děkuju za vaše zkušenosti. malej to vyřešil trochu za mě, že začal večer hezky spinkat, tak mívám večer pár hodin pro sebe.
jinak donedávna jsem ho pořád utěšovala, když plakal (podle knížky od Karpa), teď jsem si přečetla v knížce Moudrost raného dětství od Solterové, že miminka občas palakt potřebujou, aby ventilovaly stres.. tak jsem to zkusila, nechat ho plakat v náručí kolik potřebuje, a je to dobré.. pláč skončí relativně brzo a malje je pak v klidu a je mu dobře. a já se tak nenadřu s utišováním a získám tak čas, protože to netrvá tak dlouho, jako opakovaný utišování.
je to teď pro nás nový, tak ještě uvidím, jestli to bude fakt fungovat, ale i mi to pomohlo někam vyrazit.. že jsem ho nechala vyplakat na začátku, po cestě autem, a pak byl v klidu, nebo jsem ho utišila.. a pak mu dala prostor vyplakat se, když jsme přijeli domů.
když budu moct s ním občas někam vyrazit mezi lidi, tak budu mít tu potřebu dělat něco pro sebe taky saturovanou..
s tím šátkem.. na záda bych ho asi uvázat nezvládla, zatím ho nosím jenom v kolíbce na břiše. většinou se mu to ale líbí jenom na procházce, když je s tím rytmický pohupování. doma mi to moc neprojde, tak na ten úklid nebo věšení prádla, ale to není ten čas 'pro sebe', kterej bych si představovala :)
zatím to řeším tak, že se s ním většinu dne povaluju nebo ho nosím na rukou.. až bude těžší, tak ho asi budu muset nazvykat na šátek i doma