jedno delsi cteni. ctrnact dnu zpet dalsi akce v nemecku.

Lat Man Standing (12. - 14.8.1016), Geesthacht, GER

Cesta utíká extrémně pomalu. Jedeme daleko. Cílem je nám motokárový okruh Heidbergring ve městě Geesthacht, přibližně čtyřicet kilometrů jihovýchodně od přístavního Hamburku. Ano, opět Německo. Ano, opět závod ze série RAD RACE. Tým Defekt zastupuje šest jezdců. Soutěžního víkendu ve fixed gear kritériu, se také účastní Alice K. z BajkazylBoys. Do kempu nad závodním okruhem přijíždíme už v pátek večer. Je zima, prší a vyhlídky na zítřejší Last Wo/Man Standing nejsou ideální.


Petr V. při průjezdu rychlého esíčka.

Probouzíme se do zamlženého sobotního rána. Téměř devět set metrů dlouhá asfaltová trať není ani zdaleka suchá. To ale nebrání těm nejaktivnějším trénovat průjezdy technických pasáží. První vyřazovací jízdy začínají v jedenáct hodin. Pravidla hry jsou stejná jako na jaře v Berlíně. Liší se pouze v počtu závodníků na startovní čáře. Deset riderů, pět kol. Každé kolo vypadává poslední závodník na pásce a pět borců postupuje dál. Na soupisce je sto čtyřicet sedm chlapů a dvacet jedna žen. Navíc je stejný druh závodu vypsán také pro silničkáře. Jsme jediný zahraniční tým, který přijel bojovat o titul Last Man Standing. Konkurence je silná, ale bez boje se nevzdáme.


Šimon K. před vlastní kvalifikační jízdou.

Za Defekt startuje na úvod Honza Š.. Rozjížďku zvládá výborně a postupuje s přehledem do další skupiny. Stejně tak se daří Tomášovi V., Šimonovi M. i Petrovi V.. Ve velice těžkých skupinách následně nastupují Honza H. a Šimon K.. Oba dřou. Dech se jim krátí. Nohy tuhnou. Rvou se o každou pozici. Nakonec do cíle každý z nich přijíždí na šesté nepostupové příčce. V dalších vyřazovacích bojích to vypadá stejně. Dva Defekt jezdci, Tomáš a Petr vypadávají. Umisťují se někde kolem padesátého místa. Šimon M. a Honza Š. jedou ve svých eliminačních kolech výtečně. Taktický průjezd vyřazovačkou jim ušetřil síly do nadcházejících klání.


Šimon M. a Tomáš V. na startu druhé kvalifikační rozjížďky.

Zbývá čtyřicet závodníků. Poslední čtyři lajny. Chceme mít jak Šimona, tak Honzu v semifinále. Povede se to? Bereme trubky a řehtačky. Český fanklub je znovu nejvíce slyšet. I tady řveme co to jde. "Honzo dři! Vem ho spodem! Hop, hop, hop!" Čeho se nám dostává je zkřivený obličej a plné nasazení zůstat v postupující pětce. I přes všechnu námahu dojíždí Honza na sedmé pozici a je z kola ven. Šimon naopak svojí suverenitu potvrzuje. Postupuje do semifinále a vzápětí až do finále mezi TOP10. Stahují se mraky. Zvedá se vítr. Prší.


Týmová základna na asfaltové ploše uprostřed okruhu.

Déšť se umírnil. Na trati stále stojí voda. Zatáčky kloužou. Laboruje se s převody. Závod ale běží dál. Finále fixed kategorie je další na řade. Na startovní čáře jsou nejlepší týmy z Německa a česká crew. Deset kol do konce závodu. Jedna noha v pedálu, jedna noha na zemi. Se zatroubením klaxonu chlapy vyrážejí. Všichni se drží pohromadě. Šimon vpředu. Po startu táhlá pravotočivá. Následuje rychlé esíčko, které se pálí pod plným. Začíná lehké stoupání do dvou po sobě jdoucích stoosmdesátek. Všichni ze sedla a lepí díry. Poslední táhlá na pravou ruku a cílová rovinka. Šimon se drží jedno kolo, dvě kola. Ve třetím má málo ostré lokty a finiš lajnu projíždí jako poslední osmý rider. Nakonec první flek bere Sebastian Körber (8bar team), 2. Alex Müller (Maloja Pushbikers), 3. Johannes Killispergern (Messpackberlin). V dámské kategorii 1. Marion Dziwnik (Team Standert), 2. Karla Sommer (schindelhauer bikes), 3. Johanna Jahnke (Why Be Normal?). Alice v závěru ukořistila dělené jedenácté místo.


Šimon M. v boji o finále spolu s jezdci z Messpackberlin, Team Standert a Suicycle Track Team.

Pak už jen vyhlášení. Balení týmových stanů. Zapálení grilů. Otevření lahváčů a připíjení na zdraví. V neděli je na programu Team Time Trial. RAD RACE gang opět nezklamal. Akci připravil dokonale. Skvělé zázemí, německá přesnost, výborná parta lidí. Už teď se těšíme na další soutěž v Drážďanech pod hlavičkou U-Lock Justice Crew.

LISKNI_SI: nekteri silnicari si behem vyjizdek zpestruji cestu spurtem na znacku okresu. v praxi to vypada tak, ze se jede klasicky za sebou (kdyz je misto, tak ve dvojicich). ve chvili kdy se u cesty objevi svisle znaceni napr. okres litomerice zacina spurt. kdo prijede ke znacce prvni vyhrava. obcas si znacky vsimnou vsichni vcas, nekdy jen dva ze skupiny a ostatni pak jen prihlizi vzajemnemu souboji.

TICK: a bez klipsen!

MARASAN:

MARASAN:

Rio Olympics 2016: Women's Keirin first round ends in carnage as Tania Calvo, Olivia Podmore and Virginie Cueff crash out
https://www.thesun.co.uk/...nds-in-havoc-as-tania-calvo-olivia-podmore-and-virginie-cueff-crash-out/

DUTSCH CYCLIST Laurine van Riessen’s AMAZING CRASH ESCAPE on RIO OLYMPICS TRACK - LIVE
https://www.youtube.com/watch?v=wzmqynm0NBw

VAVERAK: Velkej respekt! Hlavně ze si takovýhle kopce lajsnete bez brzdy

MAESTRO_007: neni to zadna slast. proste a jednoduse drtis. byly okamziky, kdy jsem se na kole svijel jako had a spis jsem za pedaly tahal tretrama nez slapal. nejhorsi usek byl cca 1500m pred koncem. asi nejvic strma cast. navic spatny povrch. vyjeli jsme to s jednim zastavenim nekde v pulce. tim jak drzis tempo, aby si mohl porad jet, tak jsme cestou predjeli dva silnickare. nemuzu tvrdit jak jsem si to uzil. je to drina, clovek trpi, obcas si zarve. v pripade nouze se jezdi v serpentinach od krajnice ke krajnici a to docela pomuze. je to jen takova vyzva.

ZSIS: plaste jsme meli obyc force s nejakou slevou a k tomu par starych napul probrzdenych plastu, ktery jsme meli doma ve skladu. normalne ty plaste takhle nepalime. tohle byla vyjimecna situace. navic pouzivame drazsi plaste, ktery se nevyplati menit kazdy mesic.

je to uz mesic stara vec, ale treba se nudite v praci a nemate co cist.

Mise Čobolstán (4. - 10.7.2016), SVK

Tak jako každý rok, jako každé léto, je čas tradičního vícedenního cyklo výletu. Letos přišla řada navštívit slovenské bratry a sestry. Pět dnů fixed gear řádění, spaní pod širákem, pojídání halušek, zahánění žízně borovičkou a v neposlední řadě lov medvědů. Vyrážíme z Tábora ve složení Šimon M., Vojta P., Radek P., Tomáš V., Petr V., Šimon K.. Tři kola na nosiči, tři kola v autě, rakev na střeše. Jsme plně naložení. První dva noclehy jsou u zatopeného vapencového lomu nedaleko Martina. Voda je čistá. Dřeva na oheň je nekonečně mnoho. Líbí se nám tady.


Nakládáme kola a v Táboře

Probuzení je těžké. Výborná snídaně a ranní koupel nám naštěstí dodává energii. Jako úvodní etapu jsme zvolili strmý výšlap na Velká luka do výšky 1250 m. n. m.. Zdolání kopce je náročné a sjezd o to složitější – auta v protisměru, rozbitá silnice, štěrk, prudké vracečky. Jo a žádné brzdy a pevný převod. Celkový nájezd dne 95 km, 1711 m stoupání, 2x okres pro Šimona M., dva proskidované pláště. Strava: http://bit.ly/29FB3Ua


První tábořiště nedaleko města Martin.

Druhého rána balíme saky paky a přesouváme se do lesů v blízkosti Rožumberoku. Místo ideální. Ohniště, ledový potok, který chladí Zlaté bažanty k bodu mrazu. O padesát metrů dál termální pramen vyvěrající do úměle vytvořeného bazénku. Dáváme chladit pár plechovek, navlékáme kůže a hybaj do kopců. Stoupání je jednodušší než předešlého dne. Starousedlíci halekají: „Makajte Saganovci!“. Tak šlapem. Celkový nájezd dne 97 km, 1543 m stoupání, 1x okres pro Tomáše, 2x okres pro Šimona M., dva proskidované pláště. Strava: http://bit.ly/29ZUfk3


Na cestě kolem Liptovské Mary.

Říká se, že třetí den je kritický. Řídíme se tím. Popojíždíme k Liptovské Mare. Na nic nečekáme a vyrážíme na okružní jízdu kolem vodní nádrže. Oddychové šlapání si v závěru spetřujeme hrou na babu. Do kempu přijíždíme s jazykem na vestě, ale při tom s úsměvem od ucha k uchu. Celkový nájezd dne 44 km, 434 m stoupání. Strava: http://bit.ly/29RDaGz


Tentokrá táboříme v lese par metrů od termálních pramenů.

Je pátek. Pro většinu z nás vrchol Mise Čobolstán. Hurá na Štrbské pleso! Nejvyšší dosažený bod, nejdelší vyjížďka, nejvíce bolavé zadky. Pozvolné stoupání od Liptovského Mikuláše si užíváme. Fotíme a kocháme se výhledy na Nízké Tatry. Na vrcholu dáváme kolečko kolem horského jezera. Tentokrát se na sjezd vyloženě těšíme. Široká silnice, hladký asfalt. Ještě večer se přesouváme o pár kilometrů dál po břehu Mary. Celkový nájezd dne 126 km, 1232 m stoupání, 1x okres pro Radka, 1x okres pro Šimona M., první a poslední defekt, 3 proskidované pláště. Strava: http://bit.ly/2abyZob


Sjíždíme ze Štrbského plesa.

Probuzení je chmurné. V noci jsme zmokli a došlo pivo. Je zataženo. Fouká. Do sedla se dostáváme několik hodin po poledni. Chybí nám plán. Poslední etapu mise v půlce otáčíme a míříme zpět do tábořiště. Balíme. Noc trávíme na kopci nad Žilinou s úžasným západem slunce a výhledem na město. Rekapitulujem zažité a usínáme s hlavou ve hvězdách.

Murder of Couriers - A Bike Messenger Documentary-HD.mp4 | Ulož.to
https://uloz.to/!ypCowRPrQ/murder-of-couriers-a-bike-messenger-documentary-hd-mp4

ZSIS: v Číně jezdim plastovy platformy strapy a žabky, to abych nebyl moc nápadnej - vše v normálu, jen trochu víc kontakt nártu u skidů a brzd, zvykne se :)

kosiky. prekvapive nebyl problem vyskocit na kapotu auta, co mi vzalo prednost. bohuzel klasicke silnicni pedaly po delsi dobu celkem nici boty, a na platformy kosik nenasroubujes. tak jsem posledni mesice zkusil platformu ("fyxation", levny vyrobek, zatim drzi..) a k tomu strap (zn. bagaboo), a ani si to nemohu vynachvalit. hezky je, ze do toho nastoupim s ruznou obuvi. u kosiku je od urciteho rozmeru boty (treba u zimnich) bohuzel konec.

naslapy jsou urcite taky fajn, ale kdyz jezdim po meste, chci mit moznost volby co si obout. platforma + strap to az na sandaly umozni snad vsechno. vlastne by nejak sli asi i ty sandaly..