YMLADRIS: BATOLATA si šťastně hrála na ticho? Ano, ta žena žije v jiném vesmíru. Můj pětiletý syn není schopen být zticha deset minut (a že hru na ticho při řízení fakt známe a hrajem, akorát to vydrží tak pět minut, pak je zase nutno matce sdělit nový báječný postřeh). nemám mu to za zlé a na filharmonii s ním nechodím, ale ta představa, že to zkouším s dvouletým batoletem, je hodně veselá.

FRONEMA: Základní myšlenka ale není, že dítě je špatné. Základní myšlenka (moje) je, že dítě ještě neví, jak to mezi lidma chodí, a mým úkolem, jakožto prvního dospělého, se kterým přijde do styku, je říct mu, jak to chodí.


YMLADRIS: Vida, podobným způsobem jako tu "hru na ticho" jsem letos pojala přednášku Jiřího Grygara na takové víkendové čundrovní akci, kde se šlo zúčastnit buď s dítětem nebo vůbec, a fakt jsem tam chtěla. A teda pravda, byla jsem překvapená, jak dlouho jsme tam vydrželi, ale cca v půlce jsme odejít museli :o)
Nicméně myslí si, že až tak nefungovala nabídka na hru, jako nabídka "dokud bude ticho, tak budeme tady, a jak nebude, tak jdeme spát" :o)

YMLADRIS: jeste ale doplnim, ze dalsi pysna historka od aldort je, ze brala svoje deti od dvou let na koncerty filharmonie, a ze zvladly drzet pusu celou dobu. protoze to s nimi predem probrala ze to je takova zvlastni hra na ticho a ze batolata vylozene tesilo zkouset byt co nejtissi a ze meli domluveny znak ze uz tam nechtej bejt a potrebujou odejit (pak by hned sla), ale nikdy ho nepouzili.

Cili aby to nevyznelo ze jeji pristup je vubec neintervenovat a "nechat je rvat dokud nevyrostou". Tak se to rict neda. Ona na deti ma spoustu pozadavku, ale jako by formou nabidky nebo jak to rict a zaroven jim posefovava predem a prubezne jejich potreby. A ony spolupracuji. Kdyz ne, nevynucuje to, prizpusobi se ona.

a mene radikalni pristup je treba ta Sarah MOudry, mohlo by zaujmout co s tim rvanim.

Sarah, > I find that Melissa (22 months) sometimes shouts in restaurants – like “mama!!” When I am sitting right next to her. Is there anyway to make her understand that shouting is perfectly acceptable outdoors / on the playground but not at the dinner table? > > Risa, > Toddlers like to explore. This includes with their voices. They will often try different volume, pitch, tone, and cadence with their voices. Sometimes at inappropriate places and times. However, toddlers are not yet socially conscious, so they have not learned what times or places are appropriate. This is one of your wonderful roles, as her mom. This is where you get to help her understand and build a foundation of socially appropriate actions. In this particular situation, look directly at her and say, “yes, Melissa? I am right here.” Then explain, “your voice is quite loud for inside. That volume is better for when we are outside.” Then you can say her name quietly, “Melissa.” “Can you say my name quietly?” If she repeats the shouting, repeat the message above. If you feel that she is testing the rule, take her outside and say, you may use that volume outside. Then invite her to come back inside when she is ready to speak more quietly. In my experience, most children will test the rule a time or two and then be accepting of the rule. Of course, always using a calm and patient tone. Know that she is not doing this to upset you, she is doing this so she can understand the rules of your culture. > > Side note: I recommend that parents do not use phrase such as ‘inside voice’ and ‘outside voice’, and in the same vain, ‘walking feet’. These phrase suggest that it is a completely different mechanism. I recommend describing a voice as quiet or soft and then naming the appropriate place to use it. Try to phrase in the positive whenever possible. > > Examples: > “I hear your beautiful voice. That volume will be perfect when we are at the park. Let’s speak softly inside.” > “I can see how quickly you are moving. Please run when we are outside and there is so much space. You can walk while we are inside.“ > - See more at: http://sarahmoudry.com/page/3/#sthash.DKKbHmgq.dpuf

A taková myšlenka, jako že rodiči samotnému není příjemné, kdy po něm dítě mladší tří let, nicméně jazykově zdatné, hulvátsky pořvává, to je asi v duchu respektujícího rodičovství úplně kacířská myšlenka, ne? :o)

NABUKHADNEZAR: tak jak velky mas ty kindose?

TAPINA: nevím, jak by do toho šli aldortovci, ale mně přijde, že dítě nevyrůstá ve vzduchoprázdnu a když vyrůstá v prostředí, kde se prosí a děkuje, převezme to taky. Spíš než cílený tréning tohoto mi přijde lepší takové to obligátní-"jak se říká"? Ale prozatím jsme opravdu teoretik, s ještě nechodícím dítětem...

YMLADRIS: mám děti tři a zvláště jedno bylo tak náročné, že výchova byla skoro boj o přežití... a že jinak bych klidně na Aldort věřila.... ale jaksi nebyl čas ani energie o tom moc dumat. Ale asi jen takové rýpnutí jinam zase, že je snadné u víceméně bezproblémového dítěte zkoušet různé méně společensky přijímané přístupy a věřit na to, že ono samo si něco rozhodne, protože intuitivně ví.