YMLADRIS: dik moc vsem za reakce ohledne spani. KATIO, jasna vec ze nevim jaky vlastne budu mit pocit z decka v posteli, treba mne to bude desit, neberu to ideologicky jen zkoumam moznosti a ono se uvidi...

YMLADRIS: tak ym jsme asi přesně ten případ kdy dítě skoro nahaté spalo od 2 dne po porodu a stále spí (6m) s náma v posteli pod peřinou mojí a stále se tulilo-tulí. Nepochopila jsem vůbec jak to s třetí peřinou jde dělat a tohle je nej a furt tulíme. Když se vzbudí na kojení, tak jí přes sebe přehodím na druhou stranu abych střídala. Nikdy jsme nezavinovali - pokusy byly, ale přišlo mi to divné a pořádné obejmutí fungovalo na zuřivý pláč před spaním stejně.

A na pročůrávání jsem si tu nechala poradit ikea podložkou. Ale když jsme po 14 dnehc pochopili jak fungujou látkovky, tak to už ani nebylo třeba. jen nám to přišlo ze začátku uplně nepotradatelné, protože hovna jsme měli uplně všude.)

YMLADRIS: imho na vyzkouseni zda bude mit zavinovani ditko rado bohate staci pro zacatek dve pliny ctvercove, jedne ohnes trosku roh a zabalis do nej mimco uplne natesno a druhou plinkou pripadne prevazes pres rucicky jakoby pojistku aby se z toho nevykroutilo...ucili nas to snad uz v porodnici. Ja pak dostala Swaddle me na druhy ditko a pouzivali jsme ho hodne. Jinak v posteli se mnou spali oba na strane, ne mezi nami, mela jsem strach aby je muz nezalehl..precijen ty chlapi to maji jinak, ja se pravidelne budila ve stejne poloze v jake jsem s ditetem usnula...ditko bylo vzdy zakukleny takhle bud v pline a nebo v te swaddleme a prikryty bud se mnou nebo svou dekou..
a jinak jsem koukala ze se da koupit i za pulku na mimibazaru treba..
NOVÉ FOTOGRAFIE
http://www.mimibazar.cz/nove_fotografie.php

YMLADRIS: my spali už od začátku všichni spolu na futonu(plněn pouze bavlnou- už je dost tvrdý), ale první tři měsíce byla dcerka se mnou pod peřinou kvůli ohřívání a taky mi trvalo koupit její vlastní prostě.
pak už začala kopat a mrcasit se, tak dostala vlastní, navíc už se zvládla ohřát sama

kožešinku jsme měli na spaní a válení přes den na gauči

mé dítě nesneslo zavinovacku už v porodnici a přitom ke mě je přitulená ráda. ale spíše bych doporučila klasické čtvercové zavinovačky

YMLADRIS: Přikrytí - dítě spalo zvlášť, my s mužem máme každý svou peřinu (společnou jsem po počátečních pokusech zamítla. Pod společnou peřinou bych dítě nenechala, bála jsem se, že mu ublížím, dost se do ní chumlám. Ale záleží samozřejmě na tom, jak jste zvyklí se přikrejvat, já si vyrábím prakticky kokon:) Pro můj klid jsme spali tak, že dítě mělo hlavu tam, co my, takže "tělo na tělo" jsem nepraktikovala.

Podložka: podkládala jsem tenkou dekou, podložku na matraci jsem už nedávala. Stačilo to, skrz pleny, oblečení a deku se dítě nikdy nepročůralo. Doporučuju něco pracího a víc kusů, mým blicím exemplářům jsem to měnila ob den.

Že máme postel měkčí než postýlku, jsem neřešila.

YMLADRIS: jenom pohled z druhé strany. já jsem občas v noci vystartovala "kde je dítě", protože jsem se probudila s tím, že jsem usnula při kojení, dítě někde sklouzlo hlavou dolů atp. s děckem, co fakt nedrží hlavičku a není moc schopné nějakého vlastního pohybu bych se bála šíleně spát u sebe. teď už je větší, tak by to nebylo takové riziko, ale on třeba rád spí s rukama doširoka rozpřaženýma, no to bysme museli mít dvě postele, abysme se vešli..... jenže to jsou fakt věci, co člověk neví, dokud je nezažije. a naše mimino není teda nějak zvlášť kontaktní, že by vyžadoval bejt přitulenej, nošenej atp. jinak mám tzv. přístavní postýlku a považuju to za ideální řešení do začátku, mám ho na natažení ruky, blizoučko u sebe, ráno se otočí a koukáme si do očí a chechtá se na mě :-) a přesto máme oba svůj prostor. úplně je mi líto, že už z ní odrůstá a velkou postýlku už tak ideálně nepřirazíme.

YMLADRIS: My původně spaní v posteli neplánovali. Představovala jsem si, že budu mít postýlku se staženou postranicí u postele, aby to bylo tak napůl. Ale nakonec spí Barča stejně s námi, protože spí v noci špatně, krmením se v posteli uspí a při přendání do postýlky by se vzbudila. Já s ní spím pod velkou francouzskou deku a muž spí pod svou normální, protože se moc vrtí a přetahoval by jí deku přes hlavu a větral. Matraci máme celkem tuhou, nijak jsme ji neřešila, v mrazech, když nám dům vychládal přes noc, spala malá první dva měsíce v zavinovačce a pod dekou, později ve fusaku a ještě pod dekou, teď už spí jen pod dekou. Pod hlavu jí dávám plenku, protože ublinkává, ale nikdy nic nepročůrala.
Stejně to budeš prostě muset ozkoušet, co bude mimču a vám vyhovovat.

YMLADRIS: uvidíš, jak bude dítě mazlivé. na to si přijdete.

a myslíš nějakou takovou zavinovačku? http://www.dopostylky.cz/zavinovacky/rychlozavinovacka-80x80-cm-basic-/

YMLADRIS: počůrávání jsme taky neřešili, ze začátku jsem akorát pod dítě dávala klasickou bavlněnou plínku, kdyby si ublinklo mlíka.
asi do tří měsíců byl v zavinovačce, mazlení se konalo v tom, že měl kdykoli v noci prso k dispozici a ležel vedle mně, od té doby spí ve spacím pytli a pohoda.

YMLADRIS: Vhodnost naší matrace jsem neřešila, pročůrávání se nekonalo (nikdy, plena vždy všechno chytila), přikrývku má každý svoji vlastní, dítě je ve spacím pytli (dříve-do 6m- v zavinovačce- doporučuji např. Swaddle me-různé velikosti, různé materiály. Na teplé letní období se mi osvědčila zavinovačka z Tesca, z takové pružnější látky, na úplného novorozence ideální).
Tulení se u nás taky nekonalo, dítě to nerado (od narození).

rada bych se poradila ohledne spani novorozence v rodinne posteli. predstavuji si model ditete, kteremu bude vyhovovat spat primo mezi nami, casto pritulene, az se zabehne kojeni tak jen nacucnout a odcucnout, narodi se v lete. mam ale nejasnosti

prikryti ditete: spite pod spolecnou perinou vsichni tri, ci mate dve periny? spolecna perina mi pripada slozita na kontrolu prikrytosti ditete, ale zase jsme na ni zvykli, je zasadne kontaktni, tak nevim. pripadne mit dite balene zvlast napr. ve spacim pytli (se nevykope), ale pak uz nemuze byt pod perinou (prehrati) - pritulit uplne nejde - ztraci se pointa?

podlozka pod dite: laicky se mi libi ty ovci kozesiny; resite nejak procuravani se ditete durch do postele, nebo to nebyva tak horke? davate nahoru do rodinne postele nejakou podlozku na matraci? pouzivate ovci?
plus souvisi: nase velka matrace je z peny, vykompenzuje ovce ten penovy efekt (nevhodne - dite ma mit tvrdou matraci - to muze mit pres den; nejaky mame, ale jednoluzkovy = v posteli vytvari ryhu (diru) zrovna mezi nama kde by spavalo dite, plus po cisari bych rada spala na mekkym... tak nevim)

(souvisejici dotaz - kde se da koupit pevna zavinovacka jak byvaji v porodnicich pry a driv mely nase matky?)

dik moc za info jak to resite u vas; jde mi o prvni mesice ted, neresim aby dite se neodplazilo z postele pryc nebo tak



nebo nejaka mensi ovce

FRONEMA: Mně přijde, že tyhle jazykové detaily jsou dost závislé na jazyku, kterým se říkají. Dovedu si představit říct větu s válečkem v angličtině, aby nezněla blbě, ale v češtině mi to zní spíš ironicky.

Tak jsem precetla asi prvni tretinu respektovat a byt respektovan a musim rict ze ta knizka od Naomi se mi teda libila vyrazne vic. nektery veci mi tam vylozene drhnou, jakoze na zacatku rikaji ze moralizovani a poucovani je spatne, ale pak navrhuji vety typu "pred jidlem si myjeme ruce" ktery v moji predstave jak mi to matka rika teda budi dost odpor. Nebo jak tam bylo nerikejte "vyvalej to testo lahvi" ale "nekdy pomuze pouzit misto valecku lahev", to mi prijde ta prvni varianta lepsi (v predstave ze to dite se chce ucit varit)

vy co to znate a pouzivate, co si o tom myslite?

NIENNA: to bylo v době, kdy jsem mobil ještě ani neměla :-)

Já umím mobil na přítele a na děti (čímž si hodně zvyšuju skóre, jelikož jich je hodně) a na kamarádku a pak ještě na pár lidí, ale je to bída, samozřejmě.

ANNAWA: Taky mám hrozně konkrétní představivost... umírala bych za dveřmi hrůzou (naše dveře vyrazit nejdou)...a zvonila na všechny sousedy... :-) Ale hlavně zásadne držím v ruce klíče a mobil (i když náhoda je blbec, že...).
Jsi dobrá!!! Já umím čísla dvě - na manžela a na svého otce (bydlí v Praze a je schopen reagovat v krizových situacích; mají naše náhradní klíče). Moje mamka má nezapamatovatelné číslo (a navíc neumí jednat v krizových situacích) a možná bych vypotila číslo sestry (ale asi až na druhý nebo třetí pokus - problém je s předvolbou)... :-)

NIENNA: Já si teda kromě svého pamatuju z hlavy jen manželův, ale rodiče máme oboje víc než 100km daleko, takže ti by mi v takové situaci stejně nepomohli. Spíš bych si mohla zapamatovat číslo na nějakou kamarádku, aby byla záloha. Ono stačí, když se člověk dovolá někomu, kdo je schopný ta další čísla najít a nadiktovat.

PIDALA: No, ještě, že neřídím... :-)

INUSHKA: To jednak... - poctivě jsem se naučila dvě telefoní čísla, když jsem zjistila, že pacienti, které přijímáme zásadně neumí telefon na nikoho (jen svůj) a vše čtou z mobilu. Když mobil není nebo nemá šťávu, tak prostě neví...
No a druhá věc...to co píše PIDALA - nutné je "zapnout mozek"...Když jsem se na to té kamarádky ptala...že bych nedokázala odejít a jet tak daleko, že bych se pokusila se nějak spojit s rodiči...tak přiznala, že jí to prostě nenapadlo....hrozně se bála a prostě vyrazila... To pak přiznala, že měla ještě kliku, že u rodičů byl někdo doma (bratr náhodou), protože bylo pravděpodobnější, že tam nikdo nebude... Měla vlastně štěstí (i když to tak v ten moment nevnímala) - dostala se k náhradním klíčům a dítěti se nic nestalo... :-)

PIDALA: Uf, to ti nezávidím. Já si to taky hlídám až úzkostlivě. Klíče od auta zásasně do kapsy, pokud nemám, tak navláct kroužek na prst, i když překáží. Když opouštím dům a malá je vevnitř (nachystaná v kočárku nebo třeba když jdu se smetím k popelnici), zásadně nechávám klíče zvenku v zámku, abych měla jistotu, že si je nezabouchnu a zároveň že zevnitř nejsou v zámku jiné. To se nám stalo krátce po nastěhování, naštěstí ještě bez dítěte - muž nechal zevnitř v zámku svoje klíče, já si toho nevšimla a když jsme odcházeli, vzala jsem svoje, zabouchla a zjistila, že nejde zamknout - a tím pádem ani odemknout. No, museli jsme volat zámečníka a muže to stálo půl dne času. Ale klíče v zámku nechává pořád :-/

NIENNA: Jaj, přes půl Prahy pro klíče, to bych umřela strachy. Asi bych v takové situaci zkusila zastavit kohokoliv na ulici a poprosit o půjčení telefonu, abych mohla těm rodičům zavolat a počkat na ně na místě. Měla bych o trošku lepší pocit, když bych seděla na druhé sraně těch zavřených dveří a mohla s dítětem aspoň slovně komunikovat. Ale to předpokládá, že si člověk pamatuje aspoň jedno telefonní číslo, což už dneska taky není moc běžné, jak tak sleduju kolem sebe.

NIENNA: Já ví že se to stává, taky jsem si na tyhle věci vždycky dávala pozor. Vůbec mě ale nenapadlo, že si mohu zamknout auto, když mám otevřené dveře. V první chvíli jsem myslela, že rozbiju okénko u auta, ale pak jsem naštěstí zapnula mozek :-)

PIDALA: Páni...velký soucit...Hrozně si to hlídám, protože dvěma kamarádkám se stalo podobné...
Jedna vyndala dítě (cca roční) z kočárku, dala ho do bytu a ještě šla vyndat věci z kočáru - kočár nechává před dveřmi na takovém zamykacím zápraží...malej nelenil, vstal, zabouchnul dveře... Klíče samozřejmě byly už v bytě... :-( Přesně to popisovala jako strašnou paniku, hrůzu...pak ji napadlo zazvonit u sousedů - měla kliku, byl tam manžel od sousedky (náhodou) a on je zámečník, tak jí otevřel... :-) Hrozně se bála aby si malej nevylezl pro nože nebo tak...naštěstí seděl za dveřmi a bulel...
No a druhý bylo z mého pohledu ještě horší. Kamarádka dala do bytu holčiku, klíče, mobil...dcerka jí dveře zavřela, když ještě pro něco vyšla ven...bez klíčů, bez mobilu, nikdo ze sousedů doma...tak musela ke svým rodičům, ale to je přes kus Prahy...byla pryč asi hodinu, než se vrátila z náhradními klíčky... Naštěstí se taky nic nestalo... :-)

TAKŽE NEBOJ - STÁVÁ SE I V LEPŠÍCH RODINÁCH... :-D Hlavně, že to dobře dopadlo...

Mně se dnes povedla jobovka, až se musím podělit...
Kurtovala jsem Barunku v autosedačce na zadní sedadlo, k čemuž potřebuji dvě ruce, takže jsem si odložila klíč od auta a příruční tašku na přední sedadlo, že si to vezmu, až sednu za volant. Jenže jsem si nevšimla, že jsem si patrně tím odložením na přední sedadlo ty klíče zmáčkla a auto se zamklo. A já zabouchla zadní dveře u Barči, a při pokusu nasednout jsme zjistila, že jsem si v autě zabouchla dítě, klíč od auta a tašku s klíčem od domu, kde je náhradní klíč k autu!!! Minuta paniky a pak mi došlo, že tchán, bydlící ve stejné vsi má vlastně od našeho domu náhradní klíče, takže jsme se proběhla k němu, vypůjčila si klíče a naštěstí doma hned klíč našla. Ale ten pocit!!! Nadávám si ještě teď a jsem poučena, že nemám dávat klíče z ruky, dokud nesedím za volantem.

MEDVED007: podle mě je to dítětem, moje první dítě jedo vcelku dobře, druhé, s nímž jsem neměla čas se crcat, mizerně, kousky byly scifi snad do dvou let a tak, většinou radši nejedl nic. Třetí jí odjakživa dobře, kousky, žmolky, všechno je mu fuk. Jediné jídlo které nejí je kapusta, víc jsme jich zatím neobjevili.

THURINGWETHIL: zcela souhlasím, u nás taky indivindi....starší jedla hladce mixované hluboce po roce a fakt normální jídlo jestli v 1,5 roce, spíš dýl....jak tam byly pidikousky, tak předváděla dávící záchvaty, zvracení apod....jako prvomatka jsem si to prostě nelajsla....druhá holka je žravec a v roce jedla prakticky to samé co zbytek rodiny...u první dcery naprosté scifi....ano, nemastila jsem se s ní jako se starší, ale prostě ona je velký jedlík a nedělala v tomhle směru potíže...pro mě po trápení s první vyloženě zázrak :-)