KATIA: S cestujícíma dětma už moc nespávám, ale pár zkušeností: pokud jsem v posteli (na letišti) sama, lehám si naštorc tak, aby dítě spalo v trojúhelníku stěna - čelo postele - já. Nějaký prostor tam je, ale dítě je malé a nešikovné, drclo by do mě dřív, než by sletělo. Když jsem sama nebyla, spolehla jsem se na to, že prostor mezi náma je moc malej na to, aby se dítě vyprdelilo pryč, aniž by do mě šťouchlo. Zatím se to osvědčilo (on když člověk ví, že musí dávat pozor, tak dává, aspoň já mám dojem, že se budím vždycky, když je zapotřebí). Za třetí, když - ale to je jenom moje zkušenost, je otázka, jak moc přenosná - děti lézt začínají, tak většinou omrzujou u hlavy, nesnaží se dostat úplně pryč - oba rodiče jsou v posteli, jinde nic zajímavého není, tudíž prudí, ale zas tolik neprchají. (A starší, když už se pokoušel prchnout úplně, tak už by zase asi dokázal slézt, ale pro ty případy lze naskládat polštáře nebo něco na únikovou cestu:) )

(S vysokou postýlkou neporadím, starší pochopil, že může sám odejít, až po několika měsících na normální posteli:c) Do té doby na nás hulákal, abychom ho šli vyzvednout:c) )

KATIA: My měli volnou jen jednu stranu postele, a pod tu jsme vyskládávali polštáře. Většinu případů člověk zachytí ještě, než dítě spadne - prostě se vzbudíš, že dítě není u tebe, a vrátíš ho zpátky na místo.

KATIA: u nás v té době spal syn část noci ve své postýlce a když jsme šli spát, stěhoval se k nám (až tam nakonec zůstal natrvalo do teď)...aby nespadl, přirážela jsem jeho postýlku těsně k naší posteli, takže se nemohl skulit na zem, případně spal mezi mnou a mužem

KATIA: u nas moc necestuje --- jio vzdycky skripnu, ale problem je ze strasne rychle se uz dokazde rozperdit a prelist celou postel, takze je nebezpeci padu stejny ... takze to asi resime tak ze se stehujem s matraci na zem. Je ji ted 7 a pul m ... jsem to tu resila nedavno ....

KATIA: tady bohužel neporadím, moje už skoro dvouleté dítě stále ještě nenapadlo, že by mohlo z postýlky nebo postele vylézt samo ;-) Takže spí s nám, ale ráno v zásadě tam, kde večer ulehlo.

Kdo spíte s dětmi v posteli - jak řešíte, když začnou lézt a cestovat...? Dá se takové období zvládnout bez postýlky se šprušlemi? (myšleno pro období od různě cestuju a můžu spadnout z postele po lezu po hlavě přes okraj postýlky, takže je vysoká postýlka stejně na nic...).

SELLIGAN: B ty kapky moc nechtěl, ale vysypaného si ani nevšiml, je to troška bez chuti. No hodně zmordovanou mikroflóru je teda toto, to se ale prostě dítěti narve do krku a je to dost pálka http://www.lekarna.cz/probacin-lahvicky-8x10ml/

Ale po ATB to pomohlo.

KATIA:
ANNAWA: hm, tak ja to asi zkusim a zajdu zas do lékárny. Nemá je zakázané :) No jinou stravu než MM sice má, ale nějak nic jiného teď ani nechce..

KATIA: jasně, prostě je víc možností :-)

ANNAWA: já to nemyslela, že se nedělají jiné, ale že se dají koupit tyto a ty velmi snadno dítě slízne ze lžičky a nebo se nakapou. předpokládám, že 8mi měsíční dítě má i jinou stravu než MM, každopádně vždycky je varianta dát do odstříkaného mlíka...

KATIA: nemusí být na olejové bázi, kupovala jsem vždycky infant sypké, tam by byl v podání problém jedině kdyby dítě nemělo nic jiného než MM.

ANNAWA: tak hlavně pro malý děti se dělají laktobacily na olejové bázi, dá se to na lžičku nebo do mlíka. proto mě taky napadlo, jestli to mají nějak zakázané nebo prostě nějaké jiné omezení?

SELLIGAN: nasadíš úplně v pohodě, prostě mu je do něčeho vysypeš - nebo je má vyloženě zakázané?

DALEEN: jeej to bych chtela videt foto!!

dite melo 3 dny horecky a prujmy, laktobacily zel 8m diteti nenasadim. Mleko jeste nemela. premyslela jsem nad tim, ze zkusime kozi jogurt nebo kefir. Mate nejake zkusenosti? Pokud to teda mala pozre..

LAMIA: nosim ssebou i bambusovou kuklicku i kloboucek, kdyz fouka, nasadim kuklu, kdyz je naopak hic a sviti slunicko, tak kloboucek :)

KA_TIA: rozhodovala bych se podle dítěte....se starší bych mohla jet autem na kraj světa bo jak se auto rozjelo, tak byla tuhá a byla tuhá dokud nezastavilo....mladší tam řvala neustále jak zjednaná, takže 30km cesta byla očistec....na tuhle vzdálenost bych ale volila každopádně letadlo....nicméně pokud jde o kontakt, tak bych teda prarodiče spíš naverbovala, aby dorazili oni :-)

KA_TIA: můj syn je z poloviny francouz a loni v létě sme jeli do Nice autem. bylo mu 6m. jeli sme 3dny. muž nerad řídí přes noc takže jsme to jeli pouze ve dne a na noc zůstali v předem booknutych hotelích. syn cestu zvládnul v dobře. vždy tak hodinu spal pak byl hodinu vzhůru, pak zase usnul... pokaždé když se vzbudil udělali jsme si pauzu na kafe, kojení, protažení... pokud se rozhodnete pro cestu autem rozhodně doporučuji nechat zkontrolovat klimatizaci aby se vám nestalo že vám cestou dojde ta kapalina a přestane fungovat.pokud ji budete používat z rozumem/ochladit vzduch na ne příliš nízkou teplotu a vypnout/ tak bych se vlivu na dýchání nebála.
dobré je mít pár nových hraček, cd dětských písní nebo já jsem hodně spívala sama.
syn měl na sobě body na nošení aby mu bylo příjemně, jinak jen holé nožky, a když spal nebo jela klíma přikrývala jsem háčkovanou dekou. také se osvědčil šátek na vytvoření jakéhosi stínícího stanu...
měla jsem z té cesty strach, nakonec to bylo ale moc příjemný road trip který jsme si užili!
tenhle rok ale poletíme. syn už toho moc nenaspí a cesta delší něž 3hodiny ho nudí, brečí a chce běhat.

vás čeká cesta ještě delší ale chtěla jsem jen napsat, že se to dá zvládnout a nemusí to nutně být problém;-)

KA_TIA: my jsme jeli do bruselu s čerstvě 5m., na jeden zátah, cca dvě - tři kratší pauzy na odpočívadle a jedna delší. zvládl v pohodě, buď spal nebo si hrál, moje role byla měnit hračky, zaměstnávat nohy i ruce :-) myslím, že u takhle malého děcka, pokud auto obecně snáší, je výhoda, že ho zaujmou relativně maličkosti (flaška s vodou) a nemá moc tendenci vystupovat ze sedačky. jinak mi přijde fakt lepší zmáknout cestu a být, co nejrychleji na místě, oni se tak trochu musí "aklimatizovat" na každé to "mezipřistání", tak mám dojem, že pak už je to fakt moc dojmů naráz a jsou předráždění (a to naše mimino zas nějak zásadně nešetřím ;-)

KA_TIA: osobně bych jízdu autem doporučovala na kratší vzdálenosti řekněme do 600 km, kdy převažují výhody z toho, že můžete kdykoli zastavit a tak dále. U delších cest už mi připadá lepší letadlo, ale zase, ne všechny děti nadchnou prostoje na letišti. Samotná cesta vlastně trvá kratší dobu než ty ofuky kolem.

Jinak, my jsme na cestě do Šp ujeli denně tak těch 500 km s velkými přestávkami a dvěma noclehy v N, vyšlo to slušně, ale taky nás třeba chytla ve Francii úděsná bouřka, v níž se nedalo jet vůbec, což velkým dětem vysvětlíš, ale malým vůbec. A my tím navíc nabrali ztrátu oproti plánu, stejně se to stává, když je obyčejná zácpa, což v létě ve Francii není zase tak výjimečné.


TULENI: my se chystáme s dětma do Ch letos a protože nechceme jet přes noc, máme na cestě nocleh v Maďarsku.

ja myslim ze na tyhle dlouhy cesty je nejlepsi naplanovat cestu pres noc a pripadne poobedovy spanek ditete a mezi tim udelat prestavku, tazke to ditko nevnima jako tejrani a nudu v sedacce, jeli jsme takhle s pulrocnima chorvatsko, vyjeli vecer ze byli este asi hodku vzhuru, pak celou noc spali, akorat kolem pulnoci jsme zastavili, nakrmili a frceli dal, rano jsme zastavil, cely dopoledne stravili u nejblizsiho more a po obede na spanek deti dojeli zbytek, dokazu si predstavit ze se behem dne ridic dospi a dalsi noc se dojede zbyttek, v pripade treba toho spanelska. neni pry idealni pro zadicka deti kdyz jsou v autosedacce dyl nez par hodin ale imho se pro jednou nic nestane a je to lepsi nez jet s ditetem ktery je vzhuru. a taky souhlas ze zalezi na diteti, nas prostredni cca do tricvrte roku veku prorval skoro kazdou cestu autem a zridkakdy usnul i kdyz byl jeho cas, s nim jsem nemela nervy jet ani k pribuznym na moravu, dcera a treti dite naopak jsou autovy pohodari...

Děkuji všem za názory, pomohlo mi to při rozhodování. Koukám, že jsem tu rozpoutala docela vášnivou debatu...
No, dcera je napůl Španělka, takže by to měl být její druhý domov a jestli chceme, aby se s prarodiči viděla jinak než na obrazovce počítače, tak jet tam teď v létě je jediná možnost. Ale budeme tam mít veškeré zázemí, s případným lékařským ošetřením by nebyl nejmenší problém. Ve Španělsku taky mají mimina a nějak to vedro zvládají. Spíš jsme se rozhodovali, zda jet autem či letět letadlem. Oboje má své pro a proti. Jízdu autem jsem si zpočátku představovala hrozně idylicky, ale postupem času se začali objevovat možné problémy, takže nakonec spíš poletíme.

BLOODRAT: rok dva... ono ale všechno má své, protože roční, natož dvouleté dítě chce chodit, běhat, dokáže se už velice efektně nudit, čili delší přesuny s tak velkým dítětem jsou těžší než s miminem, které spí. Náš skoro dvouletý sen si na to auto zvyká dost pomalu, ale my prostě autem moc dlouhé cesty neděláme, na druhou stranu tenhle měsíc zvládl kombinaci vlaky plus letadlo plus místní doprava, což obnášelo celkem více než dvanáct hodin na cestě a bylo to úplně ok, protože a) něco se dělo a za b) střídalo se to a c) mohli jsme se mu věnovat.