YMLADRIS: Ale jak s tímhle pak naložit, když máš dětí víc, každé je jiné a každému je dobře v něčem jiném? Zaujmout ke každému ten přístup, který se ti jeví pro něj nejlepší, i za cenu dělání rozdílů a dojmu nespravedlnosti? Nebo hledat nějaký kompromis aplikovatelný na obě/všechny, který sice pro nikoho nebude ideální, ale ani nikomu neublíží? Pro mě momentálně dost aktuální otázka :-)

NEFELE: mas pravdu (vyviji se). ale uz treba u batolat mi prijde ze nektere kvetou temi pravidly jistotou radem atd (mozna jako autor toho clanku co jsi posilala), zatimco jine pravidla nijak zvlast neprozivaji... cili vychova stylem Sleduju dite a koukam v cem je mu dobre, co mu vyhovuje, je vetsi sazka na jistotu, nez jet konkretni styl rovnou ("protoze tak je to nejvic spravne" nebo tak)

NEFELE: já si taky myslela, že s manželem máme podobné výchovné názory....hm, už si to nemyslím....tak jako globálně asi ano, ale časem vyplulo na povrch podezřele hodně věcí, které "se tak u nás doma dělaly a tudíž je to správně"....ale já už je tak buď dělat nechci nebo se u nás dělaly správněji....ač jsme spolu před narozením první dcery spolu žili 10 let a už bysme se mohli dobře znát, tak jsem o manželovi (i o sobě) poté zjistila hodně věcí....a některé teda nepotěšily....některé ano :-)

NEFELE: Já bych tě jenom trochu poopravila - jediný, kdo ví nejlépe, co je pro dítě nejlepší, je to dítě samo. Rodiče ho "jen" nejlépe znají a proto to dokáží nejlépe poznat nebo odhadnout, případně převzít zodpovědnost a rozhodnout v situacích, kdy je to ještě nad dětské síly nebo kdy se dítě ještě neumí jasně vyjádřit. Ani rodiče ale nejsou v tomto neomylní. Nečekej neomylnost ani od sebe a chyby si nevyčítej. Jsou normální a stejně jako spousta nejistoty k rodičovství prostě patří.

NEFELE: a hlavně nebuď překvapená, že tvoje intuice mlčí....mnoho žen má takový pocit, že se jim narodí dítě a ony budou VĚDĚT a vědí tak akorát kulový....přesně si pamatuju, jak jsme starší holku dovezli z porodnice domů, položili jí na postel, oba jsme na ní zírali a tak nějak nevěděli co s ní....až manžel povídá "a neměli bysme jí svlíknout?" :-) tolik k intuici :-))))

ANNAWA: Moje levá lopatka by mohla vyprávět jak by se nemělo dítě nosit na jedné ruce :D

SANCHA:
DALEEN: ja nosila v šátku fakt hodně a během té doby mě nebolelo ani moje kriva záda. Ovšem satek musí být pevne a dobře utazeny a musí to být uvaz přes obě ramena. Cokoli přes jedno rameno je v tomto ohledu horší, o tahání dítěte na ruce nemluvě.

NEFELE: sorry tedka za drsnost: jak to vidi ostatni ti totiz uplne nepomuze. Nevim jaky jsi mela zivot do ted, ale pokud bezny mainstreamovy, tak materstvi je prvni mise, kde se rozhodovat mas a musis TY SAMA, podle toho jak citlive vyhodnotis co je pro tebe a tvoje dite a tvoji rodinu nejlepsi. Musis se rozhodovat podle citu a mit jako by ciste svedomi.

Jinak budes strasne moc energie vynakladat bud na boje typu Jaktoze satkujes?? nebo na boje typu Jaktoze mas dite v kocarku??? atd. Zadne pravdy nejsou. Jsou jen deti, kazde je original. A matky, ktere sleduji, jak ktere dite na co reaguje, a delaji si z toho zavery.

Kontaktni rodicovstvi je vyhodne v tom, ze jak mas s deckem fakt tunu kontaktu, tak prirozene o nem toho hodne vis a muzes teda na jeho potreby reagovat citlive. (Asi citliveji nez kdyz je furt v kocarku za plinkou, pije sunar a v noci se vyrvavanim naucilo se obejit bez matky.) Ale zadny pausalni 'pravdy' ("spravne je nosit X hodin denne") nepredpokladej a pokud ti je nekdo cpe, usmivej se a mysli si svoje...

SANCHA: Nooo....jak se to vezme. Pokud nosíš v šátku tak je to v pohodě. Ale dost časté je takové to chování na jedné ruce, kdy druhou rukou děláš cokoliv jiného. Tím záda dostávají docela dost zabrat, osobní zkušenost :)