tak jo, kdybych rekla, ze jsem rada, asi by to znelo cynicky, kazdopadne jsem klidna

ALI_EN: Některý děti to tak dělaj, je to období a přejde to :-)

SEBIEN: oukej, tak snad :)

ALI_EN: imho můžeš, taky jsem to tak vzala, tak snad...

SEBIEN: no prave on to nekdy dela taky jen tak o skrine nebo neco prihodnyho... to asi zkousi tu svoji bejci palici, ale jako vyraz silenyho nestesti to pouziva docela pravidelne. bohudik uz to nejsou takovy rany. a dneska zas to placanise me uplne zarmoutilo, nedokazala jsem poznat, co se mu deje nebo co mu vadi nebo tak... kam na to ty svisti chodej. kazdopadne teda si tim decka prochazej teda, muzu to tak brat?

ALI_EN: hele nevím, Zorka jednu dobu dost intenzivně narážela hlavou do skříní a do země taky někdy, kamarádky holka taky, u nás to teda nijak zjevně nesouviselo s emocema, často se u toho smála, a já trnula. Teď už to dělá výjimečně.

11 mesicu mu je

zensky doufam, ze je to normalni vyvojovy stadium, ze demonstrativne busi hlavou o zem? uz to dela opatrneji, se parkrat prastil o neco tvrdyho, ale treba kdyz mi zkusil dat najevo svy nestesti uderem o mekkou matraci, tak se s tim nespokojil a poslal jeste jedno celo proti koberci. odkud se to bere?
a dneska, kdyz mel zas jeden ze svych vyjmecnych nestastnych dnu, tak se placal rukama do hlavy, anebo s nima svihal docela prudce zezadu pres usi az na oblicej...
docela me to vydesilo. i kdyz pak se placal do hlavy ale smal se, tak zas nevim.

BEBERA: dobrý! myslím super návod co u sebe fakt reflektovat rovnou a nezadělat si na problémy. plus mi pomohlo vidět, že to dítě ze spousty věcí vyroste, aniž by člověk něco dělal! takový to přesvědčení - ha problém, musím nějakou výchovnou strategií odbourat ... tak dávám najevo, že takhle asi ne, nepodporuju, ale nechám ho to odžít, nepotřebuje se na tom fixovat a....

BEBERA: mimo to máš u prvního dítěte představy, jak to bude vypadat - Jak se bude chovat dítě, jak se budeš chovat ty, jak se bude chovat muž. A ono je to pak docela jinak. U druhého dítěte už jsi ve svých očekáváních blíž realitě.

BADIANE: Přesně jak píše BEBERA :-)

NEMESISS: Hezky napsané. S tím bych souhlasila.
Vidím, že když jsou dny kdy vstanu s blbou náladou tak i syn jí během dne převezme a pak na sebe vřískáme oba (jsou mu dva a půl).
Ale od začátku těhotenství se snažím nic moc neřešit a hlavně být v klidu a v pohodě. Myslím si, že pokud je matka v klidu tak je i dítě v klidu. Nerozčiluje mě, že věčně sbírám hračky, doma je určitý stupeň nepořádku, který je neukliditelný. Nesnažím se být dokonalá v žádném směru. Prostě si užívám to, že on si užívá každý den.

BADIANE: rozumim castecne. Jako ze mas za to ze bys mela zit nekde, kde muze behat nahej a kalet kde chce (tj nenutit ho prebalovat se)?

Jeste to zkusim znova s tou silnici. Bud muzes diteti zatajit existenci silnic (budes ho drzet vyhradne v nejakych vybehach bezpecnych), nebo ho budes brat sebou do sveta, ale obcas po nem skocis a zabranis mu vpadnout do silnice. I kdyz bude rvat a bude frustrovan. Jo?

Proc ho prebalujes? Aby mohl fungovat v nasi realite, aby nemusel byt zavrenej nekde, kde po nem muzes uklizet. Stve ho to? Ano, stve.

S tim, zda je uvolnovat emoce/frustraci zdravy, ti dal neporadim. Mne to z toho co mam nactene a zazite pripada uplne zrejmy.

RYBKA: je to srozumitelny, dekuju za otevrenou odpoved.
Tedy, s tim rozumenim je to pro me tak ze rozumim slovum a asi priblizne chapu jak to prozivas, ale neumim si to predstavit u sebe.
Co treba by se dalo uvest jako priklad "nepodstatneho problemu", ktery clovek resi u jedinacka ale ne kdyz ma deti vic? Me prave naopak predstava toho, ze bych tu pozornost musela rozdelit, desi - ze by mi nezbyvala na dulezite veci (u vas to ale evidentne funguje, tak bych se rada nechala inspirovat :)

ADD: nemuzu si pomoct, ale nemam u naseho 20m syna pocit, ze by stacilo mu jit prikladem. Ano, u nekterych veci je videt, ze si bere priklad, ale spousta situaci je proste narocnych a problematickych. Batole s plenkami zatim potrebuje vice pece nez je jen prisun jidla ( a i s tim jsou ted problemy, odmita mliko) a cisteho pradla; a ne vzdy tu peci zrovna ocenuje.

LUCYA: nojo, prejde tohle, prijde zas neco jinyho.
Ja asi na materstvi nejsem delana, nebo nevim kde delam chybu, ale vnimam to cele proste jako nekonecnou tihu a to tak moc ze nevim zda se mi nekdy podari se odhodlat k dalsimu diteti, ktere by mi to vlastne cele podle vas usnadnilo :)

YMLADRIS: jo, mivam potrebu rvat nebo treba do neceho prastit; v situacich, ktere bych si prala aby radsi vubec nebyly. Takze u syna to vnimam tak, ze je moje chyba, ze takova situace pro nej vubec nastala, ze jsem to mela zaridit tak, aby se takhle necitil. Proto taky ho treba znicehonic nelapnu, ale rikam mu vzdycky predem, co je v planu, opakuju to nekolikrat, aby prave nebyl prekvapeny - mas ale jasne pravdu v tom, ze to neznamena, ze to musi nutne oslabit jeho touhu dal jit po svych.
Syn si moc dobre vsiml ze revem muze upoutat pozornost - umi vykrikovat zcela cielena umyslne za tim ucelem. Ale v situacich, ktere jsem popisovala, slo o spontanni krik/plac.
Pises "je to zdravy" - ja se bojim toho, ze si pri tehle situacich zafixuje negativni rozpolozeni a reakce a pak se mu to bude spoustet automaticky. Vidim u jinych veci jak rychle se fixujou do temer podminenych reflexu, to dite je tak v tomhle veku nastaveny mi prijde. Takze konkretni vysledek v tomhle pripade: jen se priblizime k prebalovaku a uz zdrha a jeci.

YMLADRIS: oboje - kvuli nemu, ale pochopitelne i kvuli sobe, nebudu zapirat, ze me to takhle nebavi, ostatne uz jsem to i psala. RIkam mu "ano ty ted nechces lezet, vubec se ti nechce zustat lezet, ty jsi tu ted chtel behat", ale uz to nema zadny efekt, melo mozna zezacatku, asi myslel ze kdyz formuluju co chce tak ze mu to taky hned umoznim, ale jak pochopil, ze nikoliv, tak uz je mu to jedno ze vim co chce a nechce.
Jinak s tim vbehnutim do silnice: ja bych primarne mela strasne blby pocit ze sebe, ze jsem dopustila aby tam vbehnul :) z toho ze jsem mu zamezila nikoliv, zachrana zivota je mnohem silnejsi motiv

MALA_MISIA: tak me napadlo ze jednou mi daval muz teda dcerce za hlavu smotanou plinku kdyz sem ji mela v tom uvazu batoh...stejne jak kdyz se dava do predu kdyz mas kriz s kapsou uvnitr...za ten lem prehrnout plinu....u tohodle hamoku to nevim tam to rozume nenasoukas leda az ti lip bude Cyril drzet hlavu.... kolik je Cyrilovi mesicu?