YMLADRIS: a sakra, asi jsem taky děti sekýrovala se zdvořilostí, jsem už taková povaha... ale jsou všeobecné považovány za zdvořilé i teď, chválabohu...

YMLADRIS: s tímhle já se právě neumím úplně srovnat, nechat pleny a dudlíka na dítěti jen - na důkaz toho, že nejsem pruský pruďas, můj nejmladší syn měl na kadění pleny do tří a čtvrt, ale pak už jsem na něj trochu nastoupila, protože to teda komplikovala život i jemu. Naučil se to za dva dny. Nastoupila jsem na něj ukecáváním a ukecala jsem ho. Mít dítě bez plen je prostě tisíckrát lepší než s nimi a s ohledem na naše aktivity i pro něj.

TAPINA: mozna ho matka se zdvorilosti sekyrovala od dvou let takze se na to o deset let pozdeji definitivne vyflakl. Je moje vira.

YMLADRIS: jedno pětiměsíční, ale mohutný.

YMLADRIS: jsou v pubertě, což je na posuzování toho, zda se výchova vyvedla, trochu nejisté období ;-) Osobně si tedy myslím, že spíš i jo, ale záleží na měřítcích a tom, co od toho člověk očekává.

I tak si myslím, že se to na každé dítě aplikovat nedá, na druhé a třetí by to asi i šlo, ale to nevím, druhé chudák zažilo hlavně poněkud divoké akce se svým starším bratrem, jsou od sebe dva roky, nejmladší má výchovu naší, v níž asi nějaké aldortovské prvky jsou, ale nemáme jedno dítě, máme jich pět a nemůžeme jim říct, že mají smůlu, protože teď rozvíjíme tříletého. Smůlu třeba v tom, že ho necháme projevovat emoce jim navzdory.

FRONEMA: Základní myšlenka ale není, že dítě je špatné. Základní myšlenka (moje) je, že dítě ještě neví, jak to mezi lidma chodí, a mým úkolem, jakožto prvního dospělého, se kterým přijde do styku, je říct mu, jak to chodí.


YMLADRIS: Vida, podobným způsobem jako tu "hru na ticho" jsem letos pojala přednášku Jiřího Grygara na takové víkendové čundrovní akci, kde se šlo zúčastnit buď s dítětem nebo vůbec, a fakt jsem tam chtěla. A teda pravda, byla jsem překvapená, jak dlouho jsme tam vydrželi, ale cca v půlce jsme odejít museli :o)
Nicméně myslí si, že až tak nefungovala nabídka na hru, jako nabídka "dokud bude ticho, tak budeme tady, a jak nebude, tak jdeme spát" :o)

ANNAWA: jo no zase se uz dostavame k tomu jak to neni pro kazdeho atd
ja nevim zda je to pro kazdeho, a kdyz by jeji dite s filharmonii nespolupracovalo, tak by ho tam nebrala. je to jen jako priklad jejiho pristupu pro ty kdo to neznaj treba

jinak tvoje situace -- misto "matka podezrivave sleduje mou vychovu" mas "dcera podezrivave sleduje mou vychovu" :-) to mi pripada fakt vtipna situace.
ale pokud vidis svoje dospele deti adaptovane tvurci stastne, tak asi nemas co resit, uz vis ze tvuj styl funguje a hotovo

YMLADRIS: jeste ale doplnim, ze dalsi pysna historka od aldort je, ze brala svoje deti od dvou let na koncerty filharmonie, a ze zvladly drzet pusu celou dobu. protoze to s nimi predem probrala ze to je takova zvlastni hra na ticho a ze batolata vylozene tesilo zkouset byt co nejtissi a ze meli domluveny znak ze uz tam nechtej bejt a potrebujou odejit (pak by hned sla), ale nikdy ho nepouzili.

Cili aby to nevyznelo ze jeji pristup je vubec neintervenovat a "nechat je rvat dokud nevyrostou". Tak se to rict neda. Ona na deti ma spoustu pozadavku, ale jako by formou nabidky nebo jak to rict a zaroven jim posefovava predem a prubezne jejich potreby. A ony spolupracuji. Kdyz ne, nevynucuje to, prizpusobi se ona.

a mene radikalni pristup je treba ta Sarah MOudry, mohlo by zaujmout co s tim rvanim.

Sarah, > I find that Melissa (22 months) sometimes shouts in restaurants – like “mama!!” When I am sitting right next to her. Is there anyway to make her understand that shouting is perfectly acceptable outdoors / on the playground but not at the dinner table? > > Risa, > Toddlers like to explore. This includes with their voices. They will often try different volume, pitch, tone, and cadence with their voices. Sometimes at inappropriate places and times. However, toddlers are not yet socially conscious, so they have not learned what times or places are appropriate. This is one of your wonderful roles, as her mom. This is where you get to help her understand and build a foundation of socially appropriate actions. In this particular situation, look directly at her and say, “yes, Melissa? I am right here.” Then explain, “your voice is quite loud for inside. That volume is better for when we are outside.” Then you can say her name quietly, “Melissa.” “Can you say my name quietly?” If she repeats the shouting, repeat the message above. If you feel that she is testing the rule, take her outside and say, you may use that volume outside. Then invite her to come back inside when she is ready to speak more quietly. In my experience, most children will test the rule a time or two and then be accepting of the rule. Of course, always using a calm and patient tone. Know that she is not doing this to upset you, she is doing this so she can understand the rules of your culture. > > Side note: I recommend that parents do not use phrase such as ‘inside voice’ and ‘outside voice’, and in the same vain, ‘walking feet’. These phrase suggest that it is a completely different mechanism. I recommend describing a voice as quiet or soft and then naming the appropriate place to use it. Try to phrase in the positive whenever possible. > > Examples: > “I hear your beautiful voice. That volume will be perfect when we are at the park. Let’s speak softly inside.” > “I can see how quickly you are moving. Please run when we are outside and there is so much space. You can walk while we are inside.“ > - See more at: http://sarahmoudry.com/page/3/#sthash.DKKbHmgq.dpuf

A taková myšlenka, jako že rodiči samotnému není příjemné, kdy po něm dítě mladší tří let, nicméně jazykově zdatné, hulvátsky pořvává, to je asi v duchu respektujícího rodičovství úplně kacířská myšlenka, ne? :o)

NABUKHADNEZAR: tak jak velky mas ty kindose?

TAPINA: nevím, jak by do toho šli aldortovci, ale mně přijde, že dítě nevyrůstá ve vzduchoprázdnu a když vyrůstá v prostředí, kde se prosí a děkuje, převezme to taky. Spíš než cílený tréning tohoto mi přijde lepší takové to obligátní-"jak se říká"? Ale prozatím jsme opravdu teoretik, s ještě nechodícím dítětem...