ORIKA: holky to mají podobné... řeči E. mne docela drásaly, "že to neumí", "že se to nikdy nenaučí", "že ji někdo nebude mít rád" - od nás to neměla a trápilo mne, kam na to chodí, proč je taková negativistka...
tak jí vysvětluji, že od toho se láska druhých neodvíjí...
a když se vzteká, že jí něco nejde, říkám jí na rovinu - chceš, udělej to, jsi šikovná, dokážeš to... nemá smysl se vztekat... a když nechceš, nech to být... - je zarputilá, naprostou většinu věcí pak opravdu zdárně dokončí - a je vidět, že ten vztek postupně opadává...
Jednou na pískovišti jsem byla s 2 holkami a jejich dětmi. Moc se mi líbil přístup jedné z nich - když dítě kamsi lezlo a začalo volat na mámu - a ona v poklidu zůstala opodál a řekla: "Jestli chceš, tak tam vlez, ale zvaž, jestli to dokážeš... A nebreč." To dítě se tím fakt řídilo.
Já tam původně skákala a permanentně E. nějak "zachraňovala" a ona porůznu pobrekávala... Když jsem přešla na tenhle mód, těch scének dost ubylo... jako zkouší to, ale už opravdu ne tolik...
Je to fakt nakonec o mé důslednosti. Jasně, nenechám ji ve všem plavat samotnou, ale E. byla (a i teď mívá taková období) expertka na takové ty akce, kdy namaluje jednu čárku na papíře a "Mamííí, pojď sem, pojď se podívat, co jsem namalovala..." a za 2 min: "Mamííí, podívej se a uhodni, co jsem namalovala!" (to tam byl navíc kruh a zelené pole vedle - asi tráva) a v tomhle duchu třeba 10 krát za sebou... a v mezičase: "Mamíííí, mně to nejdeeee... maaaamíííí já to nedokážu... maaamíííí..."
U mladší to je nějak jednodušší, ta si nechá dost věcí v klidu vysvětlit, docela nás permanentně šokuje, jak od cca 1 roku výborně rozumí... někdy mám pocit, že i když nemluví, pokecám si s ní snad líp než se starší, protože u té je vidět, že jak E. žije v tom svém světě, prostě některé věci nepobírá, některé informace k sobě nepouští...
Zato je ale šíleně vzteklá, když není po jejím. Jediná věc, na kterou vlastně odmítá slyšet - aby nás přestala u toho napadat - kouše, škrábe... A tak bude teď mít 2 roky, tak uvidíme, co dál...