• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    YMLADRISKontaktní rodičovství - attachment parenting
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    NYA: podle mě hodně velkou roli hraje temperament dítěte a taky okolnosti jako rodinný prostředí (velikost rodiny, frekvence kontaktu s rod.příslušníky, ne/úplnost rodiny, dis/harmonie mezi rodiči, jedináček/sourozenci atp...) a další věci jako třeba způsob trávení volnýho času.

    řekla bych, že kontakt vede k určité míře saturace (každé mimino potřebuje ale jinou míru saturace a každý rodič má podle mě své "limity", kam až může v naplňování této potřeby dítěte zajít), separace určitým způsobem zvyšuje náročnost saturování mimina ze strany rodiče, ale mezi "nezávislostí" a separací, či kontaktním přístupem a nezávislostí logický souvislosti nevidím... nicméně mám za to, že většina kontaktních rodičů "očekává", že se jim všechno to úsilí "jednou vrátí" v podobě nezávislosti dítěte :))
    SISTA
    SISTA --- ---
    NYA: nad timhle tematem diskutujeme docela casto a mam v okoli i nekolik opacnejch pripadu. jeden priklad za vsechny je kamaradka, ktera sama byla po porodu oddelena od mamy a mela pocit, ze to na ni zanechalo nasledky, takze to byl v tehotenstvi pro ni velkej strasak, ze by se mohla historie opakovat a nakonec rodila v 31.tt, dcera byla dlouho hospitalizovana a je z ni to nejsamostatnejsi dite, ktery znam:)
    NYA
    NYA --- ---
    DUBPRINCESS: uvidíš .. každý rodí jinak rychle, ale většinou tam bývá pár hodin na rozmyšlenou, tak si můžeš připravit i obě varianty a pak udělat to, co si nacítíš jako nejlepší pro tebe a pro miminko :)
    přeju ať máte dobrej porod, držím palce!
    pro mě byl porod velká práce, ale pak si vzít do náruče právě narozený děťátko, to byl asi největší zázrak co se mi kdy stal :)
    DUBPRINCESS
    DUBPRINCESS --- ---
    NYA: jojo, v těch jsem. ptala jsem se v jemnem zrozeni, uz mam 3 tipy, docela dobry :) jinak v domacich porodech jsem se radej neptala, abych nedostala sprdana, že se tam řeší dom.porody a ne ambu porody :) (ale teda můžu říct, že čím víc se to blíží, tím více cítím, že se mi chce spíš zůstat doma, než jet do Rakovníka. no uvidíme :))
    NYA
    NYA --- ---
    NYA: * sto(čivíce) tisíc let :)
    NYA
    NYA --- ---
    DUBPRINCESS: zkus se zeptat taky na fb .. buď ve skupině o domácích porodech, nebo je tam skupina Vědomý porod, kontaktní rodičovství
    sdružuje se tam přecijen o dost víc maminek


    YMLADRIS: dík za odpověď .. taky ten kontakt vnímám jako výživu pro děcko, musela jsem se to vlastně i pro sebe naučit, dávat tu výživu i sobě, abych děcku mohla ze sebe pak tolik dávat (a měla pořád z čeho). protože kolem sebe nemám pořádně v nikom podporu.

    moje otázka nesměřovala přímo k tomu, jestli kontakt ano nebo ne .. všechno, o co si můj syn říká, dozajista potřebuje. taky se ztotožňuju s názorovým proudem, který staví na tom, že biologie člověka (a teda i miminek) se vyvíjela sto (či více) let v paleolitu a teprve několik tisíc let v neolitu, a v moderní industriální kultuře úplnej zlomek času .. a že teda miminko ze svojí biologický přirozenosti potřebuje kontaktu tolik, jako lovec sběrač. že jeho základní nervová soustava vnímá náruč jako bezpečí, protože v podmínkách paleolitu holt mimo náruč hrozilo bezbrannému miminku nebezpečí nikoli emocionální, ale prostě reálný .. prostě mohlo být snadnou kořistí pro predátory, nebo ho colávím mohlo kousnout něco jedovatýho

    moje směřovala spíš k tomu, ajk je to s kontaktníma miminkama v dalším věku, když povyrostou, jestli umí být sami, nebo chtějí tu společnost pořád dál.
    odpověď mi přišla začátkem tohoto týdne náhodou. bavili jsme se s kamarády, co mají adoptovaný děcko, teď mu jsou 4 roky. byl první tři měsíce v kojeňáku a teď to má tak, že nechce být nikdy sám. a přidali příklad dvojčátek jinýho našeho kamaráda, teď asi 10 let .. jedna holčička z dvojčátek musela být první 3-4 měsíce v inkubátoru a taky je to ta z těch dvou, která nemohla být sama.
    a tak jsme si vzala z toho to, že kontakt povede k saturaci, zatímco separace k nezávislosti nevede
    DUBPRINCESS
    DUBPRINCESS --- ---
    Ahoj,
    sháním tipy a reference na pediatra/u, nejlépe z Prahy 7 či okolí (ale není podmínkou), který/á bude ochoten/na přijmout do péče dítě po ambulantním porodu. Uvítala bych, kdyby navíc měl/a pochopení pro individuální očkovací plán a upřednostnování pokud možno přírodní léčby před chemií.
    Máte někdo, prosím, nějaké tipy? Klidně do pošty, díky moc.
    LISTICKA
    LISTICKA --- ---
    MEDVED007: Nic z toho neděláme. Nicméně starší syn na férovku sám chodil v 10 měsících a mladší si v 8 měsících suverénně stoupne ze země bez opory, máchá hračkou ve vzduchu a stojí i 2 minuty. Dělá normálně i dřepy. Leze ale pěkně. Oba lezli od 6 měsíců. Oba jsou velcí a svalnatí. Tak snad záda budou v cajku.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    YMLADRIS: velmi souhlasím s tím, že geny jsou potvora....já byla dítě, které ječelo jen se na něj někdo jen podíval....dodnes v rodině kolují vtipné historky o tom, jak jsem děsila všechny nahlížeče do kočárku :-) dcery neječely, ale držely se mě velmi pevně hodně dlouho, ač si myslím, že je málo rodičů, kteří jsou víc kontaktní než já....krom jediného a to je spaní, nicméně holky jsou fakt naše (tj. po mně i manželovi) a obě mají radši při spaní soukromí čili to pro ně problém nebyl

    ve finále mě tyhle řeči o tom, že když člověk děcku vytvoří pevný bod, tak se dítě od něj v pohodě záhy odpoutá a když to nedělá, tak je někde chyba....docela štvou

    jsem ráda, že jsi to tady tak pěkně popsala....
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NYA: můj závěr (vidívám cca 20 triletaku) je, že ty kontaktní praktiky jsou taková hluboká výživa, ktera decku vytváří pevný bod/"svět je ok, jsem vítáno". Separační praktiky jsou jako kouření v těhotenství: ASI nějak dite poškodis, ale těžko říct jak/kde/co.
    Ale to, že nekouris a jsi kontaktní ještě není "záruka" ničeho. děti hrozně moc tvaruje i tvůj předchozí život (skrz epigenetiku), porod, tvoje pohoda, jejich geny atd. Zda bude mít děcko odvážnou osobnost či ne, to nemůžeš vědět.
    Ale separační praktiky jsou prostě stres, je to zbytečná ujma. blok ve vývoji.
    JAZZ
    JAZZ --- ---
    a jak je to tedy s dopomocí na hřišti..např. klouzačka apod., co je špatně na tom, dítě někam vysadit, nechat zklouznout, proč je lepší nepomáhat..díky..
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    MEDVED007: Stačil mi přečíst bod jedna.... nepopírám, že jsou tam dobré informace, ale to je zas strašně radikální.
    Moje dcera měla od čtyř týdnů abdukční dečku, kvůli špatnému vývoji kyčlí. Až do osmi měsíců jí měla nonstop (krom pár volných chvilek na přebalení a koupání). Na bříško jsem jí tedy dávat nemohla (fakt to není technicky možné). A opravdu se sama naučila přetáčet tam i zpět. Pravda, pozdě, někdy v deseti měsících. Ale je to tím, že je opožděná o dobu strávenou v dečce. Takže věta „Pokud miminko nedáváme na bříško od narození, popřípadě jen zřídka, nemá pak snahu se na bříško dostat, protože takovou polohu nezná a neví, jak ji zaujmout. Často se mu taková poloha ani nelíbí. A protože se neumí otočit nazpátek, bude na bříšku stále plakat, dokud jej někdo neotočí. Vývoj tedy začne stagnovat, protože rodič většinou před brekem ustoupí,“ je fakt nesmysl.
    MEDVED007
    MEDVED007 --- ---
    článek k tématu
    8 hříchů ve vývoji dětí. Neděláte je taky? – Maminka.cz
    http://www.maminka.cz/...e-je-taky?utm_source=Facebook&utm_medium=Prispevek&utm_campaign=FBprispevky

    mmch, prý je dobré, když dítě leze aspoň 4 měsíce. ha, obě naše lezly 6+...
    ANSI
    ANSI --- ---
    Ahoj, pardon že spamuju, ale do kontaktního rodičovství patří i nošení deticek a já nosím hodně, ale objednala sem si mikcu která je mi malá a chci ji poslat dál ..kdyby měl někdo zajem stačí napsat
    [ OFFERINGNABÍZÍM: nosici mikina / Praha / 1990 CZK ]
    NYA
    NYA --- ---
    díky za odpovědi, to ráda slyším. malej je dost společenskej a zvědavej, tak to teda bude fajn.
    REONA
    REONA --- ---
    TORUVIEL: To je fakt otázka, přijde mi, že to prezentuješ strašně extrémně. Copak jsi Báru nikdy neposadila do malé houpačky a nehoupala, protože děti se přece umí houpat samy a když ne, tak mají smůlu? B. už je velká a třeba jste i dříve měli různé možnosti, ale jak píše SEBIEN, v určitém věku se ve městě těžko hledá přiměřené vyblbnutí tak, aby dítě bylo spokojené a jeho možnosti otestované a rozvíjené.

    Já vyrůstala na zahradě, kde byly stromy od maličkých po opravdu velké. Ale fakt si nemyslím, že jsem po nich lezla, když mi byl rok a půl např. Ale samotná ta zahrada nabízela dobrodružství, možnost zkoumat, někam si zalézt atp. Tohle moje děti teď nemají, nemám takhle velký a variabilní prostor, kam bych je mohla (ve 2,5 letech starší) vypustit, abych je nemusela téměř hlídat (a tedy ani pomáhat). To jen když přijedeme k mamce a zase máme k dispozici naší zahradu (a spousta okolních, děti jsou vypuštěné do uzavřené uličky a pobíhají mezi zahradami, tuhle trampolína, tamhle houpačka, někde kotě...).

    NYA: Moje starší je ve svých 2,5 letech dost samostatná a nezávislá. V červnu například byla 12 dní na kolech jen s babičkou a dědou. Kontaktní výchovu asi neprovozuji úplně důsledně, ale nosila jsem, kojila na požádání, spaly jsme spolu, pokud měla zájem. Nicméně její samostatnost je daná spíš povahou, od mala byla velice společenská, což mi umožnilo trávit čas mezi lidmi, kruh se uzavírá. Rozhodně bych teď mohla zavřít pusu těm, kdo mi říkali, že ji moc nosím a udělám si z ní rozmazleného mamánka. Z toho by ji mohl obvinit jen naprostý blázen :)
    Což neznamená, že mám doma věčně vysmátého andílka, je to fňukna ufňukaná a když má svůj den, je fakt na zabití. Ale to je podle mě opět spíš povahový rys, který se navíc zlepšuje s rozvojem řeči, než důsledek kontaktní výchovy.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    SEBIEN: jakože co má roční dítě dělat na hřišti, kde pořádně nic není?
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: na vesnici, nepamatuju si dozor rodičů. Ale taky neznám vyhrazený hřiště.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SEBIEN: Já osobně teda téměř nepomáhám. Ani s tím chozením, ani později. Věřím prostě, že dítě s tím pomoci nepotřebuje, že je pro něj naopak prospěšné, když si na to přijde samo, jak se hýbat tak, aby se dostalo tam, kam chce. Dcera je dost samostatná a pomoc nevyžaduje, vleze všude. Myslím, že se v tomhle ukazuje možná i můj venkovský původ, já celé dětství lítala po velké zahradě a okolních kopcích, matka se o mě příliš nestarala, kde zrovna jsem. Takže nějaké stání dítěti za zadkem je mi celkem cizí. Nevím, kde máš kořeny teda ty, ale pro mě je tohle dost typické. Dcera je naštěstí opice po mně, všude vyleze a je fyzicky velmi obratná.
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    SEBIEN: Já takhle synovi taky pomáhám, když chce někam vylézt a ještě je na to moc malý, tak mu třebas jen přidržím nohu na žebříku, pomůžu jí nasměrovat nebo tak. Ale držím se toho, že pokud někam vyleze, tak odtamtud umí i slézt. A trvám si na tom, že když chce dolů, tak musí sám. Hlídám ho, jistím, dávám záchranu, radím, přidržím, ale musí sám. "nelez nikam odkud se neumíš dostat".

    Obecně si myslím, že se dětem nemá moc pomáhat. Na druhou stranu když vidím, že to že dítě přidržím jednou v něm probudí nejen sílu, ale i sebedůvěru, že to zvládne, tak to udělám. Protože pomůžu jedou, dvakrát a potřetí už vyleze sám, protože ví ja.
    S chozením bych i pomohla, ale obě moje děti odmítají chodit za ruce. Oba mají v tomhle přesně stejný vývoju, chodí kolem nábytku, strkají před sebou stoličku, krabici nebo cokoliv. Vlastně by se ani držet nemuseli, ale sami se ještě bojí a na podanou ruku nereagují.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam