SUCUBIS: Projdi si ten bazárek, jeden s hedvábím, vel. 6, 2400 Kč (což nevím, jestli už není nad tvou finanční představu), je hned na první straně, když si zadáš filtr prodej a šátek. Třeba tam budou i další.

RYBKA: takovej jsem snad nezahlidla ani v tom shopu, vsude pisou 100% bavlna :) a tem inzeratum proste nerozumim, satky proste neznam a nevyznam se v tom

SUCUBIS: Jinak co vím, tak na léto jsou dobré šátky s příměsí hedvábí.

SUCUBIS: Koukni tady http://www.nosenideti.cz/bazar.php tam se dá často najít fajn nabídka, případně tam zkus zadat poptávku.

zdravim, mam za sebou kurz satkovani a ted schanim satek (dokonce i vojtu bych melaumet uvazat bezpecne), satek by mel byt ve velikosti 6, ale nemam na to moc penez .... jakou znacku by jste doporucily ? ted na leto hlavne (nebo neprodava nekdo, nevideli jste dobry inzerat) ... ten caboo co mam je na kluky uz zly (elasticky, jsou moc tezci)

MEDVED007: ja ji nutim. Balim do novoskladu a ve stoje mi to jde blbe. Ruzny AIO, SIO a podobne davam ve stoje a nekdy i ten ctverec, ale nerada.

MEDVED007: Já jo. Jako když o to hodně jde, přebalím i ve stoje, ale většinou mám pocit, že jsem to třeba ne úplně dobře narovnala, a bojím se, že i přes plínu bude mokrý všechno. Vleže mi to jde líp a rychleji a ve výsledku je to i pro to dítě menší stres a narušení. Občas je musím přeprat, ale většinou funguje zabavit něčím zajímavým a rychle přebalit.

INUSHKA: s látkovýma mám nulovou zkušenost a pokaděné dítě jsem prostě přebalila rovnou ve vaně tj. rovnou jsem ho osprchovala....
jak jsem v mnoha věcech byla dost nekompromisní, tak prostě přebalovat ve stoje mi nikdy nevadilo, tak jsem neviděla důvod, proč to hrotit....no asi to bylo i tím, že v bytě jsme neměli klasický přebalovací pult a přebalovali jsme na desce položené na pračku tj. malé místo zvlášť pro větší dítě tj. nebyl tlak to nějak hrotit....v baráku už byl pult jak hrom, ale vlastně jsem i mladší přebalovala ve stoje, věděla jsem, že to není problém a nechtěla jsem to hrotit....pro spory jsem si vybírala jiné věci :-)

i ve svém okolí znám x lidí, kteří přebalují ve stoje, podle mě to není žádný kumšt.....prostě jsem jen chtěla Badiane naznačit, že z některých věcí není třeba dělat vědu :-)

MEDVED007: ja dítě přebalovala doma vždycky vleze, venku později ve stoje, ale když to slo, taky vleze. Nějak jsem s ním asi moc nediskutovala.

MEDVED007: No právě že živější dítě snáz udržíš a přebalíš vleže, než když ti u přebalování pochoduje, skáče, odbíhá a vyskakuje snožmo z právě nasazené pleny :o)

YMLADRIS: já mám dvě klidné holky, ale k tomuhle jsem je fakt nedokázala donutit, tak si neumím představit, jak to prakticky probíhá u jen trochu živějších dětí.....

MEDVED007: ja to bezne vidam. Nekterym detem to nevadi.

YMLADRIS: já děti taky velmi záhy přebalovala ve stoje....to jako fakt někdo nutí stojící dítě, aby při přebalování leželo ? neumím si prakticky představit, jak bych dítě přeprala a navrch přebalila....

BADIANE: kolik je ti roku? ted sel clanek, ze materstvi urcitou cast matek fakt fyzicky debilizuje klidne deset let.. to se te nesnazim vydesit, ale jako ze nejsi extremni lama, ale proste vysledek sve situace. radijou brat DHA, spat, dobre jist... to asi znas. http://goop.com/postnatal-depletion-even-10-years-later/

Nula spontannosti: vydrz! Zalezi samozrejme na konkretnim decku, ale kdyz se ptam kamosek s prima detma ktery uz si vyhrajou samy (spolu s jinyma), tak rikaji ze se to zlomilo kolem tretiho roku, ze podstatny hodne je aby se ty deti mezi sebou dorozumely = rozmluvit se. Pak se ti svoboda trochu navysi. Nicmene na vsechno se da koukat ruzne: ted na materske muzes jit kam chces, delat co chces... odjet kam chces.. jak prestanes byt tak unavena, tak si toho vsimnes. (Oproti chozeni do prace a cekani "na patek").

Jinak, mne je ted 41. Cele to materstvi resim tak ze jsem hystericka ohledne sve neschopnosti (mam i nejaky choroby tak mi nedela problem se za to skryt) a jak jsem v prdeli (nevyspani), natvrdo nastoupim na otce ditete, ktery se plne ztotoznuje s tim, ze v teto zivotni etape je nejdulezitejsi minimalizovat stresy krize a psycha. Dite je maly jenom jednou. Vsechno pocka. Penize budou, my nebudem. Jsme chytri, kdykoliv nam nekdo pujci, dluhy zalepime az bude dite vetsi a nebude nas tolik potrebovat. Ted je nejdulezitejsi klid a laska. Obcas tuto perspektivu zkousim nekomu sdelit, ale vesmes jsem za cvoka, tak nevim zda ti to k necemu muze byt.

Jeste k tomu prebalovani. Puvodne jsem to vyhodnotila, ze ty ted potrebujes hlavne posilnit sama sebe v tom vedeni (proste prebalovat se musi a hotovo), takze ti nijak neprospeje poslouchat, ze jinde prebalujou jinak. Ale kdyz uz ti to trochu povolilo, napisu jeste jake obezlicky resime my. Prebalovat v leze se decko odmitlo hned v deviti mesicich jak se postavil o nabytek. Nesnese obecne lezet na zadech, je to asi moc submisivni poloha nebo nevim. Resim to tak, ze prebalovani beru jako vodni aktivitu - u umyvadla mam zidli, na te on stoji, vyhrnute rukavy a hraje si s nejakyma blbinama v umyvadle (obmenuju). Ja mezitim umyju zadek nebo jen vymenim plinu. Voda deti zpravidla bavi vsechny. Nerikam ze je z prebalovani nadsen, ale da se s nim nejak dohodnout v 97 % pripadu. Prebalovat na zadech bych neumela, nepreprala bych ho.

BADIANE: já myslím, že každá matka nemusí být nadšená z přebalovaní, věčného převlíkání a nočního nevyspání....ač jsou i takové masochistické typy :-) asi jsem to nepociťovala tak silně jako ty, ale taky jsem se snažila miminkovské období nějak překlenout, hlavně u starší dcery jsem se těšila z každého sebemenšího pokroku směrem k samostatnosti...a vlastně se z toho těším pořád :-)

ALI_EN: ted nevim kde ale myslim ze jsem se tu na to nekde taky nedavno ptala. Vypada to skoro jak pres kopirak :) Muj to zacal delat asi pred 2 mesici - svou nevoli a nepsokojenost demonstroval bouchnutim hlavy o zem, pokud mozno tam kde to pekne duni - pokud se nahodou zrovna nachazel na koberci a nezadunelo, poposel si kousek dal na tvrdou podlahu ;) Pak vzdycky zacal nestastne brecet. To jsem vzdycky roztahla naruc, tak bezel ke mne do naruce. A presne jako tvuj, taky se bouchal rucickama do hlavy a do obliceje. Jednu dobu to delal nekolikrat denne. Ted to udela tak jednou do tydne, proste to postupne delal min a min, tak to snad casem vymizi uplne :)

YMLADRIS: asi. Asi je to tim, ze se nechazim v zivotni fazi, ve ktery mne samotny se v ty "nasi realite" nijak nelibi a unavuje me v ni zit. A nemuzu ani rict, jestli si umim predstavit nejakou, ve ktery by se mi libilo..
Jo chapu, vsude se pise ze je lepsi to v sobe nedusit a pustit to ven. Ale u malych deti mi tohle tema pripada trochu slozitejsi.

NEMESISS: tohle "materstvi je to nejkrasnejsi a nejsmysluplnejsi co me v zivote potkalo. Je to ta nejvetsi vyzva zacit na sobe skutecne pracovat. Zpracovat svoje ego. " - rika spousta matek. Prala bcyh si to tak taky citit, ale ve skutecnosti to vubec nechapu, jen rozumim slovum. Mam to bohuzel tak, ze mam nejradsi svuj klid a na zadne podobne vyzvy nejsem zvedava :/ neumim si predstavit vnitrni mechanismus, ktery by me cinil spokojenou proto, ze "na sobe skutecne pracuji", a ze "zpracovavam sovje ego" - nejvic me uspokojuje kdyz jsem nekde zalezla s knihou nebo s internety, nebo se sama nekde v klidu prochazim.

Pises, "povznest se nad svoje ego", "neresim to".. - a neunavuje te to, nemas pocit uplne marnyho a zbytecnyho pocinani, ztraty casu apod? Prevlikani kazdou chvili by me asi zabilo. Objektivne by asi leckdo rekl ze fungujeme uplne pohodove a bezproblemove (syna samozrejme miluju nade vsechno a delam maximum proto aby nepocejtil ze mam ja problemy), ale pro me je to proste strasne tezky a narocny a stoji me to hroznyho sebezapreni. A pak staci prave treba par blbych noci, resp. jedna, ze ktere se sotva vzpamatuju dospanim nasledujici noci, nasleduje dalsi blba a ja mam chut nebyt, protoze kdyz jsem nevyspala, je vsechno spatne, nemam silu na nic a energii na nic, nic neudelam byt bych chtela ci potrebovala, a celej zivot mi pak prijde uplne marnej. Jo, muzu si rict si ze to potrva uz jen par let. Ale tim spis uz pro nme neprichazi v uvahu dalsi dite..
Asi jsem nejakej vadnej kus (a starej, co nezvlada nevyspani) co nemel byt matkou...proste me to celkove nebavi a ubiji, i presto ze syn je uzasnej a krasnej a sikovnej atd. Mam pocit ze neziju, ze jen prezivam, nevim dne ani hodiny, nula svobody, vsechno je komplikovany, nula spontannosti... Porad jen neco "musim", a nic "nemuzu".

A ano, odbornika navstevuju, nema to zatim ale valneho efektu mam dojem.

BEBERA: :)) dycha, jo, to si jeste pamatuju. Pak spoustu veci co pises jsem tak nejak bud vedela/vedla me intuice aniz bych to moc resila nebo mela predem nacteno, a kdyz fakt nevim tak se zeptam, viz zde :) Ocekavani jsem taky moc nemela, spis jsem se celkem bala, hlavne tech veci ktere vyse popisuju a ony se bohuzel naplnily (nesvoboda, nevyspani..). Tak mam dojem ze u me je problem bohuzel nekde jinde, viz vyse :(


Kazdopadne dekuju vsem, i kdyz to mozna z mych prispevku nevypada tak je pro me inspirativni vas cist, a je pravda ze treba to trapeni u prebalovani jsem diky tomu asi taky trochu zpracovala a neberu si to uz tolik osobne a dari se mi ty situace resit snadneji.