ANNAWA:
NEMESISS:
Jojo, jeste nedavno bych asi popisovala podobny zpusob krmeni jak pise Nemesiss, ale ted souhlasim s ANNAWA, v nekterych veci chci urcovat hranici ja, a to je treba jidlo u stolu. Dite stolicku taky nedavalo, obcas se vztekalo a svete div se, ted uz zacina chapat, ze u jidla se sedi a nebeha. Obcas teda svacinku klidne dam do ruky, krupiny pohankove a jine taky klidne jinde a jsem otevrena alternativam, ale u toho jidla si takto buduju ritual, aby aji dite melo dobre stravovaci navyky.

KOTENCE: to je zajimavej pristup, co popisujes...tim, ze ho nechavam jist samotnyho lzickou neminim, ze ji jen sam lzickou, obcas ho proste krmim, a v podstate jim ja, on kolem beha, dela svy veci a vzdycky se zastavi cestou pro kus zvance, necha si dat do pusy, popr.si sam vezme,popr. to hodi na zed atp. ja mam trochu problem mu tu lzicku furt nechat v ruce - respektive nechat ho litat kolem s lzickou v puse/ruce, protoze se ted nedavno v mym blizkym okoli stalo, ze na tu lzicku dite spadlo (pusou se napichlo), skoncilo to sice dobre, ale ten sok a x dni na jipu...me to trochu traumatizovalo a ze by vydrzel sporadane sedet v jidelni zidlicce, to tak na chvili, ze ani nema cenu ho tam davat.

ALI_EN: tak to by me taky zajimalo. Zrovna fyzicky utoky me tak nasiraj, ze se prestavam ovladat. Kdyz mi opakovane kopala do obliceje, tak jsem nakonec zcela nekontaktne odesla z mistnosti, protoze bych ji jinak asi zabila. Dcera se strasne rozplakala a pak uz to nedelala. Na jednu stranu me tohle reseni neprijde idealni, na druhou stranu je to asi jedina vec, kterou i ona sama muze udelat, kdyz ji nekdo bude bit... Ted me pro zmenu kouse :-( To s ni vzdycky zatresu a vynadam ji, ze to boli a nelibi se mi to. Nefunguje to, nevim.

jak kontaktni matka resi to, aby do ni dite nebusilo? Splasenej kluk rok a pul. to jeho nevinny placani do me nabira neprimerene na intenzite. Vysvetluju mu, ze ne, ukazuju, at dela mala (hladi me, ne bije). Ukazuju, ze to boli. Zabira to jen nekdy, jindy naopak dostanu jeste vetsi. Je stradnej mazel, ale zkousi, co muze, nebo se vzteka.

LEJIMADA: plne souhlasim,ale mam syna,ktereho absolutne nezajima,ze ja varim,on si hraje svoje,nikdy nemel potrebu mi pomahat. Jest s pomoci noze a vidlicky ano,tak je dostal,ale furt to neumi pouzivat,jen se s tim rad hraje,obcas neco ureze,okurku apod....radsi ji rukama a to ma 2,5 roku. Zato jeho skoro rocni sestra bude nejspis jiny priklad,tu zajima lzicka,toz ji dostala,no malovat asi budem brzo!

NEMESISS: ja ji to vybryndany jidlo nechavam uklizet a to od doby, co udrzi hadrik. Obcas to vedlo k jeste vetsimu mnozstvi naschval vylityho, ale i to je cim dal lepsi. Bryndaky u nas taky nejsou v kurzu, ale to hlavne proto, ze se stejne to jidlo vzdycky dostalo i pod nej a ja tak mela akorat jeden kus k prani navic. Taky muzu napsat, ze dite ji od roka samo lzickou - ono mu totiz nic jinyho nezbyva, kdyz matka ji svoje a nekrmi ho :-) Pro me je pohodlnejsi se v klidu najist, pak pomoct diteti s tim, co mu zbejva, a nakonec uklidit celou kuchyn. Urcite lepsi nez krmit dite, pak stejne uklizet a koukat na vlastni stydnouci obed, ke kterymu se dostanu buhvi kdy. A hlavne je pro me dulezitejsi to spolecny stolovani, i kdyz s mega bordelem, nez cisty batole.

LEJIMADA: jen na okraj - rostoucí židli jste řešili? jíst v kleče mi fakt nepřijde pohodlný. ale za nás asi normálka...

Díky za sdílení! Tak to řeším dost podobně. Dobrá připomínka je ta o nedělené pozornosti - už jsem taky dávno vypozorovala, že dítě odmítnout (nechtěně, něco dělám a chci dodělat) nefunguje a jsme zpruzení oba, tedy si k němu i uprostřed činnosti snažím hned sednout a věnovat se mu a ono pak zas jde "po své vlastní touze". S ne! se taky snažíme šetřit, ale byla doba, kdy jsme to s mužem neměli úplně podchycené a pak jsme chvilku poslouchali naše dítě chodit se slovy "ne - ne - ne".
Cyril je teda taky hodně velký živel.
Ad LEJIMADA. Nezlob se na mně, ale po přečtení toho, co jsi napsala, jsem měla nejdřív chuť ti napsat, ať se jdeš se svejma dokonalejma dětma, které v roce jí polévku lžičkou bez bryndáku vycpat :D, ale samozřejmě naprosto souhlasím s obsahem tvého sdělení. Přijde mi přirozené učit mládě běžnému životu a denním činnostem od mala /ne v nějaké bublině, kde jsou jen kulaté hračky a bublinková fólie/, seznamovat ho s denním rytmem dospělého, ale uf. V bryndácích asi nevidím problém, přijdou mi prostě jen praktické pro matku, že u patlavých dětí nemusí převlékat 5x denně. Taky můžu napsat, že Cyril v 8 měsícíh seděl u malého rybízu a obíral si do pusy jednotlivě malé kuličky, že se mnou běžně luxuje, kouká, jak vařím, nebo ho to nebaví a hraje si na zemi v kuchyni, nůž jsem mu teda ještě nedala - asi to mám nastavené trochu jinak a i když mu to chci umožnit taky dřív než v 5 letech, tak rok mi přijde asi dost psycho. A teda, ikdyž krásně žvatlá, tak si nedokážu představit, že by mi v roce řekl, že je na židličku už moc velkej. Zatloukat hřebíky ve dvou a půl mi ale přijde úplně normální, včera jsme přidělávali poličku, Cyril si osahal všechny vrtáky, elektrický šroubovák a dneska celej den zatlouká plastovým kladívkem (tátá zatloukal do zdi hmoždinky kladivem a pak dostal názornou ukázku i Cyril).

Ale jinak s tím jídlem to je dobré téma. Docela to řeším, protože Cyril je nejedlík, docela dlouhodobě hledám chybu ve svém přístupu. Kojím docela dost a je to strašně proměnlívé. Taky jsem začínala bramborem do ruky a občas se najedl a občas ne. Pak měl období, kdy bylo velmi těžké se trefit do jeho chuti (rajče si vemu a sním rád, jindy néé, a pak zas to jo anebo zrovna vůbec nic) až to vyústilo v to, že mu dám knížku nebo něco na hraní, případně jeho lžící, se kterou se spíš nimrá v jídle, a já ho krmím /když chce jíst a chutná mu/. Svačinky a jiné věci dávám do ruky, ale občasnou přesnídávku proste nalžičkuju. A teď právě řeším, jak postupně přenechávat iniciativu zcela na něm. Každé dítě je jiné no, závidím všem matkám, které maj žravé děti, my s mužem jíme rádi a dobře, moje máma má se mnou soucit, protože jsme nejedli nikdo z nás tří sourozenců a tak se to časem třeba sedne. A s tím ne a jídlem souvisejícím, pořád se mi nedaří Cyrilovi vysvětlit, že jídlo na zem nepatří, občas proste během jídla, když už je najedený, tak začne spouštět kousky jídla na zem a koukat po nich.

LEJIMADA: Souhlas, taky me to napadlo, akorat jsem to uz nerozepisovala

MALA_MISIA: Ja rikam NE, co nejmene. Ale kdyz uz, tak zamezim cinnosti a prozivam s ni tu frustraci. "Nemuzes sahat do zasuvky, mama to zakazala, chapu, ze bys chtela, ale nejde to, jsi z toho smutna ano..." pochovam, obejmu a nedovolim. Casem to pochopila a kdyz reknu, ze ne, tak se treba i rozplace, ale nedela to. Kdyz to jde, tak nabidnu nahradni zabavu - nemuzes vylejvat stavu po stole, ale muzes si prelejvat vodu u umyvadla nebo ve sprse/na zahrade... A snazim se ji naucit nejaky hry, aby se umela zabavit sama. Ted uz to jsou panenky, ale v roce prevazne prendavala veci z jedny krabice do druhy a podobne. Taky jsem treba nastrkala zajimavy predmety do kabelky a tu pak nenapadne nechala v dosahu, ona to nasla a nadsene vyndavala a zkoumala :-)

MALA_MISIA: pochopila a aplikovala jsem aldort tak, ze kdyz s deckem neni mozna domluva, tak pripravene prostredi spociva v tom, ze knihy posunes o metr vys/ smiris se s vyhazovanim/ doprejes decku tunu pro tebe prijatelneho vyhazovani... (resp to mam spis z moji interpretace montessori). casem vyhazovat prestane a das to zas zpet. tak to resim ja, kdyz dite na neco mentalne nema, tak zamezim pristup. s jednim deckem imo pohodlne. ne!! si nechavam na vazne situace a stejne necekam poslusnost. kazde dite je ale jine. obecne, spis situacim predchazet (aby dite nebylo unavene, v prostredi potize atd). vybodnout se na predstavu vychovy. proste jen modelovat jak se zije. aldort je zasadni jak pro prevenci (co potrebujou) tak pro tebe (nehrotit)

Zdravím. Mám cerstve rocniho zdraveho krasneho chlapecka, ktery spi s nami, kojim, od mala nosime a kontaktníme prirozenym zpusobem, ... a uz nejakou dobu resim, ze sice prirozene rostu s ním a reaguju na nový vyvoj, ale ze oproti tomu jeste nedavnemu miminku to uz chce daleko vetsi zapojeni se do "hry". Jak za posledni mesice velmi stoupa potreba jeho interakci s okolnim svetem a nami, tak samozrejme resim potrebu hranic. Prave mam rozecteno Svoboda a hranice, laska a respekt do Rebecy Wildové a hodně mě to baví, hlavně jak popisuje potřebu hranic pro organismus a velke nejistoty pri vytvareni hranic, ktere mnozi prozivame /at uz hranice prilis direktivni nebo hranice postupne se rozmelnujici, ze radeji ustoupime vztekajicimu se diteti/. Jenze mi prijde, ze tato kniha az tak neodpovida na moje palcivejsi otazky - otazky spojene s obdobim batolecim. Konktaktni rodicovstvi, byt na nej nejsou nekde predem jasne stanovena presna psana pravidla, spociva u mimin v noseni, kojeni na vyzadani, bkm, kontakt kuzi na kuzi atd., pozdeji v laskyplne vychove a respektu, ale co je znamkou kontaktniho rodicovstvi v tom zvlastnim obdobi, kdy se z mimina postupne stava jednajici bytost, ktera casto presne vi, co chce a uz velmi zretelne dava na jevo, ze neco nechce? Dalsi dulezitym momentem zminene knihy je dulezitost "pripraveneho prostredi". To mi jde taky nejak prirozene, mame nizkou postel, ze ktere muze kdykoli rano odejit i si tam vlezt zpet, temer vsude v byte muze cokoli delat a s cimkoli si hrat, atd. Ale chci se ptat, jak je to u kontaktnich matek s otazkou rikat diteti "ne" a jak ho tem hranicim ucit. Samozrejme nehodlam dite nikdy bit, ale jak se deje to, ze diteti neco zakazu?.. kdy sice uz vi, co znamena slovo ne, ale nezna trest, kdyz to porusi? Prijde mi, ze batole je proste hnano nesmirnou touhou to zkusit a udelat, idkyz se to rodici nehodi, nebo to neni vhodne ci dobre pro jednu ci obe strany, a vysvetleni duvodu, proc se to neme dit u batolete podle mych zkusenosti nefunguje. Tak tedy uplne odstranit z bytu priciny (np. vytahovani knizek a obcas neopatrne nechtene zachazeni z knihovny) nebo se pred nej vzdy postavit a zopakovat ne? Chystam se ted i na Aldrot, a tak se chci predem zeptat (YMLADRIS?), resi Aldrot i toto obdobi? Diky za jakekoli postrehy.

NEMESISS: ja vim, je to uplne zbytecny - diskutovat. a ja to mam, kdyz to vezmu trochu s odstupem, vlastne dost v pohode. jsem nejaka precitlivela, jakmile se jedna o prokopa, strasne se me to dotyka.

MULTICAT: Taky to mam narocny s vlastní rodinou - hlavne jde o starou dobrou trojici temat: noseni + spolecny spani + kojeni/strava (syn 14 mesicu), driv me to desne vytáčelo, ztrácela jsem cas diskuzema, obhajovanim svých postupu atd., pak jsem si uvědomila, ze je to fakt generacni zalezitost a s rodicema/prarodicema nic neudelas, takze komentare prechazim s klidnym usmevem a oni dobře vi, ze si věci budu delat po svém. Jen ve vyhrocenych situacích (napr. muj tata minule daval synovi "jen ochutnat" margotku) jdu do boje. To sem asi znela dost emocne vypjate, hrozne me tata nasral (zbytek rodiny je respektujici a omezuji se na prilezitostne reci, hlavne teda moje babicka:D).