ALI_EN: ted nevim kde ale myslim ze jsem se tu na to nekde taky nedavno ptala. Vypada to skoro jak pres kopirak :) Muj to zacal delat asi pred 2 mesici - svou nevoli a nepsokojenost demonstroval bouchnutim hlavy o zem, pokud mozno tam kde to pekne duni - pokud se nahodou zrovna nachazel na koberci a nezadunelo, poposel si kousek dal na tvrdou podlahu ;) Pak vzdycky zacal nestastne brecet. To jsem vzdycky roztahla naruc, tak bezel ke mne do naruce. A presne jako tvuj, taky se bouchal rucickama do hlavy a do obliceje. Jednu dobu to delal nekolikrat denne. Ted to udela tak jednou do tydne, proste to postupne delal min a min, tak to snad casem vymizi uplne :)

YMLADRIS: asi. Asi je to tim, ze se nechazim v zivotni fazi, ve ktery mne samotny se v ty "nasi realite" nijak nelibi a unavuje me v ni zit. A nemuzu ani rict, jestli si umim predstavit nejakou, ve ktery by se mi libilo..
Jo chapu, vsude se pise ze je lepsi to v sobe nedusit a pustit to ven. Ale u malych deti mi tohle tema pripada trochu slozitejsi.

NEMESISS: tohle "materstvi je to nejkrasnejsi a nejsmysluplnejsi co me v zivote potkalo. Je to ta nejvetsi vyzva zacit na sobe skutecne pracovat. Zpracovat svoje ego. " - rika spousta matek. Prala bcyh si to tak taky citit, ale ve skutecnosti to vubec nechapu, jen rozumim slovum. Mam to bohuzel tak, ze mam nejradsi svuj klid a na zadne podobne vyzvy nejsem zvedava :/ neumim si predstavit vnitrni mechanismus, ktery by me cinil spokojenou proto, ze "na sobe skutecne pracuji", a ze "zpracovavam sovje ego" - nejvic me uspokojuje kdyz jsem nekde zalezla s knihou nebo s internety, nebo se sama nekde v klidu prochazim.

Pises, "povznest se nad svoje ego", "neresim to".. - a neunavuje te to, nemas pocit uplne marnyho a zbytecnyho pocinani, ztraty casu apod? Prevlikani kazdou chvili by me asi zabilo. Objektivne by asi leckdo rekl ze fungujeme uplne pohodove a bezproblemove (syna samozrejme miluju nade vsechno a delam maximum proto aby nepocejtil ze mam ja problemy), ale pro me je to proste strasne tezky a narocny a stoji me to hroznyho sebezapreni. A pak staci prave treba par blbych noci, resp. jedna, ze ktere se sotva vzpamatuju dospanim nasledujici noci, nasleduje dalsi blba a ja mam chut nebyt, protoze kdyz jsem nevyspala, je vsechno spatne, nemam silu na nic a energii na nic, nic neudelam byt bych chtela ci potrebovala, a celej zivot mi pak prijde uplne marnej. Jo, muzu si rict si ze to potrva uz jen par let. Ale tim spis uz pro nme neprichazi v uvahu dalsi dite..
Asi jsem nejakej vadnej kus (a starej, co nezvlada nevyspani) co nemel byt matkou...proste me to celkove nebavi a ubiji, i presto ze syn je uzasnej a krasnej a sikovnej atd. Mam pocit ze neziju, ze jen prezivam, nevim dne ani hodiny, nula svobody, vsechno je komplikovany, nula spontannosti... Porad jen neco "musim", a nic "nemuzu".

A ano, odbornika navstevuju, nema to zatim ale valneho efektu mam dojem.

BEBERA: :)) dycha, jo, to si jeste pamatuju. Pak spoustu veci co pises jsem tak nejak bud vedela/vedla me intuice aniz bych to moc resila nebo mela predem nacteno, a kdyz fakt nevim tak se zeptam, viz zde :) Ocekavani jsem taky moc nemela, spis jsem se celkem bala, hlavne tech veci ktere vyse popisuju a ony se bohuzel naplnily (nesvoboda, nevyspani..). Tak mam dojem ze u me je problem bohuzel nekde jinde, viz vyse :(


Kazdopadne dekuju vsem, i kdyz to mozna z mych prispevku nevypada tak je pro me inspirativni vas cist, a je pravda ze treba to trapeni u prebalovani jsem diky tomu asi taky trochu zpracovala a neberu si to uz tolik osobne a dari se mi ty situace resit snadneji.

ciste nahodou, nebude se nekdo zbavobat za pratelskou cenu scaldina, noigy, tuly... proste nositka pro vetsi dite? diky

SEBIEN: diky, jdu na to.

FRENNET: kolena výš, než zadek, páteř do Cé, čehož dosáhneš pevným úvazem (když se předkloníš, nemělo by mimčo ani hnout), plus pidi miminům se dá navíc zajistit hlavička. Vyfiltruj si mě, nedávno jsem házela odkazy, jak k tý hlavičce, tak k dotahování.

SEBIEN: aha, aha. Podminkou bylo, ze dite musim mit nohy do zabicky, tedy kolena vyse nez zadek? Malou jsem takhle parkrat mela, ale ona se jakoby hroutila dosebe. Tu kolibku jsem zvladla uvazat uplne spravne z 20krat snad jenom 5(?).

FRENNET: správná vertikála. Někde doporučují i přednostně tohle před kolíbkama. Já tak nosila od začátku, na kurzu mě ani nic jinýho neučili.

jak to prosim vas vidite s nosenim ditete v satku timhle zpusobem:
Babywearing in the First Year « Baby Doo USA Wraps
http://www.babydoousa.com/babywearing-in-the-first-year/
je to vertikala...

tak jo, kdybych rekla, ze jsem rada, asi by to znelo cynicky, kazdopadne jsem klidna

ALI_EN: Některý děti to tak dělaj, je to období a přejde to :-)

SEBIEN: oukej, tak snad :)

ALI_EN: imho můžeš, taky jsem to tak vzala, tak snad...

SEBIEN: no prave on to nekdy dela taky jen tak o skrine nebo neco prihodnyho... to asi zkousi tu svoji bejci palici, ale jako vyraz silenyho nestesti to pouziva docela pravidelne. bohudik uz to nejsou takovy rany. a dneska zas to placanise me uplne zarmoutilo, nedokazala jsem poznat, co se mu deje nebo co mu vadi nebo tak... kam na to ty svisti chodej. kazdopadne teda si tim decka prochazej teda, muzu to tak brat?

ALI_EN: hele nevím, Zorka jednu dobu dost intenzivně narážela hlavou do skříní a do země taky někdy, kamarádky holka taky, u nás to teda nijak zjevně nesouviselo s emocema, často se u toho smála, a já trnula. Teď už to dělá výjimečně.

11 mesicu mu je

zensky doufam, ze je to normalni vyvojovy stadium, ze demonstrativne busi hlavou o zem? uz to dela opatrneji, se parkrat prastil o neco tvrdyho, ale treba kdyz mi zkusil dat najevo svy nestesti uderem o mekkou matraci, tak se s tim nespokojil a poslal jeste jedno celo proti koberci. odkud se to bere?
a dneska, kdyz mel zas jeden ze svych vyjmecnych nestastnych dnu, tak se placal rukama do hlavy, anebo s nima svihal docela prudce zezadu pres usi az na oblicej...
docela me to vydesilo. i kdyz pak se placal do hlavy ale smal se, tak zas nevim.