• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    NEFELE: Vzhledem k tomu, že se názory na výchovu a nakládání s dítětem co pár let úplně mění. Tak zřejmě jediné možné řešení je obeznámit se se všemi a pak si najít svojí zlatou střední cestu. Každý má spoustu názorů na věci jako je těhotenství, porod, nosit/nenosit, očkování, příkrmy, uspávání....
    Ve výsledku zas nemůžeš udělat nic moc spatně :)
    NEFELE
    NEFELE --- ---
    ANNAWA: Me se ty asymetricke polohy taky moc nezamlouvaji.
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    ANNAWA: Moje levá lopatka by mohla vyprávět jak by se nemělo dítě nosit na jedné ruce :D
    NEFELE
    NEFELE --- ---
    Myslim, ze chci mit vyreneseny neco, na co se reseni hleda mnohem dlouhodobeji...Citim, ze jediny, kdo vi nejlepe co je pro jeho dite nejlepsi jsou jeho rodice, je to takova ta fraze, nekdy nad tim, ale pochybuju, jestli to tak doopravdy je. Preci jen to je zase extrem, ( ty me vycerpavaj a z duse je nenavidim) nenechat si poradit a tvrde se ridit jen svoji intuici ( v zivote se mi nekolikrat stalo, ze me intuice obcas zradila, nekam se vytratila a az pak se vitezoslavne dostavila s takovym tim vyrazem " ty jsi me nevidela?" ...) Podle me je desne tezke rict, co je spravne a co zle :D Jsem po vsem co jsem zatim v zivote zazila presvedcena, ze nelze niceho litovat, snad jen neschopnosti se poucit
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    SANCHA:
    DALEEN: ja nosila v šátku fakt hodně a během té doby mě nebolelo ani moje kriva záda. Ovšem satek musí být pevne a dobře utazeny a musí to být uvaz přes obě ramena. Cokoli přes jedno rameno je v tomto ohledu horší, o tahání dítěte na ruce nemluvě.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NEFELE: sorry tedka za drsnost: jak to vidi ostatni ti totiz uplne nepomuze. Nevim jaky jsi mela zivot do ted, ale pokud bezny mainstreamovy, tak materstvi je prvni mise, kde se rozhodovat mas a musis TY SAMA, podle toho jak citlive vyhodnotis co je pro tebe a tvoje dite a tvoji rodinu nejlepsi. Musis se rozhodovat podle citu a mit jako by ciste svedomi.

    Jinak budes strasne moc energie vynakladat bud na boje typu Jaktoze satkujes?? nebo na boje typu Jaktoze mas dite v kocarku??? atd. Zadne pravdy nejsou. Jsou jen deti, kazde je original. A matky, ktere sleduji, jak ktere dite na co reaguje, a delaji si z toho zavery.

    Kontaktni rodicovstvi je vyhodne v tom, ze jak mas s deckem fakt tunu kontaktu, tak prirozene o nem toho hodne vis a muzes teda na jeho potreby reagovat citlive. (Asi citliveji nez kdyz je furt v kocarku za plinkou, pije sunar a v noci se vyrvavanim naucilo se obejit bez matky.) Ale zadny pausalni 'pravdy' ("spravne je nosit X hodin denne") nepredpokladej a pokud ti je nekdo cpe, usmivej se a mysli si svoje...
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    SANCHA: Nooo....jak se to vezme. Pokud nosíš v šátku tak je to v pohodě. Ale dost časté je takové to chování na jedné ruce, kdy druhou rukou děláš cokoliv jiného. Tím záda dostávají docela dost zabrat, osobní zkušenost :)
    ANDELICEK_ANDY
    ANDELICEK_ANDY --- ---
    přesně jak říká DALEEN, tyhle mýty jsou tu generace, ale podle mého názoru asi jen dvě-tři maximálně čtyři - minulého století. Naopak například v těch "zaostalých" zemích, tzn. na východ a jih od té naší "moderní" Evropy, se nosí stále bez přestávky posledního století a rodinné vztahy jsou tam například stále parádně fungující a moc rozmazlených Afričanů nebo Asiatů neznám, protože jakmile povyrostou, připojí se k práci rodiny a přes to prostě nejede vlak, což osobně schvaluju (pomáhat v domácnosti, nemyslím dětský otroky na banánových plantážích).

    Smutný je, že teď se v těch "zaostalých" zemích od té naší "moderní" Evropy tyhle blbosti ohledně výchovy učí - strkají děti do kočárků (už jste viděly levný pestrobarevný kočárek z číny uprostřed polí? fakt super podívaná!), kupují jim blivajzní levné často nebezpečné sunary a nechtějí kojit a podobně.... Zatímco my se k tomu původnímu způsobu výchovy "vracíme". :) Snad jim to v tom "zaostalém" světě dojde dřív, než nám za ty tři generace.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    TORUVIEL: já nikdy obavy z rozmazlení nošením/mazlením neměla, ale zase jsem měla velké obavy, že jak jednou nechám dítě spát ve své posteli, tak ho z ní už nedostanu....tím spíš, že v noci je člověk příliš unavený a často sahá ke kompromisům, které by ve dne nikdy neprošly....proto jsem děti vždy důsledně vracela do jejich postelí, i když jsem je v noci co dvě hodiny kojila, prostě vždycky....u mě je to obranná strategie, jak je někdo cizí v mé posteli, tak já nemůžu spát, vůbec.....naštěstí to děti mají stejně, před spaním se pomazlit, ale jak opravdu chtějí spát, tak se odtáhnou a chtějí své soukromí, takže na takové akce bysme potřebovali třímetrovou postel :-)

    chci říct, že zájmy dítěte jsou fajn, ale ani matka by se neměla "dát" tam, kde ví, že je to za její hranicí únosnosti......a na to se dneska sakra často zapomíná....heslo dne je "vše pro dítě"
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    NEFELE: U miminka je jasné, že ho rozmazlit nelze, měla jsem ten pocit velmi jasně (a to ačkoliv jsem byla zprvu velmi nejistá matka, spoustu rad a doporučení jsem zbytečně nosila v hlavě, sice jsem se jimi neřídila, ale stejně mě znejisťovaly). Stejně tak mi nikdy neprošlo přes srdce nechat dítě takzvaně vyřvat. Později už jsem zase poznala, že dítě chce nosit proto, že vidělo, že to jde a když si dupne, tak máma ponese (to bylo už ve věku dcery, kdy ji přešlo takové to prvotní nadšení z nově objevené chůze). Teprve potom se imho dá mluvit o jakémsi "rozmazlení" dítěte, tedy když bude rodič nejistý a nakonec povolí, dítě bude vědět, že se ponese, jen musí ztropit dost humbuku, aby k tomu došlo. To se dá snadno utnout, stačí se pro to rozhodnout, dát to dítěti jasně najevo, viz ANNAWA
    Přijde mi srozumitelné vysvětlení, že dítě, které je jako malé hodně nošeno, nebojí se pak neohroženě poznávat okolní svět, jakmile k tomu přijde čas, a ví, že se vždy bude moci vrátit k matce, že nebude odmítnuto, ale že tam má bezpečné místo. Kdežto dítě, které bylo odmítáno, necháváno vyřvat, nechováno, tak trpí neustálým strachem a může se úzkostlivě držet matky a nemůže se rozvíjet a objevovat svět.
    Navíc se mi líbí, když je dítě s matkou, není nikde odkládáno na zvláštní místo, ale účastní se práce apod., může to imho přispívat k jeho sociální inteligenci, pocitu, že je součástí rodiny, společnosti, že se narodilo někam, kam zapadá, patří, a není na obtíž (je vyslyšeno, není při projevu negativních emocí odkládáno apod.).
    No, dalo by se o tom psát dlouho, prostě mi to dává smysl z mnoha různých úhlů pohledu :-) Samozřejmě jsou i děti, co se zas tak moc nosit nechtějí, ok, to je potřeba respektovat, každé dítě je jiné, některé se hned bez obav vrhá do dění, některé se potřebuje více rozkoukávat.
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    Zajímavé je, jak je tenhle mýtus rozšířený. Kolik generací si předává, že pokud se bude dítě chovat, tak bude chování vyžadovat pořád a rozmazlí se. Dokonce jsem tyhle bludy slyšela od lidí, kteří žádné děti nemají.
    Je to smutné. Kolik matek se pak "bojí" pochovat vlastní dítě, aby se tím nerozmazlilo, kolik se jich "bojí" že pak budou muset chovat pořád. Ale že to dítě touží po kontaktu s vlastní matkou a tím odpíráním strádá, to už si jaksi generace nepředávají.
    NEFELE
    NEFELE --- ---
    Dite zatim cekam, jeste se nenarodilo, ale zajimam se o to jak to vidi ostatni...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NEFELE: cim je ten nazor podlozeny? kdo ma to dite, ktere neustale vyzaduje nosit? je nemocne, unavene? nekdo ho dvakrat videl, nebo je to nazor jeho matky, ktera ho zna?

    vubec bych nevenovala energii reseni neceho takoveho... :)
    pokud drzitelce nazoru nestaci zkusenosti nosicich matek, jeste lze argumentovat kulturne antropologicky, ze jsou pralesni kultury s jedovatymi hady a pavouky, kde deti DO ROKA vubec nikdy nepokladaji na zem a deti presto dozenou psychomotoricky vyvoj, nauci se chodit, odpoutaji se atd. Natoz nosit hodinu denne
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    NEFELE: podle mě to je o dítěti...první dcera je hodně mazlící a nosící a nosila jsem jí fakt hodně, do roka skoro furt.....v podstatě mi nedala na výběr
    mladší byla/a je naopak taková velmi nezávislá osoba a jak jsem se na šátkování těšíla, tak ona ho pár měsíců přetrpěla, ale tak v půlroce už tam nechtěla být ani za boha, což mě hodně mrzelo, ale prostě nelze dítě nutit, když nechce....podotýkám, že mazlící je a to hodně, ale jen když ona sama chce :-)))
    SUCUBIS
    SUCUBIS --- ---
    NEFELE: nosim kdyz potrebuju ja, nijak to aktivne nevyzaduji, kdyz vidi satek nebo nositko, jsou radosti bez sebe :) kdyz nemam zrovna na to je tahat na ruce a oni ten kontakt vzaduji, proste si k nim lehnu na zem a mazlikuju je, netaham zbytecne na ruce kdyz nemusim, zada by me to ani nedovolila, dokonce ten starsi ted jak vidi nositko, tak hned ze chce taky a skace mi do naruce jen co prcka z nositka vyndam, kibi si proste zamiloval i ve svych 3,5 letech :D a mazlivec to je diky tomu, ze ho to od malicka ucim, cilene jsem na nem zapracovala
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    SOLEI: vlastně ten čtyřletý vyžaduje nošení od otce na výletech, protože si ho tatínek tak naučil, na koně. Já už dva roky říkám, že ho neunesu ujde se mnou x kilometrů.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    NEFELE: tohle podle není pravda a mám zkušenost se dvěma fakt hodně nošenými dětmi, jeden do roka podstatě nebyl v kočárku, druhý jen někdy. Později jsem je nosila méně, ale stále dost často. Na jejich vztah ke kočáru to vliv nemělo.
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    NEFELE: mám nekontaktní a nemazlici dítě, ale nosí se rád a je spokojený i v krosnicce, asi jo je zvyklý na nošení a občas si o zvednutí do náruče přijde říct, ale nemyslím si že je to nošením v šátku, ale spíš tím že ví že takhle lip uvidí a lip dosáhne kam by se jinak nedostal.
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    NEFELE: Syna jsem nosila občasně do jeho dvou let. Od narození není příliš kontaktní dítě, ale nošení má rád. Rozhodně nemám pocit, že bych ho nošením nějak mohla rozmazlit k tomu, že by chtěl víc nosit nebo chovat. Teď v jeho dvou a třičtvrtě jsem ho zkusila dát do šátku na záda a byl tam vyloženě šťastný (bohužel k jeho smůle, asi bych ho daleko nedonesla).
    Dceru teď nosím asi stejně jako předtím syna a zatím to vypadá, že bude asi stejně (ne)kontaktní jako on. Tedy v náručí nebo v šátku je šťastná, ale nevyžaduje to.
    A zastávám názor, že miminko nelze rozmazlit nošením a chováním. Jediné co si myslím, že děti se sklony k dráždivé nervové soustavě pak časem vyžadují houpání (v kočárku nebo takové to chování a hopsání na velkém míči). Proto se snažím sice chovat, ale zbytečně dítětem neklepat, pokud je v kočárku tak zbytečně nehoupat (uhoupu ke spánku, ale pak kočárek zastavím)
    NEFELE
    NEFELE --- ---
    K te obuvi...(vystudovala jsem fyzioterapii v Motole pod prof. Kolarem) podle toho co jsme se ucily je prospesne pro uspesny vyvoj chodidla detem ( s fyziologickym motorickym vyvojem) nabizet variabilitu pohybu. Stimulace chodidla ruznymi povrchy, teplotami, texturami prispiva k vyvoji celeho motorickeho systemu, dite pak treba rychleji reaguje na nerovny teren a tim muze zabranit urazu - jako je treba vyvrkniti kotniku atd.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam