BADIANE: kolik je ti roku? ted sel clanek, ze materstvi urcitou cast matek fakt fyzicky debilizuje klidne deset let.. to se te nesnazim vydesit, ale jako ze nejsi extremni lama, ale proste vysledek sve situace. radijou brat DHA, spat, dobre jist... to asi znas. http://goop.com/postnatal-depletion-even-10-years-later/

Nula spontannosti: vydrz! Zalezi samozrejme na konkretnim decku, ale kdyz se ptam kamosek s prima detma ktery uz si vyhrajou samy (spolu s jinyma), tak rikaji ze se to zlomilo kolem tretiho roku, ze podstatny hodne je aby se ty deti mezi sebou dorozumely = rozmluvit se. Pak se ti svoboda trochu navysi. Nicmene na vsechno se da koukat ruzne: ted na materske muzes jit kam chces, delat co chces... odjet kam chces.. jak prestanes byt tak unavena, tak si toho vsimnes. (Oproti chozeni do prace a cekani "na patek").

Jinak, mne je ted 41. Cele to materstvi resim tak ze jsem hystericka ohledne sve neschopnosti (mam i nejaky choroby tak mi nedela problem se za to skryt) a jak jsem v prdeli (nevyspani), natvrdo nastoupim na otce ditete, ktery se plne ztotoznuje s tim, ze v teto zivotni etape je nejdulezitejsi minimalizovat stresy krize a psycha. Dite je maly jenom jednou. Vsechno pocka. Penize budou, my nebudem. Jsme chytri, kdykoliv nam nekdo pujci, dluhy zalepime az bude dite vetsi a nebude nas tolik potrebovat. Ted je nejdulezitejsi klid a laska. Obcas tuto perspektivu zkousim nekomu sdelit, ale vesmes jsem za cvoka, tak nevim zda ti to k necemu muze byt.

Jeste k tomu prebalovani. Puvodne jsem to vyhodnotila, ze ty ted potrebujes hlavne posilnit sama sebe v tom vedeni (proste prebalovat se musi a hotovo), takze ti nijak neprospeje poslouchat, ze jinde prebalujou jinak. Ale kdyz uz ti to trochu povolilo, napisu jeste jake obezlicky resime my. Prebalovat v leze se decko odmitlo hned v deviti mesicich jak se postavil o nabytek. Nesnese obecne lezet na zadech, je to asi moc submisivni poloha nebo nevim. Resim to tak, ze prebalovani beru jako vodni aktivitu - u umyvadla mam zidli, na te on stoji, vyhrnute rukavy a hraje si s nejakyma blbinama v umyvadle (obmenuju). Ja mezitim umyju zadek nebo jen vymenim plinu. Voda deti zpravidla bavi vsechny. Nerikam ze je z prebalovani nadsen, ale da se s nim nejak dohodnout v 97 % pripadu. Prebalovat na zadech bych neumela, nepreprala bych ho.

BADIANE: já myslím, že každá matka nemusí být nadšená z přebalovaní, věčného převlíkání a nočního nevyspání....ač jsou i takové masochistické typy :-) asi jsem to nepociťovala tak silně jako ty, ale taky jsem se snažila miminkovské období nějak překlenout, hlavně u starší dcery jsem se těšila z každého sebemenšího pokroku směrem k samostatnosti...a vlastně se z toho těším pořád :-)

YMLADRIS: asi. Asi je to tim, ze se nechazim v zivotni fazi, ve ktery mne samotny se v ty "nasi realite" nijak nelibi a unavuje me v ni zit. A nemuzu ani rict, jestli si umim predstavit nejakou, ve ktery by se mi libilo..
Jo chapu, vsude se pise ze je lepsi to v sobe nedusit a pustit to ven. Ale u malych deti mi tohle tema pripada trochu slozitejsi.

NEMESISS: tohle "materstvi je to nejkrasnejsi a nejsmysluplnejsi co me v zivote potkalo. Je to ta nejvetsi vyzva zacit na sobe skutecne pracovat. Zpracovat svoje ego. " - rika spousta matek. Prala bcyh si to tak taky citit, ale ve skutecnosti to vubec nechapu, jen rozumim slovum. Mam to bohuzel tak, ze mam nejradsi svuj klid a na zadne podobne vyzvy nejsem zvedava :/ neumim si predstavit vnitrni mechanismus, ktery by me cinil spokojenou proto, ze "na sobe skutecne pracuji", a ze "zpracovavam sovje ego" - nejvic me uspokojuje kdyz jsem nekde zalezla s knihou nebo s internety, nebo se sama nekde v klidu prochazim.

Pises, "povznest se nad svoje ego", "neresim to".. - a neunavuje te to, nemas pocit uplne marnyho a zbytecnyho pocinani, ztraty casu apod? Prevlikani kazdou chvili by me asi zabilo. Objektivne by asi leckdo rekl ze fungujeme uplne pohodove a bezproblemove (syna samozrejme miluju nade vsechno a delam maximum proto aby nepocejtil ze mam ja problemy), ale pro me je to proste strasne tezky a narocny a stoji me to hroznyho sebezapreni. A pak staci prave treba par blbych noci, resp. jedna, ze ktere se sotva vzpamatuju dospanim nasledujici noci, nasleduje dalsi blba a ja mam chut nebyt, protoze kdyz jsem nevyspala, je vsechno spatne, nemam silu na nic a energii na nic, nic neudelam byt bych chtela ci potrebovala, a celej zivot mi pak prijde uplne marnej. Jo, muzu si rict si ze to potrva uz jen par let. Ale tim spis uz pro nme neprichazi v uvahu dalsi dite..
Asi jsem nejakej vadnej kus (a starej, co nezvlada nevyspani) co nemel byt matkou...proste me to celkove nebavi a ubiji, i presto ze syn je uzasnej a krasnej a sikovnej atd. Mam pocit ze neziju, ze jen prezivam, nevim dne ani hodiny, nula svobody, vsechno je komplikovany, nula spontannosti... Porad jen neco "musim", a nic "nemuzu".

A ano, odbornika navstevuju, nema to zatim ale valneho efektu mam dojem.

BEBERA: :)) dycha, jo, to si jeste pamatuju. Pak spoustu veci co pises jsem tak nejak bud vedela/vedla me intuice aniz bych to moc resila nebo mela predem nacteno, a kdyz fakt nevim tak se zeptam, viz zde :) Ocekavani jsem taky moc nemela, spis jsem se celkem bala, hlavne tech veci ktere vyse popisuju a ony se bohuzel naplnily (nesvoboda, nevyspani..). Tak mam dojem ze u me je problem bohuzel nekde jinde, viz vyse :(


Kazdopadne dekuju vsem, i kdyz to mozna z mych prispevku nevypada tak je pro me inspirativni vas cist, a je pravda ze treba to trapeni u prebalovani jsem diky tomu asi taky trochu zpracovala a neberu si to uz tolik osobne a dari se mi ty situace resit snadneji.

ciste nahodou, nebude se nekdo zbavobat za pratelskou cenu scaldina, noigy, tuly... proste nositka pro vetsi dite? diky

SEBIEN: diky, jdu na to.

FRENNET: kolena výš, než zadek, páteř do Cé, čehož dosáhneš pevným úvazem (když se předkloníš, nemělo by mimčo ani hnout), plus pidi miminům se dá navíc zajistit hlavička. Vyfiltruj si mě, nedávno jsem házela odkazy, jak k tý hlavičce, tak k dotahování.

SEBIEN: aha, aha. Podminkou bylo, ze dite musim mit nohy do zabicky, tedy kolena vyse nez zadek? Malou jsem takhle parkrat mela, ale ona se jakoby hroutila dosebe. Tu kolibku jsem zvladla uvazat uplne spravne z 20krat snad jenom 5(?).

FRENNET: správná vertikála. Někde doporučují i přednostně tohle před kolíbkama. Já tak nosila od začátku, na kurzu mě ani nic jinýho neučili.

jak to prosim vas vidite s nosenim ditete v satku timhle zpusobem:
Babywearing in the First Year « Baby Doo USA Wraps
http://www.babydoousa.com/babywearing-in-the-first-year/
je to vertikala...

tak jo, kdybych rekla, ze jsem rada, asi by to znelo cynicky, kazdopadne jsem klidna

ALI_EN: Některý děti to tak dělaj, je to období a přejde to :-)

SEBIEN: oukej, tak snad :)

ALI_EN: imho můžeš, taky jsem to tak vzala, tak snad...

SEBIEN: no prave on to nekdy dela taky jen tak o skrine nebo neco prihodnyho... to asi zkousi tu svoji bejci palici, ale jako vyraz silenyho nestesti to pouziva docela pravidelne. bohudik uz to nejsou takovy rany. a dneska zas to placanise me uplne zarmoutilo, nedokazala jsem poznat, co se mu deje nebo co mu vadi nebo tak... kam na to ty svisti chodej. kazdopadne teda si tim decka prochazej teda, muzu to tak brat?

ALI_EN: hele nevím, Zorka jednu dobu dost intenzivně narážela hlavou do skříní a do země taky někdy, kamarádky holka taky, u nás to teda nijak zjevně nesouviselo s emocema, často se u toho smála, a já trnula. Teď už to dělá výjimečně.

11 mesicu mu je

zensky doufam, ze je to normalni vyvojovy stadium, ze demonstrativne busi hlavou o zem? uz to dela opatrneji, se parkrat prastil o neco tvrdyho, ale treba kdyz mi zkusil dat najevo svy nestesti uderem o mekkou matraci, tak se s tim nespokojil a poslal jeste jedno celo proti koberci. odkud se to bere?
a dneska, kdyz mel zas jeden ze svych vyjmecnych nestastnych dnu, tak se placal rukama do hlavy, anebo s nima svihal docela prudce zezadu pres usi az na oblicej...
docela me to vydesilo. i kdyz pak se placal do hlavy ale smal se, tak zas nevim.

BEBERA: dobrý! myslím super návod co u sebe fakt reflektovat rovnou a nezadělat si na problémy. plus mi pomohlo vidět, že to dítě ze spousty věcí vyroste, aniž by člověk něco dělal! takový to přesvědčení - ha problém, musím nějakou výchovnou strategií odbourat ... tak dávám najevo, že takhle asi ne, nepodporuju, ale nechám ho to odžít, nepotřebuje se na tom fixovat a....