Já jsem si vždycky tak nějak říkala, že děti rok dva po škole. Pak se mi ovšem ta škola nějak protahovala, takže se to celé posunulo a Malvínu jsem rodila ve 28. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem díky tomu měla už dobře prověřený opravdu dlouhodobý vztah a nevrhala se do plození potomstva po roční známosti, na druhou stranu si dneska říkám, jestli by to o něco dřív přece jen nebylo bývalo lepší. Mám strašný pocit spousty promrhaných let, kdy nebyly ani děti ani nějaké to "užívání" svobodného života.
Ovšem musím souhlasit s TAPINOU, že v mladším věku bych z toho byla mnohem víc vyplesklá, víc by mě stresovala ta zodpovědnost a méně bych si věřila. Určotě bych se nechala víc ovlivňovat okolím a "autoritami". Dneska mám díky tomu, co jsem si (ne vždycky úplně hezkého) zažila taky spoustu věcí srovnaných, daleko víc sebevědomí (aspoň v některých oblastech) než před deseti lety a co považuju za nejdůležitější - vnitřně jakž takž vyřešený vztah se svojí mámou.
A taková perlička - letos v květnu tomu bude 10 let, co jsme s mužem spolu. Tenkrát to první léto jsme spolu byli na roverském táboře jeho oddílu a tam jsme na konci vyplňovali dotazníky "co bude za 10 let". Ty se pak zavřely do krabičky a zakopaly v lese u tábořiště, s tím, že za těch deset let je vykopeme a podíváme se, jak jsme se trefili. Já si pamatuju, že jsem tam tenkrát napsala, že budeme manželé, budeme mít dvě dcery a psa a už nevím, jestli i dům nebo co dalšího jsem tam napsala. Manželé jsme už 5 let, druhé dítě čekáme a vypadá to na druhou holčičku, psa máme taky :-) Každopádně mám v plánu zorganizovat vykopání těch dotazníků a podívat se, v čem všem jsme se trefili a co bylo úplně mimo.

Já bych asi byla jako mladší matka děsně vyplesklá a zmatená. Dneska už mám dost věcí srovnaných v hlavě, dost věcí neřeším, a tak.

Zajímavé téma :) Já jsem vždycky tvrdila, že chci první dítě v pětadvaceti. No, nějak se to nepovedlo, bylo mi o dva roky víc. Letos mi bude 30 a čekám druhé. A tak nějak jsem si říkala, že do těch 35 jsem ochotná být plánovaně těhotná. Na druhou stranu, když se náhodou stane, že bych otěhotněla ještě kolem čtyřicítky, tak to utopit nepůjdu :)

Jen mě k tomu napadá, že jsem před pár měsíci mluvila s Michaelou Mrowetz, která na tohle téma řekla, že aby mohly být ve "výchově" naplňovány principy kontaktního rodičovství, tak že "musí být rozestupy mezi dětmi minimálně 3, spíše však 4 roky".
Jinak jsem jedináček a samozřejmě bych ráda "víc" dětí (3) :) zatím mám 7měsíčního syna a do 2. dítěte se nějak nehrnu, mám pocit, že bych se jim (teď) oběma nemohla plnohodnotně věnovat.