RYBKA: je to srozumitelny, dekuju za otevrenou odpoved.
Tedy, s tim rozumenim je to pro me tak ze rozumim slovum a asi priblizne chapu jak to prozivas, ale neumim si to predstavit u sebe.
Co treba by se dalo uvest jako priklad "nepodstatneho problemu", ktery clovek resi u jedinacka ale ne kdyz ma deti vic? Me prave naopak predstava toho, ze bych tu pozornost musela rozdelit, desi - ze by mi nezbyvala na dulezite veci (u vas to ale evidentne funguje, tak bych se rada nechala inspirovat :)
ADD: nemuzu si pomoct, ale nemam u naseho 20m syna pocit, ze by stacilo mu jit prikladem. Ano, u nekterych veci je videt, ze si bere priklad, ale spousta situaci je proste narocnych a problematickych. Batole s plenkami zatim potrebuje vice pece nez je jen prisun jidla ( a i s tim jsou ted problemy, odmita mliko) a cisteho pradla; a ne vzdy tu peci zrovna ocenuje.
LUCYA: nojo, prejde tohle, prijde zas neco jinyho.
Ja asi na materstvi nejsem delana, nebo nevim kde delam chybu, ale vnimam to cele proste jako nekonecnou tihu a to tak moc ze nevim zda se mi nekdy podari se odhodlat k dalsimu diteti, ktere by mi to vlastne cele podle vas usnadnilo :)
YMLADRIS: jo, mivam potrebu rvat nebo treba do neceho prastit; v situacich, ktere bych si prala aby radsi vubec nebyly. Takze u syna to vnimam tak, ze je moje chyba, ze takova situace pro nej vubec nastala, ze jsem to mela zaridit tak, aby se takhle necitil. Proto taky ho treba znicehonic nelapnu, ale rikam mu vzdycky predem, co je v planu, opakuju to nekolikrat, aby prave nebyl prekvapeny - mas ale jasne pravdu v tom, ze to neznamena, ze to musi nutne oslabit jeho touhu dal jit po svych.
Syn si moc dobre vsiml ze revem muze upoutat pozornost - umi vykrikovat zcela cielena umyslne za tim ucelem. Ale v situacich, ktere jsem popisovala, slo o spontanni krik/plac.
Pises "je to zdravy" - ja se bojim toho, ze si pri tehle situacich zafixuje negativni rozpolozeni a reakce a pak se mu to bude spoustet automaticky. Vidim u jinych veci jak rychle se fixujou do temer podminenych reflexu, to dite je tak v tomhle veku nastaveny mi prijde. Takze konkretni vysledek v tomhle pripade: jen se priblizime k prebalovaku a uz zdrha a jeci.
YMLADRIS: oboje - kvuli nemu, ale pochopitelne i kvuli sobe, nebudu zapirat, ze me to takhle nebavi, ostatne uz jsem to i psala. RIkam mu "ano ty ted nechces lezet, vubec se ti nechce zustat lezet, ty jsi tu ted chtel behat", ale uz to nema zadny efekt, melo mozna zezacatku, asi myslel ze kdyz formuluju co chce tak ze mu to taky hned umoznim, ale jak pochopil, ze nikoliv, tak uz je mu to jedno ze vim co chce a nechce.
Jinak s tim vbehnutim do silnice: ja bych primarne mela strasne blby pocit ze sebe, ze jsem dopustila aby tam vbehnul :) z toho ze jsem mu zamezila nikoliv, zachrana zivota je mnohem silnejsi motiv