TAPINA: sestilete dite me zname: Mami, ja vim ze se ti pani druzinarka nelibi, ale ja k ni chci chodit na tu keramiku protoze mne to zajima. Das mi 900? -- Tadeasi, dobre jak myslis ty. 900 ted nemam, muzes si neco prispet z kapesneho? Jo muzu dat tak dve stovky. Dobre.

Takhle bych rada dopadla. Ze decko ma z detstvi tak pevnou vazbu (sebeduveru a duveru v svet, rekneme), ze pak zvlada i kravy a muze se od nich ucit, kdyz chce. Coz vznika (minimalne dle nazoru te me zname) tim, ze onen Tadeas nikdy v zivote nemusel poslouchat nejakou autoritu, se kterou by se citil blbe; vzdy se s nim projednavalo zda nekde chce nebo nechce byt atd.

--

racionale za tim kontaktnim principem (attachment theory) je fakt, ze decka (resp. obecne kazdej) jakmile je v urcite mire stresu, tak se odpoji prefrontalni kura (vyvojove mlady mozek, abstraktni uceni atd, schopnost rozvijet nove, uceni...) a jedna limbicky mozek (emoce, preziti, ...). Decka jsou strasne zranitelna a bezmocna a citliva na to vyvrzeni z tlupy (odpirani lasky od rodicu, spoluzaku, ucitelu...). Dospely si (nektery) je schopen rict sef je debil ale co mam z nej hlavne kdyz chodi vyplata, ale male decko ne. A kdyz vali setrvacne programy limbickeho mozku, nejde se ucit. Je to jako ucit se na zkousku kdyz se mi chce curat, mam hlad, bojim se o tatu ve spitale a obecne se bojim ze mne od te zkousky vyhodi a vyhodi ze skoly a bude pruser atd. Jiste si kazdy pamatuje jak se v takovem rozpolozeni uci - no a decko kdyz se zacina psat diktat a ono vi, ze tata ho zase serve za petku a zakaze mu jit ven, tak fyziologicky nema jinou sanci nez to zase posrat.

LYDI: Ale i vybudovat něco vlastního si může jen člověk, který něco umí. Mě děsí, jak často narážím na internetu na zoufalé výkřiky typu "Hledám práci! Jakoukoliv! Administrativní, třeba." Nikde "umím to a to, nabízím to a to". Lidi, kteří prostě nepovažovali za nezbytné se nějak kvalifikovat, se teď diví, že ve výběrovém řízení, kde se zaměstnanec může vybírat losem, protože práci může dělat kdokoliv, padne los vždycky na někoho jiného.

A jestli chcete extrémní odstrašující příklad lidí, kterým se rozvinulo kritické myšlení dříve, než nekriticky přijali současné vědou ověřené poznání o fungování světa, tak doporučuju na Facebooku skupinu "Užíváme CDS", nebo jak se to přesně jmenuje. Ale jen pro silné povahy.
Celá generace lidí, která se plácá po prsou, jak si nenechali konvenčním školstvím vymýt mozky, je ochotna věřit, že rakovina je způsobena parazity, které moderní medicína neumí odhalit, ale odhalí je šarlatánova zázračná mašinka a vyléčí to ředěná bazénová chemie. Jakmile člověk na začátku některé základní informace prostě nepřijme jako fakt, s tím, že ti lidé, kteří na to kdysi přišli, nebyli blbí, a po nich to ještě několik dalších, taky ne blbých, ověřilo a prokázalo, tak se mu dají nakecat velmi nebezpečné bludy, a celé kritické myšlení je v ...


S druhou částí souhlasím, když chci, aby někdo něco dělal/nedělal, měla bych mu vysvětlit, proč to chci. Ale u dětí lze tohle použít až od věku, kdy budou schopni si tak dlouhou větu vůbec vyslechnout do konce ;o) To zatím můj syn (2,5 roku) prostě není.

KOTENCE: Ovšem šéfa si bude moct vybírat pouze za předpokladu, že školní docházku nestráví soustředěným bojem s krávou účou, ale kvalitním vzděláváním, které vyústí ve vznik kvalifikovaného pracovníka. Protože jen takoví si práci vybírají. A jsme zase u toho, co jsem psala předtím - vyplatí se v nižším věku spíše přijímat zdroje z okolí a až posléze je zhodnotit, přebrat a využít k sebeprosazení.

YMLADRIS: a v 11 letech jeji kluci pisou skladby pro orchestr nebo neco takoveho, takze clovek to fakt muze brat trochu "s rezervou". ale to je co se mi taky hodne libi - ze podporuje v nich co "miluji" a nerekne "hele s hudbou stejne zadne prachy nevydelas..." treba (:
jinak .. treba respektovaci vychova, s laskou a duverou (!!!) mozna je naivni ale pro me (a ja sem casto naivni protoze sem utopista :p) to ideal jak si to predstavim, jak si to preju, jak bych se prala byt "brana" jako dite. ze i kdyz teda spis hlavne i protoze sem mala docela nemohouci, ze rodice mi pomuzou, poslouchaji co chci rict atd. je mi jasny, ze v zasade to tu mame asi hodne lidi ... (; taky se nekdy bojim, aby z dite vyroslo respektujici jedinec (kdyz nebude drilovan disciplinou) ale kdyz ja budu respektujici, tak snad bude taky (;

TAPINA: mne se to co pises libi, pokracuj. Co se tyce kacirskosti, nevim. KOntaktni rodicovstvi chapu neco jako pristup k detem kterej se snazi co nejvice vyuzit stadnost/savectvi Homo sapiens, tj ze kdyz ma decko pevnou bezpecnou vazbu ke svym lidem, tak mu to haze stav, ve kterem se muze nejlepe a s minimem prekazek rozvijet. Praktiky, ktere bezpecnou vazbu narusuji (separace od matky/rodicu, chaby fyzicky kontakt, odpirani prijeti jako vychovny trik, ...), decka nuti spoustu energie vynakladat na nekonecne shaneni ujisteni o bezpeci a o lasce (mama mne ma rada nebot dnes jsem dostatecne dobry), kterou by mohly vynalozit efektivneji.

Kacirska myslenka vuci kontaktnimu rodicovstvi by teda byla janevim ze konkretni dite fakt nechce chodit do konkretniho kolektivu, place po mame, zvraci pred odchodem do skoly, takneco, ale rodice mu to vnuti silou, resp. dite vi ze kdyz nebude "hodne", tak riskuje vylouceni z lasky rodicu, coz je pro nej totalne hruzostrasna predstava, takze se radeji prizpusobuje cemukoliv, protoze lepsi je zatnout zuby. Vylouceni ze smecky = smrt.

Druha vec je jake zivotni postoje konkretni rodice pojali jako nejlepsi a snazi se je predat. Tobe to vychazi neco "moc si nevyskakuj, spis se uc a pozoruj a az budes velkej, zkusis si to po svem" (jo?), nekomu jinemu vychazi neco jineho. Ale kazdej den zivotni postoj se da predavat laskyplne / bez narusovani te vazby, nebo silove "bude to tak protoze jsem to rekla!! ty demente!!!".

---

a jinak ano, ja taky peclive zkoumam jestli ty lidi co ted razi / zkousi alternativy, tak jestli nejsou podmineni do moc "anti" postoje, tj. proti systemu, proti civilizace, proti skole, proti vsem... to mi pro nas zivotne neprijde. My mame evropskou kulturu moc radi. Nicmene bezne ceske skolstvi mi fakt pripada pro chudy. (duchem, zejmena.)

Já si ještě dovolím na zdejší poměry úplně kacířskou myšlenku: Přijde mi, že k tomu životnímu postoji, kdy se člověk kriticky staví k autoritám, nepřijímá automaticky vzory a dělá si věci po svém, by měl každý dospět věkem a zkušenostmi, a to někdy nejdříve ve věku kolem třicítky, protože to už má dost životních zkušeností a nabraných informací, aby měl z čeho kriticky hodnotit. V mladé generaci se objevují osmnáctiletí životní začátečníci, když to tak nazvu, se sebevědomím ředitelů zeměkoule, kteří se diví, že je nikdo nechce zaměstnat. No aby ne, když dávají svým postojem předem najevo, že všemu nejlíp rozumí a nic se od starších nehodlají učit. Vědí kulové, ale to vidí ti starší a oni sami to pochopí za deset let.
A instalovat do tohohle stavu rovnou už malé děti mi přijde jako cesta, jak vytvořit člověka, který buď bude velmi výjimečný, takže se dokáže od začátku živit samostatně, nebo bude nepoužitelný. Hodláte těm dětem při rozvoji kritického myšlení také vnuknout myšlenku, že sice ano, musí věřit především sobě a stavět se kriticky k tomu, co říkají druzí, ale chtějí-li v životě zaujmout nějaké solidní místo, POTŘEBUJÍ si tedy dobrovolně najít učitele, od kterého budou přejímat zkušenosti a kterého budou respektovat? Protože to prostě potřebují. Už dnes je internet plný samostatně uvažujících lidí, kteří nevěří jako ovce všemu, co se kde napíše, ani tomu, co je naučili ve škole, takže nemají základní znalosti a podléhají nesmyslným konspiračním teoriím a jako ovce věří zas něčemu jinému.

Když jsem přijímala zaměstnance, přišel mi taky jeden životopis od člověka, u kterého jsem si říkala, jak je možné, že s těmihle schopnostmi, které prezentuje, není dnes špičkovým chirurgem na prestižní klinice, nebo dokonce nějakou takovou kliniku nevlastní. Hotový poklad pro každé pracoviště. Realita - pět let na pracáku bez jediného kontaktu s oborem. Nechala jsem poklad někomu dalšímu :o)

TAPINA: je to škála. Takže bych spíš řekl, že různé společnosti v různých fázích fungovaly více hierarchicky nebo méně hierarchicky. S tim, že obecný směr je snad k tomu méně (nevím. historický optimismus). Moje hodnotové založení a preference je málo hierarchizovaná a podle ní mám i touhu doprovázet k dospělosti svoje děcko. Uvidíme.

Jinak, co je a není utopie, je myslím subjektivní a přesahuje tohle fórum. Ale.. není celý kontaktní rodičovstvi vlastně utopický? Svým způsobem? S otevřeným koncem? Proč to vlastně chceme dělat jinak než naši rodiče, když pořádně nevíme, jak to dopadne?

S posloucháním šéfa v mém životě. Daří se mi vydělávat na chleba tak, že na těch pár šéfů jsem měl dost štěstí (poslouchal jsem je), částečně freelancováním a částečně rūznýma pokusama o pseudodružstevní/málo hierarchický podniky. Dělám to tak zcela vědomě. S tím bouráním celý lidský historie to nebude tak horký.

Lidská společnost ovšem odnepaměti hierarchizovaným způsobem funguje. Došlo se k tomu vzájemným konsenzem, přičemž ti, kteří mají nejméně svobody, mají také nejméně odpovědnosti (což jim mnohdy pravda uniká), a nevidím na tom nic až tak strašného, aby bylo nutno tvořit záměrně generaci, která to celé rozbourá (a nahradí čím? Utopickým systémem, v němž všichni budou dělat to nejlepší, co dovedou, protože jsou si vědomi, že je to třeba? Ehm...)