NYA: zkus ho uvazat vertikalne, vetsina deti to ma radsi a je to pohodlnejsi i pro matku.

Ad vyplakani: ja casto nechavam mimino bulet prave v tom satku. Kdyz ji "nic" neni a rve, tak aspon rve u me.
V aute jsem z toho na prasky. Vetsinou nezastavuju, protoze tam mam tu druhou a ta mi neda prostor na uklidnovani, kdyz sama knuci v sedacce, ale je mi to hodne neprijemny. S prvnim miminem jsem zastavovala a kojila. Ted holt vypinam...

děkuju za vaše zkušenosti. malej to vyřešil trochu za mě, že začal večer hezky spinkat, tak mívám večer pár hodin pro sebe.

jinak donedávna jsem ho pořád utěšovala, když plakal (podle knížky od Karpa), teď jsem si přečetla v knížce Moudrost raného dětství od Solterové, že miminka občas palakt potřebujou, aby ventilovaly stres.. tak jsem to zkusila, nechat ho plakat v náručí kolik potřebuje, a je to dobré.. pláč skončí relativně brzo a malje je pak v klidu a je mu dobře. a já se tak nenadřu s utišováním a získám tak čas, protože to netrvá tak dlouho, jako opakovaný utišování.

je to teď pro nás nový, tak ještě uvidím, jestli to bude fakt fungovat, ale i mi to pomohlo někam vyrazit.. že jsem ho nechala vyplakat na začátku, po cestě autem, a pak byl v klidu, nebo jsem ho utišila.. a pak mu dala prostor vyplakat se, když jsme přijeli domů.
když budu moct s ním občas někam vyrazit mezi lidi, tak budu mít tu potřebu dělat něco pro sebe taky saturovanou..

s tím šátkem.. na záda bych ho asi uvázat nezvládla, zatím ho nosím jenom v kolíbce na břiše. většinou se mu to ale líbí jenom na procházce, když je s tím rytmický pohupování. doma mi to moc neprojde, tak na ten úklid nebo věšení prádla, ale to není ten čas 'pro sebe', kterej bych si představovala :)
zatím to řeším tak, že se s ním většinu dne povaluju nebo ho nosím na rukou.. až bude těžší, tak ho asi budu muset nazvykat na šátek i doma

NYA: když spal tak jsem šla něco delat a brala jsem si s sebou chuvicku ( ale bylo celkem jistě že já jsem ve sprše 20 minut a on bude spát dvě hodiny) teď kdyz, jsou mu dva roky tak pustím pohádky a nechává otevřené dveře od koupelny.....zlaté dvouměsíční miminko

No a pak šátek, na brise byl do roku a třičtvrtě, pak už měl moc dlouhé nožičky.

synkovi jsou dva měsíce, a zatím byl celý život prakticky pořád v náruči. jsem s ním ale sama a abych se mohla starat i o sebe, tak se ho učím teď odkládat. mám z toho trochu divný pocit, nejsem si moc jistá, jak je to nejlíp správně. jak jste to dělaly vy?

INUSHKA: to se mi taky stava, i kdyz se rychle otocim, jde strasne do zaklonu, nejlepsi je to vypodlozit...

KLEVKA: snad sem to napsala nejak srozumitelne....

Usoudila jsem, že v osmi měsících a když už s oporou sedí, by už Jorika mohla být dost velká na nošení na zádech a já bych třeba konečně mohla i něco doma udělat (s miminem na břiše prostě nejsem schopná). Mám mei-tai, tak jsem si ji zkusila navázat na záda. Dala jsem ji vysoko, hlavou až ke sým ramenům. Chtěla jsem ještě výš, aby přes moje rameno viděla, ale nepovedlo se. Celkem pohoda až na to, že když usnula, spadla jí hlava dozadu do takového bočního záklonu. Nosítko sice má takovou tu podpírací kapucku, ale ta tomu nezabránila. Je to normální? Nevadí to? Jak tomu případně předejít? Rukou si přes rameno na její hlavu nedosáhnu, abych ji tam nějak srovnala.

NYA: hlavni muj zaver byl sledovat se a cekat jak se stavy vyvinou, brecet, brat to prirozene ze jedinecna sance vyplavit veci, ale jako by nebrat nic fatalne nicemu neverit. je to podobny princip pro me jako na tripu tre ba. snad jsem srozumitelna

NYA: taky jsem ji cetla jednim dechem. myslim, ze pred porodem by mi vubec nedavala smysl. mne hodne pomohla v pochopeni toho meho "blazneni". Gutmanova to podle me bere vsechno dost prirozene a nehleda v tom slozitosti (coz, imho, dela x dalsich autoru)...
Mozna to je tim, ze z praxe je zvykla hledat reseni, ne jen popisovat..

NYA: https://www.simplynoise.com/ hnedy sum

NYA: muzu doporučit uspavac.cz, tam je to bez reklam.

mockrát děkuju za odpovědi :)

je to fakt, mohu uvažovat v perspektivě toho, že jsme dva propojeni a že se o sebe musím starat stejnětak pěkně, jako o synka

knížku o stínu jsem si v těhotenství pořídila, moc mě neoslovila, tak jsem ji odložila, ale děkuju za podnět, ještě se do ní podívám

na knížku o miminkách a bezpečí se těším .. bezpečí je asi totiž moje osobní téma, proto to u malýho víc řeším

jinak pro mě novinka a velký pomocník je "bílý šum", co radí Harvey Karp pro ztišení miminek. když malýho musím odložit a někam si odejít (nejdál zatopit do kotelny, z toho bývám nervozní), tak mi u toho vydrží spinkat a nemusím se bát, že by se vzbudil a sám plakal. nebo když ho prostě chci odložit a něco si v klidu dělat
tak mohu doporučit, nám zabírá výborně https://www.youtube.com/watch?v=cUwEiMNhOCM

jo laura se mi libila. pomuze to v tom smyslu, ze clovek treba chape priciny nejakych veci.. co se mu vyvaluje za pocity a tak.. takze to muze efektivneji zpracovavat a pak zas byt ready diteti.


NEMESISS:

NYA:
YMLADRIS:
ano, pomoc taky vidim jako dulezitou, muze ji poskytovat kdokoli, komu matka duveruje...ale jak pise ymladris, kazdy to ma asi jinak...
Laura Gutmanova (Materstvi a setkani zeny s vlastnim stinem - super knizka) tvrdi, ze dite cca do 2 let veku vnima matku archetypalne, jako soucast sebe a bytost, ktera slouzi vyhradne k uspokojovani jeho potreb a nema potreby vlastni. casto si na tohle vzpomenu, kdyz me muj 20ti mesicni syn taha hystericky za ruku ze zachodu a rve u toho "prsíčíííííí!!!!!!" :)