LEJIMADA: přesně, jidlo je ritual. A taky máme rádi velké snídaně občas :-)

Přidávám se ke stolování u stolu... i když občas dítě sní jen stopové množství stravy... ono mu trocha hladu neuškodí. Nabídnu, nechceš?-nejez a nic jiného nedostaneš. Chceš pobíhat? Pobíhej, ale nejez. Jídlo je rituál a mělo by se k němu tak i přistupovat. Naše děti mají rády tzv. královské snídaně (pojmenoval to Jířa). Uděláme si čaj a kávu do servisu po babičce, na stůl hezky cukřenka, máslo v máselnici, uděláme třeba míchaná vajíčka a opečeme tousty.. A společně a dlouho snídáme a klidně si i zapálíme svíčky :)

A s tím vztekem nevím... Jířa je specifický a dokonale na něj působí pevné objetí. Na Madlenku nesahám, není v těchto situacích kontaktní. Zato zvládá dokonale herecké etudy... dnes jsem ji nedovolila další bonbon (přivezla návštěva) a tak odešla z pokoje, sklonila dramaticky zrak, ramena a sklesle odešla dva metry odemne. Rozhodila rukama a nešťastným hlasem volala "Ach jo, ach ne... Ach jo, ach ne. Nemám vůbec žádné jídlo, vůbec žádné papání... Ach jo, ach ne." Ale aspoň se nevzteká :D

MALA_MISIA: ja to taky povazuju za důležitý, plus mi to přijde dobré i s ohledem na ostatní členy rodiny, starší děti zejmena. Vyplatilo se mi jídlo nijak nedramatizovat, ale od malička zavést jídlo u stolu, u kterého se může mluvit atd.

ANNAWA:
NEMESISS:
Jojo, jeste nedavno bych asi popisovala podobny zpusob krmeni jak pise Nemesiss, ale ted souhlasim s ANNAWA, v nekterych veci chci urcovat hranici ja, a to je treba jidlo u stolu. Dite stolicku taky nedavalo, obcas se vztekalo a svete div se, ted uz zacina chapat, ze u jidla se sedi a nebeha. Obcas teda svacinku klidne dam do ruky, krupiny pohankove a jine taky klidne jinde a jsem otevrena alternativam, ale u toho jidla si takto buduju ritual, aby aji dite melo dobre stravovaci navyky.

NEMESISS: Proč musí doma do nosítka?

ALI_EN:
KOTENCE:
pridavam se do klubu, jeho agresi taky nevim, jak zvladat, (ne)resit. nejvetsi mela je, kdyz je nasranej, ze musi nekdy do nositka na zada doma a mam na sobe jen triko a zacne me vsi silou do tech zad kousat v mistech, kde mam x materskejch znamenek. jinak krome kousani jeste skrabe a taha vlasy/kuzi (a s potesenim u toho rve aaaauuuu aaaauuuu)

KOTENCE: to je zajimavej pristup, co popisujes...tim, ze ho nechavam jist samotnyho lzickou neminim, ze ji jen sam lzickou, obcas ho proste krmim, a v podstate jim ja, on kolem beha, dela svy veci a vzdycky se zastavi cestou pro kus zvance, necha si dat do pusy, popr.si sam vezme,popr. to hodi na zed atp. ja mam trochu problem mu tu lzicku furt nechat v ruce - respektive nechat ho litat kolem s lzickou v puse/ruce, protoze se ted nedavno v mym blizkym okoli stalo, ze na tu lzicku dite spadlo (pusou se napichlo), skoncilo to sice dobre, ale ten sok a x dni na jipu...me to trochu traumatizovalo a ze by vydrzel sporadane sedet v jidelni zidlicce, to tak na chvili, ze ani nema cenu ho tam davat.

ALI_EN: tak to by me taky zajimalo. Zrovna fyzicky utoky me tak nasiraj, ze se prestavam ovladat. Kdyz mi opakovane kopala do obliceje, tak jsem nakonec zcela nekontaktne odesla z mistnosti, protoze bych ji jinak asi zabila. Dcera se strasne rozplakala a pak uz to nedelala. Na jednu stranu me tohle reseni neprijde idealni, na druhou stranu je to asi jedina vec, kterou i ona sama muze udelat, kdyz ji nekdo bude bit... Ted me pro zmenu kouse :-( To s ni vzdycky zatresu a vynadam ji, ze to boli a nelibi se mi to. Nefunguje to, nevim.

jak kontaktni matka resi to, aby do ni dite nebusilo? Splasenej kluk rok a pul. to jeho nevinny placani do me nabira neprimerene na intenzite. Vysvetluju mu, ze ne, ukazuju, at dela mala (hladi me, ne bije). Ukazuju, ze to boli. Zabira to jen nekdy, jindy naopak dostanu jeste vetsi. Je stradnej mazel, ale zkousi, co muze, nebo se vzteka.

LEJIMADA: plne souhlasim,ale mam syna,ktereho absolutne nezajima,ze ja varim,on si hraje svoje,nikdy nemel potrebu mi pomahat. Jest s pomoci noze a vidlicky ano,tak je dostal,ale furt to neumi pouzivat,jen se s tim rad hraje,obcas neco ureze,okurku apod....radsi ji rukama a to ma 2,5 roku. Zato jeho skoro rocni sestra bude nejspis jiny priklad,tu zajima lzicka,toz ji dostala,no malovat asi budem brzo!

NEMESISS: ja ji to vybryndany jidlo nechavam uklizet a to od doby, co udrzi hadrik. Obcas to vedlo k jeste vetsimu mnozstvi naschval vylityho, ale i to je cim dal lepsi. Bryndaky u nas taky nejsou v kurzu, ale to hlavne proto, ze se stejne to jidlo vzdycky dostalo i pod nej a ja tak mela akorat jeden kus k prani navic. Taky muzu napsat, ze dite ji od roka samo lzickou - ono mu totiz nic jinyho nezbyva, kdyz matka ji svoje a nekrmi ho :-) Pro me je pohodlnejsi se v klidu najist, pak pomoct diteti s tim, co mu zbejva, a nakonec uklidit celou kuchyn. Urcite lepsi nez krmit dite, pak stejne uklizet a koukat na vlastni stydnouci obed, ke kterymu se dostanu buhvi kdy. A hlavne je pro me dulezitejsi to spolecny stolovani, i kdyz s mega bordelem, nez cisty batole.

LEJIMADA: jen na okraj - rostoucí židli jste řešili? jíst v kleče mi fakt nepřijde pohodlný. ale za nás asi normálka...

Díky za sdílení! Tak to řeším dost podobně. Dobrá připomínka je ta o nedělené pozornosti - už jsem taky dávno vypozorovala, že dítě odmítnout (nechtěně, něco dělám a chci dodělat) nefunguje a jsme zpruzení oba, tedy si k němu i uprostřed činnosti snažím hned sednout a věnovat se mu a ono pak zas jde "po své vlastní touze". S ne! se taky snažíme šetřit, ale byla doba, kdy jsme to s mužem neměli úplně podchycené a pak jsme chvilku poslouchali naše dítě chodit se slovy "ne - ne - ne".
Cyril je teda taky hodně velký živel.
Ad LEJIMADA. Nezlob se na mně, ale po přečtení toho, co jsi napsala, jsem měla nejdřív chuť ti napsat, ať se jdeš se svejma dokonalejma dětma, které v roce jí polévku lžičkou bez bryndáku vycpat :D, ale samozřejmě naprosto souhlasím s obsahem tvého sdělení. Přijde mi přirozené učit mládě běžnému životu a denním činnostem od mala /ne v nějaké bublině, kde jsou jen kulaté hračky a bublinková fólie/, seznamovat ho s denním rytmem dospělého, ale uf. V bryndácích asi nevidím problém, přijdou mi prostě jen praktické pro matku, že u patlavých dětí nemusí převlékat 5x denně. Taky můžu napsat, že Cyril v 8 měsícíh seděl u malého rybízu a obíral si do pusy jednotlivě malé kuličky, že se mnou běžně luxuje, kouká, jak vařím, nebo ho to nebaví a hraje si na zemi v kuchyni, nůž jsem mu teda ještě nedala - asi to mám nastavené trochu jinak a i když mu to chci umožnit taky dřív než v 5 letech, tak rok mi přijde asi dost psycho. A teda, ikdyž krásně žvatlá, tak si nedokážu představit, že by mi v roce řekl, že je na židličku už moc velkej. Zatloukat hřebíky ve dvou a půl mi ale přijde úplně normální, včera jsme přidělávali poličku, Cyril si osahal všechny vrtáky, elektrický šroubovák a dneska celej den zatlouká plastovým kladívkem (tátá zatloukal do zdi hmoždinky kladivem a pak dostal názornou ukázku i Cyril).

Ale jinak s tím jídlem to je dobré téma. Docela to řeším, protože Cyril je nejedlík, docela dlouhodobě hledám chybu ve svém přístupu. Kojím docela dost a je to strašně proměnlívé. Taky jsem začínala bramborem do ruky a občas se najedl a občas ne. Pak měl období, kdy bylo velmi těžké se trefit do jeho chuti (rajče si vemu a sním rád, jindy néé, a pak zas to jo anebo zrovna vůbec nic) až to vyústilo v to, že mu dám knížku nebo něco na hraní, případně jeho lžící, se kterou se spíš nimrá v jídle, a já ho krmím /když chce jíst a chutná mu/. Svačinky a jiné věci dávám do ruky, ale občasnou přesnídávku proste nalžičkuju. A teď právě řeším, jak postupně přenechávat iniciativu zcela na něm. Každé dítě je jiné no, závidím všem matkám, které maj žravé děti, my s mužem jíme rádi a dobře, moje máma má se mnou soucit, protože jsme nejedli nikdo z nás tří sourozenců a tak se to časem třeba sedne. A s tím ne a jídlem souvisejícím, pořád se mi nedaří Cyrilovi vysvětlit, že jídlo na zem nepatří, občas proste během jídla, když už je najedený, tak začne spouštět kousky jídla na zem a koukat po nich.

LEJIMADA: Souhlas, taky me to napadlo, akorat jsem to uz nerozepisovala

MALA_MISIA: Ja rikam NE, co nejmene. Ale kdyz uz, tak zamezim cinnosti a prozivam s ni tu frustraci. "Nemuzes sahat do zasuvky, mama to zakazala, chapu, ze bys chtela, ale nejde to, jsi z toho smutna ano..." pochovam, obejmu a nedovolim. Casem to pochopila a kdyz reknu, ze ne, tak se treba i rozplace, ale nedela to. Kdyz to jde, tak nabidnu nahradni zabavu - nemuzes vylejvat stavu po stole, ale muzes si prelejvat vodu u umyvadla nebo ve sprse/na zahrade... A snazim se ji naucit nejaky hry, aby se umela zabavit sama. Ted uz to jsou panenky, ale v roce prevazne prendavala veci z jedny krabice do druhy a podobne. Taky jsem treba nastrkala zajimavy predmety do kabelky a tu pak nenapadne nechala v dosahu, ona to nasla a nadsene vyndavala a zkoumala :-)