LAURA: Což je možná otrava, ale dítěti ani matce to nijak neublíží. Naši po prvním porodu taky po cca čtrnácti dnech přišli, pozdravili od dveří a zase šli, nechtěli si dítě vzít do ruky. Rozhodně je mi milejší lidem říkat "neboj se, nic se nestane" než "nesahejte na to dítě". Princip šestinedělí chrání ženu - silná se mu může vzepřít, slabá v něm najde oporu. Opačně je to mnohem těžší a nepříjemnější.

ADD: to máš určitě pravdu. Na druhou stranu bohužel je spousta žen, které jedou ten opačný extrém, tedy ne že se nikam nemusí, ale že se nikam nesmí. A když jdeš, obviňují tě z ohrožování života dítěte. Moje babička třeba moje dítě odmítala v šestinedělí vůbec vidět, nechtěla se k němu ani přiblížit. Což mmi teda přišlo naprosto absurdní.

Poraďte prosím, jaký typ úvazu šátku byste zvolily pro 5,5 měsiční dítě, ale 9,5 kg těžké, zvědavé (potřebuje koukat) a s aktuální silnou potřebou být u maminky (déledobější nošení)?

INUSHKA:
Omlouvám se. Domnívala jsem se, že z té věty vyplývá, že s chozením po venku počítám. Jen si míním dávat pozor. Ta dvě slova vytržená z věty opravdu působí dojmem jako kdybych si myslela, že mám ležet šest týdnů v posteli.

SOLEI: To není slovíčkaření, to je reakce na tvoje slova. Když napíšeš "první měsíc se nikam nesmí" v souvislosti s nošením dítěte a s nesmekama, tak to mi promiň, opravdu nemám z čeho vydedukovat, že tím "nikam" myslíš divadlo nebo ples - čili místa, kam by se s dítětem nešlo ani po tom šestinedělí. A už vůbec nemám z čeho pochopit, že "nikam" nezahrnuje procházky za barák. Myšlenky číst neumím, tak mi promiň, že reaguju na to co čtu, ne na to, co jsem si asi měla domyslet.

INUSHKA: nechápu proč se tady tak slovíčkaří a bere se každá věta striktně doslovně.
Ty sama jsi nedávno psala, že jsi se v šestinedělí stresovala nejen svými starostmi ale dělala jsi ještě hostitelku a to se projevilo zánětem. A to je to o čem já hovořím - dítě ani matka nejsou v této době z nejodolnějších a je rozumné si dávat pozor. Neříkám, že je potřeba udělat to co se dělávalo před sto lety, kdy se šestinedělce postavila kolem postele v chalupě plenta a prakticky kromě toho kdo pomáhal (teta, matka, tchyně, nejstarší dcera atd.) nesměl dovnitř a matka ani děcko nesměli ven.
Když napíšu, že se nikam nesmí - mluvím o divadlech, kinech, plesech a dalších hromadných aktivitách a náročných sportech (to znamená jít někam), ne o vycházkách za barák.
A co se týká opatrného našlapování, jasně s tím se počítá, u nás se například ale neprohrnují chodníky, mám to sice nějakých třista metrů od metra, ale dojít tam je o zuby protože je na chodníku ušlapaná ledůvka, v zájmu zachování nepoškozeného těla svého se brodím sněhem napadaným na trávník.
S nošením počítám, mám ring sling, sestra mi půjči jakési nositko a nejspíš si koupím šátek nebo manducu, jen mi prostě občas přijde, že v některých případech bude rozumnější táhnout kočár.
Jak se tu psalo o kocourovi.... díky za inspiraci, zapomněla jsem, že mám přístup psovi, který si nechá líbit absolutně všechno tak si zkusím potrénovat na něm.

SOLEI: Jasně, mezi velké množství lidí není dobré chodit, ale to neznamená, že nesmíš nikam. Polemika vznikla na základě tvého vyjádření zde SOLEI, že "první měsíc se nikam nesmí". Když se budeš cítit dobře, mimino bude zdravé a nebude extrémní zima, není důvod nevyrazit na procházku.
A k osobním zkušenostem - já musela v šestinedělí ven chtě nechtě, neb psa někdo vyvenčit musel. Po pár pokusech s kočárkem, ze kterých jsem se vrátila ztrhaná, protože tlačit kočár přes hodinu závějemi těžkého mokrého sněhu dá dost zabrat, jsem přešla na šátko-nosítko a naprosto v pohodě. Jen na to musíš myslet a v rizikových místech našlapovat opatrně, případně se dají použit trekingové hůlky jako dodatečná opora.

MEDVED007: Lezet neni urcite nutne, ale rozhodne neni trocha opatrnosti na skodu a pokud nepujde o neco akutniho tak nehodlam udelat takovou blbinu jako moje sestra, ktera vzala tydenni mimino na vychazku do nakupaku, malej skoncil v nemocnici. Nerikam nejit ven kdyz se na to citim, rikam ze jit hned bruslit neni zrovna genialni. A ja se uklouznuti na ledu docela bojim, takze mi ten kocar na zimu prijde bezpecnejsi nez riskovat ze z mimina bude placka.

MEDVED007: to je přeci podle zdravotního stavu, pokud je někomu zle, tak ať leží. A pokud to měl minule zlý, tak si to radši preventivně zařídí. A ta věta těhotenství není nemoc, upřímně pokud bych se cítila takhle blbě nebýt těhotná, tak se cítím sakra nemocně.

MEDVED007: Chce to s mírou podle aktuálního stavu. Já si taky říkala, jak je mi dobře, ale když jsem se týden po porodu snažila manželovi pomoct s malováním, začala jsem tak krvácet a udělalo se mi zle, že jsem si ještě ráda do té postele zalezla :-)

RENNFRI: asi jak to kdo prožívá...já osobně šestinedělí naprosto nechápu....ležet šest týdnů v posteli, to je vyloženě noční můra....pořád se mele jak porod není nemoc, ale když pak někdo leži 6 neděl v pelechu, tak to podle mě je nemoc jak hrom.....ale každý soudruh dle svého, že :-)

MEDVED007: tak já s tím třeba u sebe po té zkušenosti prostě počítám i pro příště, byť samozřejmě když to bude lepší zlobit se nebudu :-)
niméně i z chytrých knížek jsem si vyčetla že šestinedělí je tak obecně nejlepší trávit co nejvíc v posteli a nechat se ideálně obskakovat (jasně, taky jsem zvědavá jak to pude se starším na krku) :-p

MEDVED007: tak já třeba ten měsíc byla víceméně doma z toho důvodu, že jsem nic jiného fyzicky prostě nedávala (procházku bez doprovodu jsem si nelajzla), navíc trable s nástřihem se mi výrazněji zlepšily až cca 2 týdny po porodu do té doby to bylo úplný zlo.. takže každý to má prostě jinak :-)