Díky za sdílení! Tak to řeším dost podobně. Dobrá připomínka je ta o nedělené pozornosti - už jsem taky dávno vypozorovala, že dítě odmítnout (nechtěně, něco dělám a chci dodělat) nefunguje a jsme zpruzení oba, tedy si k němu i uprostřed činnosti snažím hned sednout a věnovat se mu a ono pak zas jde "po své vlastní touze". S ne! se taky snažíme šetřit, ale byla doba, kdy jsme to s mužem neměli úplně podchycené a pak jsme chvilku poslouchali naše dítě chodit se slovy "ne - ne - ne".
Cyril je teda taky hodně velký živel.
Ad LEJIMADA. Nezlob se na mně, ale po přečtení toho, co jsi napsala, jsem měla nejdřív chuť ti napsat, ať se jdeš se svejma dokonalejma dětma, které v roce jí polévku lžičkou bez bryndáku vycpat :D, ale samozřejmě naprosto souhlasím s obsahem tvého sdělení. Přijde mi přirozené učit mládě běžnému životu a denním činnostem od mala /ne v nějaké bublině, kde jsou jen kulaté hračky a bublinková fólie/, seznamovat ho s denním rytmem dospělého, ale uf. V bryndácích asi nevidím problém, přijdou mi prostě jen praktické pro matku, že u patlavých dětí nemusí převlékat 5x denně. Taky můžu napsat, že Cyril v 8 měsícíh seděl u malého rybízu a obíral si do pusy jednotlivě malé kuličky, že se mnou běžně luxuje, kouká, jak vařím, nebo ho to nebaví a hraje si na zemi v kuchyni, nůž jsem mu teda ještě nedala - asi to mám nastavené trochu jinak a i když mu to chci umožnit taky dřív než v 5 letech, tak rok mi přijde asi dost psycho. A teda, ikdyž krásně žvatlá, tak si nedokážu představit, že by mi v roce řekl, že je na židličku už moc velkej. Zatloukat hřebíky ve dvou a půl mi ale přijde úplně normální, včera jsme přidělávali poličku, Cyril si osahal všechny vrtáky, elektrický šroubovák a dneska celej den zatlouká plastovým kladívkem (tátá zatloukal do zdi hmoždinky kladivem a pak dostal názornou ukázku i Cyril).

Ale jinak s tím jídlem to je dobré téma. Docela to řeším, protože Cyril je nejedlík, docela dlouhodobě hledám chybu ve svém přístupu. Kojím docela dost a je to strašně proměnlívé. Taky jsem začínala bramborem do ruky a občas se najedl a občas ne. Pak měl období, kdy bylo velmi těžké se trefit do jeho chuti (rajče si vemu a sním rád, jindy néé, a pak zas to jo anebo zrovna vůbec nic) až to vyústilo v to, že mu dám knížku nebo něco na hraní, případně jeho lžící, se kterou se spíš nimrá v jídle, a já ho krmím /když chce jíst a chutná mu/. Svačinky a jiné věci dávám do ruky, ale občasnou přesnídávku proste nalžičkuju. A teď právě řeším, jak postupně přenechávat iniciativu zcela na něm. Každé dítě je jiné no, závidím všem matkám, které maj žravé děti, my s mužem jíme rádi a dobře, moje máma má se mnou soucit, protože jsme nejedli nikdo z nás tří sourozenců a tak se to časem třeba sedne. A s tím ne a jídlem souvisejícím, pořád se mi nedaří Cyrilovi vysvětlit, že jídlo na zem nepatří, občas proste během jídla, když už je najedený, tak začne spouštět kousky jídla na zem a koukat po nich.

LEJIMADA: Souhlas, taky me to napadlo, akorat jsem to uz nerozepisovala

MALA_MISIA: Ja rikam NE, co nejmene. Ale kdyz uz, tak zamezim cinnosti a prozivam s ni tu frustraci. "Nemuzes sahat do zasuvky, mama to zakazala, chapu, ze bys chtela, ale nejde to, jsi z toho smutna ano..." pochovam, obejmu a nedovolim. Casem to pochopila a kdyz reknu, ze ne, tak se treba i rozplace, ale nedela to. Kdyz to jde, tak nabidnu nahradni zabavu - nemuzes vylejvat stavu po stole, ale muzes si prelejvat vodu u umyvadla nebo ve sprse/na zahrade... A snazim se ji naucit nejaky hry, aby se umela zabavit sama. Ted uz to jsou panenky, ale v roce prevazne prendavala veci z jedny krabice do druhy a podobne. Taky jsem treba nastrkala zajimavy predmety do kabelky a tu pak nenapadne nechala v dosahu, ona to nasla a nadsene vyndavala a zkoumala :-)

MALA_MISIA: pochopila a aplikovala jsem aldort tak, ze kdyz s deckem neni mozna domluva, tak pripravene prostredi spociva v tom, ze knihy posunes o metr vys/ smiris se s vyhazovanim/ doprejes decku tunu pro tebe prijatelneho vyhazovani... (resp to mam spis z moji interpretace montessori). casem vyhazovat prestane a das to zas zpet. tak to resim ja, kdyz dite na neco mentalne nema, tak zamezim pristup. s jednim deckem imo pohodlne. ne!! si nechavam na vazne situace a stejne necekam poslusnost. kazde dite je ale jine. obecne, spis situacim predchazet (aby dite nebylo unavene, v prostredi potize atd). vybodnout se na predstavu vychovy. proste jen modelovat jak se zije. aldort je zasadni jak pro prevenci (co potrebujou) tak pro tebe (nehrotit)

Zdravím. Mám cerstve rocniho zdraveho krasneho chlapecka, ktery spi s nami, kojim, od mala nosime a kontaktníme prirozenym zpusobem, ... a uz nejakou dobu resim, ze sice prirozene rostu s ním a reaguju na nový vyvoj, ale ze oproti tomu jeste nedavnemu miminku to uz chce daleko vetsi zapojeni se do "hry". Jak za posledni mesice velmi stoupa potreba jeho interakci s okolnim svetem a nami, tak samozrejme resim potrebu hranic. Prave mam rozecteno Svoboda a hranice, laska a respekt do Rebecy Wildové a hodně mě to baví, hlavně jak popisuje potřebu hranic pro organismus a velke nejistoty pri vytvareni hranic, ktere mnozi prozivame /at uz hranice prilis direktivni nebo hranice postupne se rozmelnujici, ze radeji ustoupime vztekajicimu se diteti/. Jenze mi prijde, ze tato kniha az tak neodpovida na moje palcivejsi otazky - otazky spojene s obdobim batolecim. Konktaktni rodicovstvi, byt na nej nejsou nekde predem jasne stanovena presna psana pravidla, spociva u mimin v noseni, kojeni na vyzadani, bkm, kontakt kuzi na kuzi atd., pozdeji v laskyplne vychove a respektu, ale co je znamkou kontaktniho rodicovstvi v tom zvlastnim obdobi, kdy se z mimina postupne stava jednajici bytost, ktera casto presne vi, co chce a uz velmi zretelne dava na jevo, ze neco nechce? Dalsi dulezitym momentem zminene knihy je dulezitost "pripraveneho prostredi". To mi jde taky nejak prirozene, mame nizkou postel, ze ktere muze kdykoli rano odejit i si tam vlezt zpet, temer vsude v byte muze cokoli delat a s cimkoli si hrat, atd. Ale chci se ptat, jak je to u kontaktnich matek s otazkou rikat diteti "ne" a jak ho tem hranicim ucit. Samozrejme nehodlam dite nikdy bit, ale jak se deje to, ze diteti neco zakazu?.. kdy sice uz vi, co znamena slovo ne, ale nezna trest, kdyz to porusi? Prijde mi, ze batole je proste hnano nesmirnou touhou to zkusit a udelat, idkyz se to rodici nehodi, nebo to neni vhodne ci dobre pro jednu ci obe strany, a vysvetleni duvodu, proc se to neme dit u batolete podle mych zkusenosti nefunguje. Tak tedy uplne odstranit z bytu priciny (np. vytahovani knizek a obcas neopatrne nechtene zachazeni z knihovny) nebo se pred nej vzdy postavit a zopakovat ne? Chystam se ted i na Aldrot, a tak se chci predem zeptat (YMLADRIS?), resi Aldrot i toto obdobi? Diky za jakekoli postrehy.

NEMESISS: ja vim, je to uplne zbytecny - diskutovat. a ja to mam, kdyz to vezmu trochu s odstupem, vlastne dost v pohode. jsem nejaka precitlivela, jakmile se jedna o prokopa, strasne se me to dotyka.

MULTICAT: Taky to mam narocny s vlastní rodinou - hlavne jde o starou dobrou trojici temat: noseni + spolecny spani + kojeni/strava (syn 14 mesicu), driv me to desne vytáčelo, ztrácela jsem cas diskuzema, obhajovanim svých postupu atd., pak jsem si uvědomila, ze je to fakt generacni zalezitost a s rodicema/prarodicema nic neudelas, takze komentare prechazim s klidnym usmevem a oni dobře vi, ze si věci budu delat po svém. Jen ve vyhrocenych situacích (napr. muj tata minule daval synovi "jen ochutnat" margotku) jdu do boje. To sem asi znela dost emocne vypjate, hrozne me tata nasral (zbytek rodiny je respektujici a omezuji se na prilezitostne reci, hlavne teda moje babicka:D).

MULTICAT: Jasně, že se tě to dotýká. Když jde jen o tebe, je to jednodušší, je to tvoje rozhodnutí, které ovlivňuje jen tvůj život. Kdežto teď ovlivňuješ život někoho jiného. A svým způsobem máš pocit, že by sis měla svůj přístup před okolím obhájit, navíc okolí má pocit, že do toho může děsně kecat.
He he, to by tvojí babičku u mě trefil šlak.....negruntuju :)

DALEEN: ano, taky si myslim. vlastne me prekvapuje, ze se me to vsechno tak dotyka, kdyz ja byla vlastne "divna" vzdycky, bych mela bejt zvykla. asi proto, ze proste ted jde o dite, no. a ja verim, ze je to proste to nejlepsi. syn je zdravej, veselej, vyviji se dobre, je s nim sranda. vsichni vzdycky rikaj, jak klidnej a "hodnej" je (ja to nesnasim, jako kdyby mimina zlobila, uaaa).
no jo, moje babicka (bez dudliku = spartanska vychova), ta musi mit na me pindy furt. taky jsem se ji uz jednou (konecne) vzeprela. bylo to kvuli kojeni. ja jedina z jejich vnoucat jsem cestovala, pracovala ve smysluplnejch pracich, ale pro ni je meritko kolik clovek vydela a jak moc nalajnovanej zivot ma. jo a jak moc vygruntovano mas doma, hehe. sorry, uz me zase nakrkla, jen si na ni vzpomenu. takze vsem divnejm zdar a silu! :)

MULTICAT: ja jsem druhou dceru temer vyhradne kojila 12 mesicu i dele. Ted si presne nevzpomenu, kdy konecne vzala neco jineho na milost. Okoli mi bylo jedno, to resilo take, ze dcera se porad nosi (misto vozi). Kazdopadne to ale nemam tak, ze jsem chtela pouze kojit, jen jsem do ni proste nic jineho nedostala a to me samotnou v roce uz lehce znepokojovalo. Takze nevim, zda jsem pro tebe vhodna duse ke sdileni.

SUCUBIS: posli fotky a cenu te 4 do posty pls.