P_AVEL:
TEREZZ_:
Můj muž byl u prvního porodu, u druhého nestihl předat starší dítko tchýni, jak to bylo rychlé. A myslím, že to mělo veliký smysl. Navzdory tomu, že já si zpětně nijak výrazně jeho přítomnost v průběhu nevybavuji. Porod byl dlouhý, těžký, já byla hodně "mimo", a můj muž nějak instinktivně dokázal nepůsobit rušivě. Nejdůležitější okamžik byl, když se mrně vylouplo po té fakt náročné době a v první chvíli byl takový modrofialový, protože se nalokal plodové vody a já měla hrozný strach. Pak se syn rozplakal a s ním i já a muž. To, že jsem tam v tu chvíli na tu situaci nebyla sama, je k nezaplacení. No a pak šel muž na ošetřovnu s mrňousem, celou dobu ho držel za ručku, zatímco já rodila placentu. Pak malého přivezl a všichni jsme se přesunuli na pokoj. Byla jsem neskutečně šťastná, že u synka byl celou dobu někdo z nás, iracionálně mě to uklidňovalo, dávalo pocit, že je všechno v pořádku, tak, jak to má být. Kdyby tam muž nebyl, asi bych byla vynervovaná celou tu dobu (nijak dlouhou, ale mně připadala jako věčnost), co byl syn ode mne pryč. Takhle jsem věděla, že je to dobré.
Jo a pro vztah muže a syna to mělo obrovský význam. Jedna ilustrační fotka den po porodu v porodnici. (snad mi to muž odpustí). :)

K mužům u porodu... asi je trochu banální říkat, že každý muž je jiný, že hodně záleží na vašem vztahu a že "jak na něj" není úplně dobře formulovaná otázka...

Já jsem byl z představy přítomnosti u porodu mé ženy nervózní, myslím kvůli následujícím věcem:
Žena sama nevěděla jestli mě tam chce či ne (věděla že mě chce poblíž, ale nevěděla jestli u porodu) Nakonec jsme byli domluveni, že tam budu a že mě případně včas pošle pryč. Nakonec neposlala.
Měl jsem strach, že ve své nejasně definované roli selžu. Nevím co tam budu dělat, jestli splním očekávání ženy, jestli nebudu pasivní,když bych měl něco udělat... Role ženy je jasná, role muže je nová a nejasná.
Přijdeme si neužiteční, když nejsme aktivní. Asi pro mě nebylo pochopitelné, že pouhá moje přítomnost je "užitečná".
Na tom všem si myslím nemění nic to, že někdo svou nejistotu dává najevo přehnanou suverenitou a schováváním se za kameru apod.

Nezávisle na míru mé "užitečnosti" u porodu (moje žena ocenila, že v momentě, kdy ona byla vyšťavená, tak jsem mohl držet dceru vnáručí a povídat jí o ní) tak tam pro nás všechny byl velký přínos z hlediska nastartování mého otcovství: do své dcery jsem se na první pohled zamiloval (jestli to tak lze říci) a určitě to ovlivnilo moji ochotu až potřebu se o dítě následující měsíce starat a být s ním. Myslím, že to podpořilo i sounáležitost v partnerském vztahu.

TEREZZ_: neboj to bude dobře, a protože psychika je záležitost mizerna .... Také snad jenom.....pocitej s tím ze i on to bude nějak prožívat. Ten můj se cítil dost bezmocně protože chtěl dělat něco vic a nemohl, dokonce jsem mu zatrhla i takovou drobnosti jako je hlazení (měl strašně horké ruce, ohrivalo me to)

TEREZZ_: proč by te mel zhazovat, já se podle někoho možná vyjádřila hanlivě, ale obj tam půjde a bude tam jen pro tebe, určité mu stoupne adrenalin a nic se nestane, hlavně at si s sebou vezme neco sladkého

BERENIKEE: je dobre, ze to rikas, ja na to porad verim, i kdyz se mi to nepovedlo. jeste jsem to nezpracovala...