YMLADRIS: asi. Asi je to tim, ze se nechazim v zivotni fazi, ve ktery mne samotny se v ty "nasi realite" nijak nelibi a unavuje me v ni zit. A nemuzu ani rict, jestli si umim predstavit nejakou, ve ktery by se mi libilo..
Jo chapu, vsude se pise ze je lepsi to v sobe nedusit a pustit to ven. Ale u malych deti mi tohle tema pripada trochu slozitejsi.
NEMESISS: tohle "materstvi je to nejkrasnejsi a nejsmysluplnejsi co me v zivote potkalo. Je to ta nejvetsi vyzva zacit na sobe skutecne pracovat. Zpracovat svoje ego. " - rika spousta matek. Prala bcyh si to tak taky citit, ale ve skutecnosti to vubec nechapu, jen rozumim slovum. Mam to bohuzel tak, ze mam nejradsi svuj klid a na zadne podobne vyzvy nejsem zvedava :/ neumim si predstavit vnitrni mechanismus, ktery by me cinil spokojenou proto, ze "na sobe skutecne pracuji", a ze "zpracovavam sovje ego" - nejvic me uspokojuje kdyz jsem nekde zalezla s knihou nebo s internety, nebo se sama nekde v klidu prochazim.
Pises, "povznest se nad svoje ego", "neresim to".. - a neunavuje te to, nemas pocit uplne marnyho a zbytecnyho pocinani, ztraty casu apod? Prevlikani kazdou chvili by me asi zabilo. Objektivne by asi leckdo rekl ze fungujeme uplne pohodove a bezproblemove (syna samozrejme miluju nade vsechno a delam maximum proto aby nepocejtil ze mam ja problemy), ale pro me je to proste strasne tezky a narocny a stoji me to hroznyho sebezapreni. A pak staci prave treba par blbych noci, resp. jedna, ze ktere se sotva vzpamatuju dospanim nasledujici noci, nasleduje dalsi blba a ja mam chut nebyt, protoze kdyz jsem nevyspala, je vsechno spatne, nemam silu na nic a energii na nic, nic neudelam byt bych chtela ci potrebovala, a celej zivot mi pak prijde uplne marnej. Jo, muzu si rict si ze to potrva uz jen par let. Ale tim spis uz pro nme neprichazi v uvahu dalsi dite..
Asi jsem nejakej vadnej kus (a starej, co nezvlada nevyspani) co nemel byt matkou...proste me to celkove nebavi a ubiji, i presto ze syn je uzasnej a krasnej a sikovnej atd. Mam pocit ze neziju, ze jen prezivam, nevim dne ani hodiny, nula svobody, vsechno je komplikovany, nula spontannosti... Porad jen neco "musim", a nic "nemuzu".
A ano, odbornika navstevuju, nema to zatim ale valneho efektu mam dojem.
BEBERA: :)) dycha, jo, to si jeste pamatuju. Pak spoustu veci co pises jsem tak nejak bud vedela/vedla me intuice aniz bych to moc resila nebo mela predem nacteno, a kdyz fakt nevim tak se zeptam, viz zde :) Ocekavani jsem taky moc nemela, spis jsem se celkem bala, hlavne tech veci ktere vyse popisuju a ony se bohuzel naplnily (nesvoboda, nevyspani..). Tak mam dojem ze u me je problem bohuzel nekde jinde, viz vyse :(
Kazdopadne dekuju vsem, i kdyz to mozna z mych prispevku nevypada tak je pro me inspirativni vas cist, a je pravda ze treba to trapeni u prebalovani jsem diky tomu asi taky trochu zpracovala a neberu si to uz tolik osobne a dari se mi ty situace resit snadneji.