ta další čísla najít a nadiktovat.

PIDALA: No, ještě, že neřídím... :-)

INUSHKA: To jednak... - poctivě jsem se naučila dvě telefoní čísla, když jsem zjistila, že pacienti, které přijímáme zásadně neumí telefon na nikoho (jen svůj) a vše čtou z mobilu. Když mobil není nebo nemá šťávu, tak prostě neví...
No a druhá věc...to co píše PIDALA - nutné je "zapnout mozek"...Když jsem se na to té kamarádky ptala...že bych nedokázala odejít a jet tak daleko, že bych se pokusila se nějak spojit s rodiči...tak přiznala, že jí to prostě nenapadlo....hrozně se bála a prostě vyrazila... To pak přiznala, že měla ještě kliku, že u rodičů byl někdo doma (bratr náhodou), protože bylo pravděpodobnější, že tam nikdo nebude... Měla vlastně štěstí (i když to tak v ten moment nevnímala) - dostala se k náhradním klíčům a dítěti se nic nestalo... :-)

PIDALA: Uf, to ti nezávidím. Já si to taky hlídám až úzkostlivě. Klíče od auta zásasně do kapsy, pokud nemám, tak navláct kroužek na prst, i když překáží. Když opouštím dům a malá je vevnitř (nachystaná v kočárku nebo třeba když jdu se smetím k popelnici), zásadně nechávám klíče zvenku v zámku, abych měla jistotu, že si je nezabouchnu a zároveň že zevnitř nejsou v zámku jiné. To se nám stalo krátce po nastěhování, naštěstí ještě bez dítěte - muž nechal zevnitř v zámku svoje klíče, já si toho nevšimla a když jsme odcházeli, vzala jsem svoje, zabouchla a zjistila, že nejde zamknout - a tím pádem ani odemknout. No, museli jsme volat zámečníka a muže to stálo půl dne času. Ale klíče v zámku nechává pořád :-/

NIENNA: Jaj, přes půl Prahy pro klíče, to bych umřela strachy. Asi bych v takové situaci zkusila zastavit kohokoliv na ulici a poprosit o půjčení telefonu, abych mohla těm rodičům zavolat a počkat na ně na místě. Měla bych o trošku lepší pocit, když bych seděla na druhé sraně těch zavřených dveří a mohla s dítětem aspoň slovně komunikovat. Ale to předpokládá, že si člověk pamatuje aspoň jedno telefonní číslo, což už dneska taky není moc běžné, jak tak sleduju kolem sebe.