TORUVIEL: Tak to máš pravdu. Já z toho mám rozporuplný pocity. Když jsem jí odstavila, tak mi to bylo docela líto a teď, když chce znova, tak se mi do toho zase už nechce...
Ale co je pro mě základní, je nevnucovat se dítěti. Nerušit, když si samo hraje, zbytečně nepomáhat, netahat ho k sobě, když se chce osamostatnit a nekojit, když to nežádá. Pro mě bylo důležitý, aby si o to kojení sama řekla. Aby to nebylo stylem "neni mi příjemný, že pláčeš, zacpu ti pusu prsem".

Ale určitě není jednoduchý tohle vybalancovat. A nebude na to jasný recept, jak dlouho přesně kojit, aby to bylo ok. To je zas ten paradox, že matka i dítě se jednak těší na tu samostatnost, dítě se vrhá objevovat svět, matka ho podporuje. Ale na druhou stranu tu je separační úzkost, úzkost z oddělení, u obou, matky i dítěte. A kojení je jedno z těch pevných pout, kdy mají matky často protichůdné pocity, někdy už toho mají dost a nejradši by už odstavily, ale na druhou stranu chtějí dítěti dopřát to nejlepší, a taky je jim to podvědomě příjemné, že mají někoho tak blízkého, v tak intimním vztahu dá se říct, a nechtějí ho pustit. A dítě ohledně toho má určitě taky rozporuplné pocity, zejména pokud v tom matka nemá jasno. Chce to asi hodně sebereflexe tyhle skryté motivace odkrýt a umět dítě "pustit" do světa.
Já mám třeba problém, že jak jsem nekojila moc dlouho, a dcera ani v tom miminčím věku nebyla chovací, a tak pozoruju, že občas se tahle naše nenaplněná blízkost nahrazuje teď, a to tak, že dcera cítí, že mě nemá tak jistou, a já mám v některých situacích zase moc ochranitelský chování, kdy ji nepustím, ačkoliv bych měla. Ale to jsou tak subtilní věci, že by normálně lidi asi řekli, že řeším koniny, že jsme naprosto ok, ale jak říkám, jsou to takové jemné věci, a já jsem holt pozorovatel, vnějších i vnitřních krajin, a tyhle věci vnímám.

To je imho jako s tím nošením. Přijde mi, že matka/rodič prostě pozná, kdy je to skutečná potřeba miminka, a kdy už se to přehoupne do nějaké nezdravé závislosti. A každé dítě má tu hranici jinde, to pozná asi jen vnímavý rodič (pokud se napojí na to dítě, a nenechá se ovlivňovat starými vzorci výchovy, přečtenými moudry a dalšími vnějšími podněty). U miminka je prostě málo nástrojů, které můžeme použít k utišení, tak fyzická blízkost a kojení je jednou z nich, to bezpochyby.

MEDVED007: Koncept kojení jako uklidňovače zná celej zbytek savců a není známo, že by si to někteří nesli celý život. Naopak se vyrábějí uklidňující léky pro stresovaná zvířata na bázi metabolitů mléčné bílkoviny, které vznikají během trávení právě jen u kojenců a později už ne. Mateřské mléko JE primárně myšleno i jako uklidňovadlo.

NEMESISS: a není právě peklo v tom konceptu jídla jako uklidňovače...peklo, které si moc lidí nese celý život ? já kojila obě děti dva roky a snažila jsem se, aby kojení bylo prostě jídlo/pití....na uklidnění jsou přeci i jiné prostředky....když je dítě nervozní, tak se může s matkou pomazlit a nemusí jí u toho žužlat prso
osobně jsem se dost děsila toho, že by mi dítě někde v tramvaji vytahovalo tričko a dožadovalo se kojení, čehož jsem taky byla svědkem...u mě by přes tohle nejel vlak a kojení bych okamžitě ukončila.....ale děti to asi věděly a nikdy to nedělaly.

FIDO_LETI_DOMU: Dotycna kamaradka ma celkove pristup "rozbrecet dite je spatne, musim zabranit frustraci za kazdou cenu", takze dite nema jakykoli rad, po trech soustech jogurtu prohlasi, ze je hnusnej a jist to nebude, dostane na vyber z dalsich trech veci, ktere sotva ochutna, zahy se rozbreci hlady, dostane prso. a to mi proste v tom celku prijde spatny. Protoze kdyz se trilety dite nedozvi, ze svet zkratka obcas neni takovy, jaky by si pralo, nevede to v dusledku ke spravnym vecem. A kdyz jsou diteti dva tri, mozna pet, muze to byt roztomile, ale jak chces tohle provozovat, kdyz mu je dvanact, patnact?

Nechci, aby to vyznelo, ze dite musi mit doma teror, aby zvladlo okolni svet, ale nekdy pockat, dat prednost potrebam rodice/sourozence, nedostat, co chci; je podle me v poradku

U prvního dítěte jsem používala (cca do půl roku věku) prso místo dudlíku. Okolí mě za to dost odsuzovalo, ale ukázalo se, že jsem mu tím v podstatě zachránila život. Když kňournul, dostal prso. (po zkontrolování situace v oblasti plen) Nikdo nepřišel na to, že když je od narození v křečích a zvrací a má průjmy, tak že nemá schopnost tolerovat galaktozu a tak nesmí ŽÁDNÉ mléko. Tím, že pil dva loky po čtvt hodině, byl schopný se s tím alespoň porvat natolik, že přežil. Teď je to skoro desetiletý veselý kluk. Má sice pár zdravotních problémů, ale nic zas tak závratného, že by se s tím nedalo žít. Druhé dítě si říkalo téměř tabulkově po dvou až třech hodinách a sama se v roce a půl odstavila. Na uklidnění jsem prso v tomto případě již nepoužívala :D