MULTICAT: Já jsem tedy úplný opak. Syna hlídali moji rodiče od jeho třech masíců, na hodinku a já jsem si zatím byla zacvičit. A postupně trávil u prarodičů víc a víc času. V roce a čtvrt u nich naprosto v pohodě zvládnus strávit celý víkend. Výsledkem je, že nikdy neplakal když jsem odcházela (prostě odcházím, řekneme si ahoj, dá mi pusu), nemá problém spát kdekoliv a být libovolnou dobu s prarodiči, myslím že by zvládnul v klidu i jiné lidi. A byl naprosto bezproblémový nástup do školky, naopak mi brečel odpoledne, že ještě nechce jít domů.
Dceru začali naši hlídat později. Ale v deseti měsících beze mne v pohodě vydrží celý den (ještě ráno a večer kojím, takže tam zastoupit nejdu).
Já jsem naopak ráda, že mají děti ochotně hlídající a zajímající se prarodiče, kteří s nimi chtějí trávit čas, myslím, že je pro ně přínosné, že jsou i s někým jiným než jen se mnou. Podle mě má mít dítě velkou základnu milující rodiny (ať už jsou to příbuzní nebo přátelé).

SANCHA: Co jsem si přečetla, tak v jednu chvíli dítěti dojde, že maminka někam zmizí, ale ještě nedokáže pochopit to, že se za chvilku vrátí. Prostě matka zmizela = problém.

Pokud neznate - "vyzivny" blog Michaely Mrowetz: http://www.cykluspodpory.cz/prispevky/

THICKLY: Sice když si člověk představí, že si na malé miminko lehne kočka (v jiných domácnostech třeba pětikilová), tak to potencionální problém představuje, ale v životě jsem neslyšela o tom, že by nějaké dítě kočka fakt zalehla.