INANNA: Podle mě by mu to vadilo v koukání, když si bude potřebovat odpočinout, opře si ji na chvíli o tebe :-) Proti zaklánění by mělo být dobře uvázáno, ale mám dojem, že od určitého věku, když dítě fakt chce něco vidět, udělá i nemožné, aby to dokázalo :-)
TULENI: Už si právě nepamatuju, jak těžký jsem je nosila. Ale na ty záda jsem si troufala dát většinou až po roce, a i pak jen někdy, nosila jsem zpravidla dítě na břiše a batoh na zádech.

RYBKA: Já si právě nebyla jistá, jestli by přecejen neměla mít na hlavičku oporu, i když už jí drží. Asi mám obavu ze záklánění, ale to se tím asi stejně nevyřeší.

INANNA: Moc nechápu dotaz... V 5,5 měsících už hlavu normálně drží, takže ho necháš koukat, když usne, zahrneš ji pod šátek. Jestlis to myslela, jak s hlavou, když máš dítě na zádech a usne, tak to netuším... Ale vím, že jsou holky, co na záda dávají už třeba 2 měsíční děti, takže to asi nějak jde. Třeba tu ještě někdo poradí.

LAURA: Když to máš těžký. Je ještě starší generace, ono se to nezdá, ale zvyky jsou strašně těžko vykořenitelná věc. Všude hlásám slávu knihy Narození a smrt v české lidové kultuře - mimo jiné je tam půvabná zmínka o tom, jak ještě v 70. letech nechodily maminky do nějaké pražské zahrady s kočárkama - na tom místě býval kdysi hřbitov. Nikdo normální ti neřekne "nemůžu tě vidět, protože bys mě mohla uhranout", dokonce ani myslet si to nebude;) - ale ten pocit, že se to NESMÍ (ne nemůže, nesmí), je u spousty lidí hluboce zakořeněný, s tím se nedá nic dělat... Nikomu bych to nevyčítala...

ADD: to trochu prehanis, nepripada ti? z jakeho duvodu do toho tahas umirani novorozenat? uf, radeji ti necham tvoji pravdu, tohle fakt nemam zapotrebi.

LAURA: A sorry, postoj "UBLÍŽILO MI, že si babička nechtěla osahat moje novorozeně" zase nechápu já. Babička má prostě jiné zvyky - pokud dítě bylo zdravé a nehrozilo, že umře, jaký je problém měsíc s návštěvou počkat? A pokud hrozilo, že umře, byly babiččiny obavy oprávněné. Znám spoustu žen, které návštěvy v šestinedělí neoceňovaly. Jak se v tom mají všichni ti známí a příbuzní vyznat a zavděčit se všem?

LAURA: Jaký respekt? Já říkám, že je fajn, když existuje názor, že v šestinedělí je žena chráněná - že jí mají lidé pomáhat, nevyčítat jí, když leží, když neuklízí, když si nechá donést jídlo. Když se ví, že v tu dobu je citlivější, že může brečet nebo být vznětlivá a neznamená to, že je kráva. Neříkám, že žena MÁ ležet v posteli nebo brečet. Silná a zdravá žena, které se obtíže šestinedělí vyhnou, této ochrany NEMUSÍ využít - jestli ji do toho někdo bude štelovat, může se vzepřít. Šestinedělí chrání slabé ženy - pokud ty jsi silná, nemusíš se jím nechat svázat. Kdyby se mělo rušit všechno, co nepochopila něčí babička, tak nemáme vůbec nic.

INANNA: Kříž s kapsou. Pokud jsi šikovná a nebojíš se, šlo by zkusit i na zádech, ale já se vždycky bála šoupnout dítě na záda, dokud s ním nebyla aspoň trochu domluva, takže s tím nemám moc zkušenost. Bylo by to asi vzhledem k váze dítěte pohodlnější, na druhou stranu člověk ani neví, jestli dítě neusnulo, jestli mu tam tím pádem neklimbá hlava apod.

ADD: mne treba to s babickou teda ublizilo, bylo mi to velmi lito. jako s druhym za ni uz nepojedu, to je v kazdym pripade jasny :/ obecne ten pristup, ze dite pomalu vrazdim, kdyz nesedim doma na zadku, byl velmi neprijemny. moc tu tvoji argumentaci nechapu, jako by si zena v sestinedeli zaslouzila respekt jen kdyz "to nezvlada"...

ADD: A když pak čteš příhody jako tu od Trissie, že jí na procházce lezl do kočárku cizí školák s neštovicema, tak to držení se doma vypadá docela smysluplně.

LAURA: Což je možná otrava, ale dítěti ani matce to nijak neublíží. Naši po prvním porodu taky po cca čtrnácti dnech přišli, pozdravili od dveří a zase šli, nechtěli si dítě vzít do ruky. Rozhodně je mi milejší lidem říkat "neboj se, nic se nestane" než "nesahejte na to dítě". Princip šestinedělí chrání ženu - silná se mu může vzepřít, slabá v něm najde oporu. Opačně je to mnohem těžší a nepříjemnější.

ADD: to máš určitě pravdu. Na druhou stranu bohužel je spousta žen, které jedou ten opačný extrém, tedy ne že se nikam nemusí, ale že se nikam nesmí. A když jdeš, obviňují tě z ohrožování života dítěte. Moje babička třeba moje dítě odmítala v šestinedělí vůbec vidět, nechtěla se k němu ani přiblížit. Což mmi teda přišlo naprosto absurdní.

Poraďte prosím, jaký typ úvazu šátku byste zvolily pro 5,5 měsiční dítě, ale 9,5 kg těžké, zvědavé (potřebuje koukat) a s aktuální silnou potřebou být u maminky (déledobější nošení)?

INUSHKA:
Omlouvám se. Domnívala jsem se, že z té věty vyplývá, že s chozením po venku počítám. Jen si míním dávat pozor. Ta dvě slova vytržená z věty opravdu působí dojmem jako kdybych si myslela, že mám ležet šest týdnů v posteli.

SOLEI: To není slovíčkaření, to je reakce na tvoje slova. Když napíšeš "první měsíc se nikam nesmí" v souvislosti s nošením dítěte a s nesmekama, tak to mi promiň, opravdu nemám z čeho vydedukovat, že tím "nikam" myslíš divadlo nebo ples - čili místa, kam by se s dítětem nešlo ani po tom šestinedělí. A už vůbec nemám z čeho pochopit, že "nikam" nezahrnuje procházky za barák. Myšlenky číst neumím, tak mi promiň, že reaguju na to co čtu, ne na to, co jsem si asi měla domyslet.

INUSHKA: nechápu proč se tady tak slovíčkaří a bere se každá věta striktně doslovně.
Ty sama jsi nedávno psala, že jsi se v šestinedělí stresovala nejen svými starostmi ale dělala jsi ještě hostitelku a to se projevilo zánětem. A to je to o čem já hovořím - dítě ani matka nejsou v této době z nejodolnějších a je rozumné si dávat pozor. Neříkám, že je potřeba udělat to co se dělávalo před sto lety, kdy se šestinedělce postavila kolem postele v chalupě plenta a prakticky kromě toho kdo pomáhal (teta, matka, tchyně, nejstarší dcera atd.) nesměl dovnitř a matka ani děcko nesměli ven.
Když napíšu, že se nikam nesmí - mluvím o divadlech, kinech, plesech a dalších hromadných aktivitách a náročných sportech (to znamená jít někam), ne o vycházkách za barák.
A co se týká opatrného našlapování, jasně s tím se počítá, u nás se například ale neprohrnují chodníky, mám to sice nějakých třista metrů od metra, ale dojít tam je o zuby protože je na chodníku ušlapaná ledůvka, v zájmu zachování nepoškozeného těla svého se brodím sněhem napadaným na trávník.
S nošením počítám, mám ring sling, sestra mi půjči jakési nositko a nejspíš si koupím šátek nebo manducu, jen mi prostě občas přijde, že v některých případech bude rozumnější táhnout kočár.
Jak se tu psalo o kocourovi.... díky za inspiraci, zapomněla jsem, že mám přístup psovi, který si nechá líbit absolutně všechno tak si zkusím potrénovat na něm.

SOLEI: Jasně, mezi velké množství lidí není dobré chodit, ale to neznamená, že nesmíš nikam. Polemika vznikla na základě tvého vyjádření zde SOLEI, že "první měsíc se nikam nesmí". Když se budeš cítit dobře, mimino bude zdravé a nebude extrémní zima, není důvod nevyrazit na procházku.
A k osobním zkušenostem - já musela v šestinedělí ven chtě nechtě, neb psa někdo vyvenčit musel. Po pár pokusech s kočárkem, ze kterých jsem se vrátila ztrhaná, protože tlačit kočár přes hodinu závějemi těžkého mokrého sněhu dá dost zabrat, jsem přešla na šátko-nosítko a naprosto v pohodě. Jen na to musíš myslet a v rizikových místech našlapovat opatrně, případně se dají použit trekingové hůlky jako dodatečná opora.