Další věc je, že u těch školních autorit člověk občas zjistí, že ten, co navenek (při předávání dítěte v družině) působil jako děsná megera, je při dlouhodobějším kontaktu fajn člověk. Naší družinářky se celý zbytek školy bál a nás litovali, že ji máme, protože to byla stará babka, co štěkala po chodbách. Ale když jsme zalezli k ní na oddělení a ona si udělala svůj hrnek kafe, tak byla úžasná a chodili jsme k ní rádi.

TAPINA: sestilete dite me zname: Mami, ja vim ze se ti pani druzinarka nelibi, ale ja k ni chci chodit na tu keramiku protoze mne to zajima. Das mi 900? -- Tadeasi, dobre jak myslis ty. 900 ted nemam, muzes si neco prispet z kapesneho? Jo muzu dat tak dve stovky. Dobre.

Takhle bych rada dopadla. Ze decko ma z detstvi tak pevnou vazbu (sebeduveru a duveru v svet, rekneme), ze pak zvlada i kravy a muze se od nich ucit, kdyz chce. Coz vznika (minimalne dle nazoru te me zname) tim, ze onen Tadeas nikdy v zivote nemusel poslouchat nejakou autoritu, se kterou by se citil blbe; vzdy se s nim projednavalo zda nekde chce nebo nechce byt atd.

--

racionale za tim kontaktnim principem (attachment theory) je fakt, ze decka (resp. obecne kazdej) jakmile je v urcite mire stresu, tak se odpoji prefrontalni kura (vyvojove mlady mozek, abstraktni uceni atd, schopnost rozvijet nove, uceni...) a jedna limbicky mozek (emoce, preziti, ...). Decka jsou strasne zranitelna a bezmocna a citliva na to vyvrzeni z tlupy (odpirani lasky od rodicu, spoluzaku, ucitelu...). Dospely si (nektery) je schopen rict sef je debil ale co mam z nej hlavne kdyz chodi vyplata, ale male decko ne. A kdyz vali setrvacne programy limbickeho mozku, nejde se ucit. Je to jako ucit se na zkousku kdyz se mi chce curat, mam hlad, bojim se o tatu ve spitale a obecne se bojim ze mne od te zkousky vyhodi a vyhodi ze skoly a bude pruser atd. Jiste si kazdy pamatuje jak se v takovem rozpolozeni uci - no a decko kdyz se zacina psat diktat a ono vi, ze tata ho zase serve za petku a zakaze mu jit ven, tak fyziologicky nema jinou sanci nez to zase posrat.