Já si ještě dovolím na zdejší poměry úplně kacířskou myšlenku: Přijde mi, že k tomu životnímu postoji, kdy se člověk kriticky staví k autoritám, nepřijímá automaticky vzory a dělá si věci po svém, by měl každý dospět věkem a zkušenostmi, a to někdy nejdříve ve věku kolem třicítky, protože to už má dost životních zkušeností a nabraných informací, aby měl z čeho kriticky hodnotit. V mladé generaci se objevují osmnáctiletí životní začátečníci, když to tak nazvu, se sebevědomím ředitelů zeměkoule, kteří se diví, že je nikdo nechce zaměstnat. No aby ne, když dávají svým postojem předem najevo, že všemu nejlíp rozumí a nic se od starších nehodlají učit. Vědí kulové, ale to vidí ti starší a oni sami to pochopí za deset let.
A instalovat do tohohle stavu rovnou už malé děti mi přijde jako cesta, jak vytvořit člověka, který buď bude velmi výjimečný, takže se dokáže od začátku živit samostatně, nebo bude nepoužitelný. Hodláte těm dětem při rozvoji kritického myšlení také vnuknout myšlenku, že sice ano, musí věřit především sobě a stavět se kriticky k tomu, co říkají druzí, ale chtějí-li v životě zaujmout nějaké solidní místo, POTŘEBUJÍ si tedy dobrovolně najít učitele, od kterého budou přejímat zkušenosti a kterého budou respektovat? Protože to prostě potřebují. Už dnes je internet plný samostatně uvažujících lidí, kteří nevěří jako ovce všemu, co se kde napíše, ani tomu, co je naučili ve škole, takže nemají základní znalosti a podléhají nesmyslným konspiračním teoriím a jako ovce věří zas něčemu jinému.

Když jsem přijímala zaměstnance, přišel mi taky jeden životopis od člověka, u kterého jsem si říkala, jak je možné, že s těmihle schopnostmi, které prezentuje, není dnes špičkovým chirurgem na prestižní klinice, nebo dokonce nějakou takovou kliniku nevlastní. Hotový poklad pro každé pracoviště. Realita - pět let na pracáku bez jediného kontaktu s oborem. Nechala jsem poklad někomu dalšímu :o)

TAPINA: je to škála. Takže bych spíš řekl, že různé společnosti v různých fázích fungovaly více hierarchicky nebo méně hierarchicky. S tim, že obecný směr je snad k tomu méně (nevím. historický optimismus). Moje hodnotové založení a preference je málo hierarchizovaná a podle ní mám i touhu doprovázet k dospělosti svoje děcko. Uvidíme.

Jinak, co je a není utopie, je myslím subjektivní a přesahuje tohle fórum. Ale.. není celý kontaktní rodičovstvi vlastně utopický? Svým způsobem? S otevřeným koncem? Proč to vlastně chceme dělat jinak než naši rodiče, když pořádně nevíme, jak to dopadne?

S posloucháním šéfa v mém životě. Daří se mi vydělávat na chleba tak, že na těch pár šéfů jsem měl dost štěstí (poslouchal jsem je), částečně freelancováním a částečně rūznýma pokusama o pseudodružstevní/málo hierarchický podniky. Dělám to tak zcela vědomě. S tím bouráním celý lidský historie to nebude tak horký.

Lidská společnost ovšem odnepaměti hierarchizovaným způsobem funguje. Došlo se k tomu vzájemným konsenzem, přičemž ti, kteří mají nejméně svobody, mají také nejméně odpovědnosti (což jim mnohdy pravda uniká), a nevidím na tom nic až tak strašného, aby bylo nutno tvořit záměrně generaci, která to celé rozbourá (a nahradí čím? Utopickým systémem, v němž všichni budou dělat to nejlepší, co dovedou, protože jsou si vědomi, že je to třeba? Ehm...)

NABUKHADNEZAR: doplnim zas nazor te Aldort, ona to vidi tak, ze ucitele je v poradku poslouchat, protoze mezi zakem a ucitelem je svobodne zvoleny vztah (zak chce po uciteli aby mu neco predal), takze kdyz decko chce na ty hodiny klaviru, je treba aby bylo srovnane s tim, ze tamejsi ucitel se posloucha.
ALE! kdyz se rozhodne ze toho ucitele poslouchat/nasledovat nechce, kdykoliv s tim muze prastit.

Coz je ten zasadni rozdil oproti vztahu s Hancou K. kterou mu pridelili

NABUKHADNEZAR: A šéfa v práci neposloucháš, nebo žádného nemáš?

YMLADRIS: "Budeme poslouchat učitele." A pak manžela, pana policistu, pana domácího, pana faráře, pana prezidenta a vůbec všechny Vůdce, kteří vám kdy přijdou do cesty. Pěkně poslušně a neskákat do řeči.

YMLADRIS: Dovedu si klidně představit, že si to tam (samozřejmě ve spolupráci s učitelem) dali dohromady jako skupinový brainstorming, a to včetně hledání kladných věcí.
No a že školní třída je kolektiv, kde se mohou ostatní navzájem respektovat, ale jednoho nadřízeného musí poslouchat, to taky není žádné drama, protože to se jim po škole zopakuje ještě v práci.

YMLADRIS: Není moje, i když ti naši mají něco podobného. Jen mě zaujalo, že vcelku rozumně formulovaná pravidla soužití v divoké tlupě tě tak iritovala, a nedošlo mi, že spíše forma než obsah :-) Ale asi chápu, co máš na mysli, i když úplně nevím, jakým směrem to vylepšit. (Určitě bych se ale nechtěla pouštět do debaty, jestli je existence pravidel pro děti dobrá nebo ne :-)) A taky nemám problém s představou, že by děti měly poslouchat učitele :-D Pravda, měli jsme na ně zatím hodně štěstí, takže to bylo zatím vždycky opravdu o poslouchání, ne vynucované podlehnutí autoritě.
Ale musím ze zkušenosti říci, že to ti naši šmoulové berou víc za své, když si to "podepíšou". Protože co se podepisuje, to si napřed vysvětlíme, uzná to (zatím cokoli podobného bez problémů) a není to jeden z mnoha pokynů, ale je to něco speciálního. Na podepsané věci se lze snadněji odvolat a rozličné průšvihy na ně napasovat. Prostě to funguje v dobrém. Myslím, že ty děti v tom mají vcelku jasno :-)
(Mimochodem, zrovna "hledat kladné věci" je obrat, který mi připadá dosti autentický - oni už mají dneska hodně načteno a naposloucháno už od malička... :-))

SARGO: jestli je to tvoje trida, tak se fakt omluvam, uvedomuju si ze v tomto jsem ja mimo normu, spis nez ta trida.

kdyz se snazim uchopit co mi teda vadi, tak je to neco jako "hra na partnerstvi", jako ze driv se deckam porucilo co maji poslouchat a mocenske karty byly jasne rozdane. Ted to ale jsou Pravidla tridy, je to napsane tim detskym rukopisem jako by to vymyslely a formulovaly ty decka, kolem toho podpisy na stvrzeni ze jako jo... pripada mi krajne neverohodne ze nejake dite by reklo Hledat na vsem kladne veci, treba. Proc? "kladne veci??" a pokud to nejake sprtky fakt tak reknou tak tim hur, pac mi prijde ze maji uz vymyte mozky svetem dospelych, chudiny (jako ja jsem mela :-)). "Hanca K." (u tretiho pravidla vpravo), vyzraly rukopis, to je asi ta ucitelka kamoska?

Respektovat nazory ostatnich, ovsem krome ucitele, toho poslouchat.

Ja to chapu ze to jinak nejde, kaslete na mne :) ja se nejak vyrovnam s realitou

TAPINA: Všeobecně se bere jako vhodnější mít pravidla třídy formulovaná pozitivně, tedy např. "Zeptám se, když si chci něco půjčit" místo "Neberu si bez ptaní". On ten tón udělá hodně, pokud pravidla jen nevisí na zdi, jsou často citována.
Já preferuju formulace v 1. osobě, ale to je detail. Jsou tam některá zbytečná pravidla, která v podstatě ošetřuje školní řád (pravidla třídy řeší spíš společné fungování), ale třeba to v daném případě bylo potřeba, kdo ví. Nevím, jak staré byly děti, ale něco je na mě trochu kostrbaté a je otázka, co si představí pod respektováním názorů ostatních - to je v realitě prvního stupně dost vágní. Ale jestli si ty pravidla stanovovali společně, asi si to nějak vysvětlili a nějakou představu pod tím mají...

YMLADRIS: Co ti tam přesně vadí, propána? :-D (Tedy kromě těch pravopisných chyb... :-))

ALDEMIK: Zastoupeno pravidlem 3 :-))