Posledních pět let se každý rok povedl vždycky aspoň jeden delší výlet s brašnama (Tuscany trail 500km, Carso trail, tejden ježdění na Kypru atd) a tak tomu tenhle rok nemůže být jinak. Kámoši měli naplánovanou dovolenou v Jedovnici na Moravě, a tak se mi v hlavě zrodil plán, že tam dojedu na kole. Bohužel čtyři týdny před akcí jsem se rozsekal na enduru a výsledek byl bolavý koleno a tejden na lůžku, protože místo pravý nohy mi narostla noha sloní. Takže předpoklady na výlet výborný. Když se přiblížil den D, tak se mi povedlo dvakrát jet do práce na kole, což jsem vyhodnotil, že to noha dá ) Aby toho nebylo málo, tak dva dny před odjezdem se mi nějak porouchalo zažívání a tak jsem ani nic nejedl. Příprava jak má být!
Trasu sem naplánoval velice profesionálně a to tak, že na Komoot jsem zaklikl kde je start a kde cíl, navolil aby to vedlo mimo silnice a nahrál do gps. Což se ukázalo jako skvělý a zároveň dost debilní řešení. Celkem cca 260km a převýšení cca 3600m.
Vyrážím v 10 dopoledne za krásných 27stupnu s 30% vidinou toho, že už někde u Jesenici skončím jako úplná troska někde ve křoví. Kupodivu se mi jede docela fajn i když vedro moc nemusím. Někde za Prahou ztrácím svačinu co mi odpadla z brašny, tak normální jídlo supluju sušenkama.
Sjezd k Sázavě parádně bahnitej a začínám potřebovat pivo. Všechny putyky co míjím jsou mi nesympatický a tak po extrémním stoupání a zase sjezdu zastavuju až v Ledečku. Dvě hodiny odpoledne, 60km v nohách, cejtím se výborně, pivo jako křen, no nádhera. Následně se ale ukazuje v plné kráse odfláknutě naplánovaná trasa kdy cesty končí uprostřed lesa, sem tam skončím uprostřed pole a rychlost pohybu rapidně klesá. Naivní představa byla dát 160km první den a druhý den jen pohodičku, ale horko težko dosoukám 130km a někde před Chotěboří v 11 v noci večeřím a lehám do hamaky. Asi tak pět minut po tom co ležím začíná pršet, což se vůbec neslučuje s tím, co předpovídali šarlatáni a tak si ležím, vlhnu a nevím co s tím. Plachtu jsem si nevzal (gramy navíc), v okolí žádný krmelec… Vytahuju placatku, dávám si na posilněnou a i trochu obětuji bohům a za dalších pět minut je déšť pryč. Hned usínám jako poleno.
Budí mě světlo, tak hned vyskakuju, snídám a zjišťuju, že je něco po čtvrté ráno. Citím se ale odpočatě a tak valím dál. V Chotěboři dávám snídaňové pivo a následují perfektní singly, bláto a kořeny v okolí Nového Města na Moravě. Následuje poctivý sjezd blátem do Štěpánova nad Svratkou a pak v naprosto nechutném vedru tlačím kopec Čepičku. Rozplývám se nad bukovými lesy, piju z potůčku a je mi fajn. Uprostřed lesa na úplně rozbahněný cestě potkávám lesáka v zapadlý Felicii. Nevypadá, že by mu to vadilo a tak valím dál.
Sjezd do Býkovic je za trest, protože extrémně rozbitá kamenitá cesta není s pevnou vidlicí nic moc a do toho se málem rozsekávám v kolejích po leso traktoru. Ve vesnici je jako zázrakem krasná hospoda s krásnou slečnou za barem a pivo je jako dar z nebes. Hned po dopití začíná pršet, aspoň se nebude prášit. Před Blanskem mě překvapuje úplně extrémní kopec Jedle, který mám problém i vytlačit. Začínám toho mít docela dost a poprvé za celou cestu se dostavuje duševní bankrot. Na kopci sedám, lituju se a chci být někde pryč :D Do toho začalo foukat a z dálky se valí bouřka. Nezbývá mi než jet dál. Sjezd stojí opět za to. Gps mě vede po neexistující cestě a tak improvizace na kluzkým jílu a vcelku dojíždím dolů. Blanskem projíždím v dost zbědovaným stavu a moc mi nepomáhá, že do Rudice je opět kopec jak kkt. Nějak se teda plahočím a už cítím cíl na dosah. Poslední kamenitej sjezd, Jedovnice mě vítá, vítězný pivo u vody a vitačka s kámošema.
Finální statistika je 257km, 4156m nastoupáno a 34h na cestě. Cesta až na pár excesů super, civilizaci jsem potkával výjimečně, takže spokojenost. Jen to mohlo být rychlejší :) Tak snad to někoho z vás bavilo číst aspoň z desetiny tak, jak mě to bavilo jet :D
Pár fotek tady
https://1drv.ms/u/s!AhMQP5H6vubThIEQZXyavbGbKINozQ?e=r0pQc6