S-A fakt nedoporucuju...
https://www.instagram.com/p/BXOFQI8F7fL

WERONIK:
DEB:
REPETE cycles
http://www.repetecycles.com/EN/
http://www.pedal-project.com/ [asi uz neaktivni pani]

Ja pridam betonovou zamkovou dlazbu,ktera nabere vodu a promrzne. Rano pak je, narozdil od asfaltu, desne kluzka. Nekdy je z toho udelanej vyvysenej prechod,na to bacha.

Ja bych k tem zaludnym kolejim pridal jeste ty bily pruhy na nekterych prechodedch, ted nedavno jsem to na jednom polozil. Nicmene nase heslo je, kdo nepada jezdi pod svoje moznosti. A v zime (namraza a snih) je teda pravda ze nektery useky prazskeho Roubaix jako je treba Vodickova klouzou taky fest a na nich teda padam nerad, ty dlazky jsou fakt neprijemny.

DEB: Jezdime vsichni (teda dcera se jen vozi, nejsou ji jeste ani dva) furt i v zime a ani to neprezouvame a da se to, jen v zime nejezdim tak rychle a je to vic klidek a pohodicka. Taky kvuli tomu, ze mi mrzne oblicej a tahat kuklu a dalsi veci jsem linej.

uprimne, kvuli tem 2-3 tydnum, kdy ve vidni _opravdu_ lezi snih, uz dlouhe roky kolo neprezouvam. jinak..schwalbe stelvio (ted jsem se musel jit kouknout).

DEB: nechapu, ze sis tohle neprivezla s sebou.

RLSO: ja jezdim kontíky, celoročně. Ale nejezdím v Praze.

dlouho jsem sem nedal nic od nasi DEFEKT party. tak tady jeden vikend z domaciho prostredi.

3. - 5.11.2017 - Podzimní týmovka, Tábor, CZ
Nečekal jsem, že to tentokrát půjde tak hladce. Stačilo pár ťuknutí do klávesnice: „Čau, dlouho jsme se neviděli.
Kdy se potkáme?“. Stačilo zmínit základní hesla: „Bude pivo. Projedeme se na kole a koukneme na Mistrovství
Evropy v CX. Přijede celá crew!“. A nebylo co řešit. Termín vyšel skoro dva měsíce od toho, co jsem si zlomil kotník
na závodech v Drážďanech. „To bude dobrá rehabilitace.“ říkám si. A taky že jo.


Po náročném večeru pauza v Perle.

V pátek po práci sedám na vlak v Bohušovicích nad Ohří a za tři hodiny vystupuju na nádraží ve městě Tábor.
V úzkém kruhu se setkáváme ještě ten večer – Tomáš V., Šimon M. a Honza Š.. Pražská posádka má podle
plánu vyrážet v sobotu dopoledne kolmo směr Tábor. Jsme na ně zvědaví.


Jsme všichni. Někde mezi Štětkovicemi a Táborem.

V sobotu ráno vaříme kávu, mažeme chleba máslem a dojídáme famózní malinovou bublaninu, co upekla Tomášovo
maminka. Mňam! Dnes vyrážíme Pražákům naproti. Pěkně na půl cesty. Sraz je v Neveklově v hospodě, kde
točí Bernard. Zrovna se oblékáme do kůže, když tu nám drnčí telefony. Neuvěřitelné! Honza K., Šimon K.
a Honza H. právě vyrazili proti proudu Vltavy. Za nedlouho telefon vrní v zadní kapse dresu znovu. „Jedno na
kocoura v Perle!“ píše Šimon. Zasouvám mobil zpět do kapsy a mám to před očima jak živý obrázek. V Neveklově
jsme první. Než dopijeme džbánek číslo jedna, jsou kluci z hlavního města před hospodou.


Ráno byla mlha. Odpoledne polojasno. Večer parádní západ.

Cesta zpět je pro mě utrpení. Dva měsíce jsem se téměř nehýbal. Na kole seděl jen dvakrát na slabou hodinku
po rovině. Noha dobrá, ale výdrž a síly chybí. Tentokrát to nevzdám. Honzák mi přihrává zbytek Burn drinku a žeru
traťovku. Za pár minut je mi líp. Šlapání jde snáz. Do Tábora přijíždíme za tmy. Naše stroje jsou asi tak
rozdílné jako jsme my. Tři silničky, dvě krosky a jednou fixed gear. Doma vytahujeme vychlazené kuželky,
myjeme smradlavé nohy, objednáváme pizzu a crew talk může začít. V neděli nás čeká už jen podívaná v rámci
ME v CX a už ohraná cesta domů vlakem. Tak zas někdy příště. Třeba ve Vídni na Wiener Bahn-O-Rama.


Ve sklepě. Tam to vlastně jednou vzniklo a stále pokračuje.

kto sa v Prahe nikdy nevysekal na mokrych kolajach, tak keca a pada na nich dodnes.

(ja si vybavujem minimalne 3x: Francouzska pri Blanickej, Vrsovicka pod Bohemkou a U plynarny v Michli pri zeleznicnom moste)