Ahoj všem, měl bych dotaz ohledně BLW (nebo možná krmení celkově).

Máme šestiměsíční dceru, dostává primárně z lahve kozí mléko Jovie (které jí chutná), ale snažíme se postupně zavádět masové vývary jako sekundární jídlo. Již pár desítek dní se jí snažíme vývary dávat v pohárku, občas i lžičkou. S vývarem je to ale cca na 50 procent: v polovině případů vývar odmítá, i když má evidentně hlad, v polovině si na něm s radostí pochutná. Manželka nechce zatím dávat zeleninové příkrmy, po kterých by se malé mohlo hůře kakat kvůli vláknině, ale je špatná z toho, že malá ne vždy vývar chce.

Máte nějakou zkušenost, případně radu, jak dlouho vytrvat nebo co změnit, anebo tipy na zdroje, které by stálo za to proštudovat? Za jakýkoliv tip moc děkuji :-)

MILTIKI: ono asi záleží na důvodu, proč je “opoustis”.

SRNECEK: Ale jsou tam odkazy na odbornou literaturu a primární zdroje.
Chceš-li to na odborném základě, ale přežvýkané do čitelnější podoby, hledej asi v učebnicích vývojové psychologie.

YMLADRIS: Ano, ale to je dost spatne psane, zejm. v cestine.

SRNECEK: jo tak. attachment = vazba je typ vztahu mezi ditetem a jeho pecovatelem, kterou si decko postupne zvnitrni a pristupuje tak typicky obecne k dalsim lidem, vztahum a svetu. treba vyhybava vazba = neduveruje lidem, nevyhovuje mu vazat se ve vztazich, neceka od sveta nic moc podporu...

attachment parenting je zpusob rodicovstvi ktery cili na to, aby decku vznikla pokud mozno secure vazba, ktera je do zivota nejvyhodnejsi. tady kdyztak prehled a muzes z toho dohledat ty puvodni prace (vědu)

Attachment parenting - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/Attachment_parenting

100POURCENTPU: Taky Naomi Aldort: Vychovavame děti a rosteme s nimi. A ja si ted zamilovala Výchovu bez poražených od Thomase Gordna.

100POURCENTPU: Koncept kontinua je taková klasika.

Ahojte! Jen stručně moje zkušenost: Já nebyla vůbec přesvědčná, že chci přestat kojit, naopak! Ale po roce a půl nespaní a neustálého vysávání to moje tělo už nedalo a začala jsem se sypat. Skončila jsem v nemocnici a kvůli následné medikaci jsem kojit nemohla. Vůbec jsem to nedávala, brečela jsem víc než to nebohý dítě, ale zachránil mě manžel. Odstěhoval mě na 4 dny k mojí mámě a zvládnul to se synem sám. Hrozně jsem se bála, po tak dlouhým odloučení, co se stane, jestli bude chtít prso, nebo jestli si ještě vzpomene kdo jsem :) Ale bylo to úplně v pohodě! S dcerou už šlo pak všechno hladce, jak spaní, tak kojení, tak odstavování... to je holt kus od kusu :) Držím všem palce!