INUSHKA: DOD je jeste v lednu. Poulova - nejvic mne zaujalo jak mluvila o tom "to pustit", jak je to tezke a je to proces (prekladam si to jako jak deckam dovolit byt samy za sebe, co nejvic...). JInak na jejich webu pise blog. Jedna maminka mi tam rikala ze dcera tuhle prisla ze skoly s tim, ze deti se usnesly ze hrat si o prestavkach na valku je nebavi ze je to blby a ze to uz delat nebudou. Vypada to ze plno pravidel vznika fakt takovym tim summerhill (free skola) stylem, coz jsem ani netusila necekala a neni to pro mne zasadni, ale tesi mne ze to jde i s prckama. Maji sdileni na elipse (Poulova ma sedm let montessori za sebou) a ucitelky rikaly ze je dojimave videt ze ty decka fakt treba se vzajemne uprimne omlouvaji za neco co se nekomu nelibilo (co kdo komu provedl). A ze to je tlupa fakt zivych nezavislych decek z lesnich skolek (ze z monte trid byla Poulova zvykla ze pulka deti furt chodila za nim pro namety co maji ted delat, tak ze letokruzane teda fakt ne). Zajimave, no.

Jinak budou tu budovu dale zabirat a predelavat, hodlaji tam byt minimalne nekolik let. Akreditaci maji do devitky. Ovsem vse stoji a pada s osobnosti noveho ucitele. Poulova to vidi tak, ze nejlepsi je delat k cemu ten kantor inklinuje, takze proste zalezi, koho ted sezenou, jiste bude uplne jiny nez ona, nikdo rodicum neslibuje jaky bude pac jeste neni k dispozici. Tak jim preju stesti. Chteji to drzet jako malou rodinnou skolu pokud mozno se zapojenim rodicu; koncepce v zasade monte - nezavislost a samostatna inklinace co ted delat -- waldorf - komunita propojeni slavnosti -- lesni pedagogika -- hodne byt venku a co se da to ucit prozitkem ("je nesmysl si v ucebnici cist o tom co se dela na poste")

TAPINA: empiricky zjistit, ze prave ted prave tvoje dite potrebuje napriklad vice struktury nez volnosti, a pak se podle toho zaridit (s prioritou co dela dobre jemu, nee co na to tvoje matka, vyvojove tabulky, nebo "se mnou cvicit nebude!!"), to mi prave pripada jako jadro toho respektujiciho pristupu.

Já beru všechny ty knihy jenom jako materiál k zamyšlení, který mi pomáhá utřídit si, co jak chci nebo nechci, ne jako příručku nebo návod. Nedržím se žádné dogmaticky a už vůbec ne tak, že bych používala doslova převzaté věty - to prostě nefunguje, když to nevychází ze mě. Třeba zrovna Respektovat a být respektován se mi líbí tou základní myšlenkou, ale realizace, jak je podána v knize, je mi silně proti srsti. Ty věty v příkladech mi připadají strašně nepřirozené a šroubované, místy až manipulativní. Kdybych nevěděla, že autoři jsou Češi, považovala bych to za výsledek velmi špatného překladu.
Svou intuicí a aktuálními potřebami svými i dítěte se řídím ze všeho nejvíc, víc než jakýmikoliv pravidly nebo návody. Už jsem to tu mám dojem někde psala, že ani nedodržuju ono pravidlo čitelnosti - ve stejné situaci reagovat vždy stejně. Reaguju podle toho, jak to zrovna cítím, nejsem stroj. A zatím se zdá, že to docela funguje, s dítětem se převážně domluvím bez řevu nebo násilí a široké okolí tvrdí, že je neobvykle "hodné". (Já to tvrdím taky, jsem za to vděčná a nemyslím, že by to byla moje zásluha, spíš má prostě takovou povahu a já jsem ji "jen" zvládla nezkazit. Zatím.)
Obecně mám dojem, že se s různými metodikami výchovy, návody a příručkami poslední dobou roztrhl pytel a spousta lidí k rodičovství přistupuje až příliš vědecky a čeká, že jim někdo dá na dítě návod jako k pračce - dítě dělá A, ty udělej B. A když to nefunguje, hledají hned někde chybu - buď u sebe nebo u dítěte. Pro mě je jediné a nejdůležitější pravidlo, že dítě je člověk stejně jako dospělý a vztah a vzájemnou komunikaci vytváříme společně. To pro mě bylo asi největší zjištění, které mi přineslo mateřství. Dokud jsem byla bezdětná, představovala jsem si batolata jako loutky bez vlastní vůle, bez schopnosti přemýšlet a rozhodovat se, které jsou absolutně ovládány doapělými. Až jak moje vlastní dítě rostlo, pochopila jsem, že to je blbost, že má osobnost už od narození a že mi prostě nezbyde než ji respektovat, pokud spolu máme žít v míru.

TAPINA: jojo to je presne co mam na mysli - ze clovek v zasade spokojeny se svou vychovou (zkousel jsem cvcit s rodicema, ti to nerespektovali, ale v zasade jsme si moc neublizovali) nema duvod poustet se do nejakych respektujicich experimentu ktere se muzou snadno preklopit do child-centered rozmazlenosti...
... takze neni jednoduche se na nyxu o praktikovani aldort bavit, malokdo v tom vidi nejakej zasadni benefit.

Ja jo

Jen se chci zeptat, kdyz se tak moc ridite navody z knih, zbyva vam v rodicovstvi jeste misto na intuici? Dokazete dat na sve materske instinkty, i kdyz jsou v dany okamzik treba v rozporu s tim, co vam vybrana "odborna" literatura doporucuje?

LYDI: ad ze nevis zda to pomuze -- napis precejen presneji co treba resis

ad respektovat - cetla jsem, ale zdaleka tak moc mne to nevzalo. Napadlo mne k tomu jeste K Kralova z Nevychova -- ona nekde vysvetlovala, ze napr zacit rikat vety co rika Kralova, to nefunguje. Ze trik je v tom cosi si precvaknout v hlave a mozna se prestat tolik bat (moje interpretace) a fakt ZMENIT vztah k decku. PRESTAT s cimsi (neduvera? delani z ditete debila? touha prosadit sebe sebe sebe? Kazdej ma asi neco trochu jinyho, cim decko brzdi a ono pak vzdoruje). A ze proto ten jeji kurz ma pet tydnu a stoji prachy, aby matky do toho sly fakt opravdove a dostatecne naplno, pak se spouste z nich povede ten 'preklik' v hlave. A pak ze konkretni metodologie (co presne rikat atd) vlastne neni tak zasadni.

Podobny dojem mam z te Aldort, ona rika Vy se furt dokola vyptavate jak nakladat s tim ci onym problematickym chovanim decka, ja vam furt dokola vykladam ze je treba se podivat cim mu to modelujete a jakou ma pod tim neuspokojenou potrebu atd., brat ho vazne, nee jako zver ke zkroceni...

A to je zatim i muj nazor, ze krome fakt patologickych variant je celkem jedno jak ten svuj leadership nastavis (co se u vas dela a co se nedela), decko se prizpusobi kde cemu, kdyz tomu bude rozumet, kdyz to nebudes vynucovat odpiranim lasky, kdyz budes brat vazne co potrebuje i ono (na te aldortovske ose laska-sebevyjadreni-moc-samostatnost-sebevedomi-emocni bezpeci)

ale tak decku jeste nejsou ani dva roky, takze nemam co kecat. Nicmene mam velky zajem se bavit o aldort s lidma ktery to taky berou vazne.. na nyxu je to vetsinou do ztracena, pac pro vetsinu lidi je to moc radikalni a debata je na tema jak je to prehnany organizovat svuj zivot aby to bylo pro decko pohodlny, atd

NEMESISS: a šátek si někde půjčit nemůžeš? já si ho na mimino nemůžu vynachválit.