ad to vodeni za ruce.. jak tu tak ctu ty zaryte odpurce vodeni, ze se dite necha at se to nauci samo. ano, je to spravne, ale to jako tomu diteti, ktere neustale natahuje rucicky, ze chce pomoci, tu pomoc odpirate? To ja teda nevydrzim, a proste kdyz mou asistenci vyzaduje, dozaduje se kontaktu, tak ji ho rozhodne neodpiram. nerikam, ze jsem ji tahala za ruce, ale pomahala jsem ji, kdyz to zadala..samozrejme nijak cilene a systematicky, al e nedovedu si predstavit, ze by se dite natahovalo, ze ode mne ocekava pomoc, a ja bych mu rekla nenenene nepomuzu ti, nauc se to sama, kdyz je mu rok...samozrejme s rozumem,zadne vlaceni.. dle neurologa, kde jsme byli tri mesice po zacatku samostatne chuze a fyzioterapeutky je zcela ok,) vseho s mirou, dodala bych.


a jak tu nekdo psal, ze ho vystihovalo, ze je dite hypertonicke... ja mam obe deti s hypertonickymi klouby v kolenou, sedi tak jako rozcapene, kdyz "kleci", obe nohy daleko od tela..zadny prekazkovy sed proste a neznepokojuje mne to.. melo by? fyzio,kdyz to videla, tak trochu vahala, kdyz si tak sedala ta rocni, pak jsem tam jednou prisla i s ctyrletym synem, "sedeli" tak razem na zemi oba a ona to zhodnotila, ze ok.)

SANCHA: naše mladší dítě prostě nenávidělo, když bylo upoutané....taky jsem se upínala ke změně do větší sedačky s lepším výhledem....ale houby....ona prostě nechtěla být připoutaná a s tím jí v autě prostě nepomůžu.....takže minimálně do roka, spíš ještě o něco víc v autě řvala nonstop a nebylo, jak to změnit...navrch tam ani nespala, bylo to psycho, pomohlo jen volume doprava :-)))

MYJKA: Zpivala jsem... ruzne pisnicky a nepretrzite :]

NYA: podle mě hodně velkou roli hraje temperament dítěte a taky okolnosti jako rodinný prostředí (velikost rodiny, frekvence kontaktu s rod.příslušníky, ne/úplnost rodiny, dis/harmonie mezi rodiči, jedináček/sourozenci atp...) a další věci jako třeba způsob trávení volnýho času.

řekla bych, že kontakt vede k určité míře saturace (každé mimino potřebuje ale jinou míru saturace a každý rodič má podle mě své "limity", kam až může v naplňování této potřeby dítěte zajít), separace určitým způsobem zvyšuje náročnost saturování mimina ze strany rodiče, ale mezi "nezávislostí" a separací, či kontaktním přístupem a nezávislostí logický souvislosti nevidím... nicméně mám za to, že většina kontaktních rodičů "očekává", že se jim všechno to úsilí "jednou vrátí" v podobě nezávislosti dítěte :))

NYA: nad timhle tematem diskutujeme docela casto a mam v okoli i nekolik opacnejch pripadu. jeden priklad za vsechny je kamaradka, ktera sama byla po porodu oddelena od mamy a mela pocit, ze to na ni zanechalo nasledky, takze to byl v tehotenstvi pro ni velkej strasak, ze by se mohla historie opakovat a nakonec rodila v 31.tt, dcera byla dlouho hospitalizovana a je z ni to nejsamostatnejsi dite, ktery znam:)