APOSTRI: Ponziho schéma a pyramidová hra je něco rozdílného. Ponziho schéma, které mj. rozjel Maddoff je založené na tom, že nově příchozí účastníci vyplácí původní účastníci. V tomhle je systém velmi podobný. Madoff je v tomto případě stát. Rozžšiřujicí se základnu to v zásadě nepotřebuje. Pokud to ale provádí soukromá osoba, tak by narazila na problém, že by při změně podmínek (vyplácení nižších výnosů a dalších parametrických úpravách) začali klienti odcházet a systém by se zhroutil.

Stát to řeší tak, že nikdo stejně odejít nemůže - přísun nových klientů je povinný a paramtery (k horšímu se běžně mění). Ale jinak je to stejné. I v tom státním se systém může dostat do značných problémů - třeba že důchody budou tak nízké, že nepokryjí základní potřeby a zvýšení daní už nebude generovat vyšší příjmy (produktivní se na to vykašlou a zmizí, nebo se rozšíří šedou ekonomiku).


Pyramidová hra (nebo také letadlo) je něco trochu jiného. Tam jsou zapojení účastníci, kteří hledají další účastníky, co se zapojí a vyplácí strukturu nad sebou. To vytváří tu pyramidu a potřebu se rozšiřovat.


APOSTRI: Když tady mícháš finanční společnosti, tak by to asi chtělo o nich něco vědět. Docela tady mícháš banky a penzijní společnosti a pak z toho vychází kraviny atd.

Při tom svěření peněz soukromé společnosti má různé formy. V případě banky jsi jejím věřitelem. Být věřitelem soukromé společnosti je opravdu ošemetné a na 30 - 40 let je to velký risk. Nějakým způsobem to řeší pojištění vkladů - ale stejně.

Pak je druhý způsob - někomu svěříš peníze a on je pro tebe spravuje. Například za ně nakupuje do portfolia cenné papíry. Tady ty jsi stále vlastníkem toho portfolia (tudíž krach správce tě nezajímá). Pak samozřejmě máš riziko podstatně nižší. Respektive máš tam rizika zpronevěry, která jdou ale poměrně dobře ošetřit (tady regulace funguje dobře). Pak máš samozřejmě riziko portfolia, které jde také velmi efektivně řídit (když nic jiného, tak investuješ do portfolia státních dluhopisů a jsi na stejném riziku jako se státem). A tak funguje i 2. a 3. pilíř.

Kromě toho máš obvykle možnost změny finanční instituce (konkrétně u toho 2. a 3. pilíře). Takže ta tvoje poznámka o šílenosti pramení jen z neznalosti věci. A zrovna v tom případě spoření na důchod bych tedy věřil více tomu, když své peníze investuji přes soukromé společnosti, než nějakým garancím státu (což jsou v podstatě zase jen obdoby státních dluhopisů, které mohou vzít rychle za své). Imho politické riziko se řídí mnohem hůře, než tržní nebo kreditní rizika a jejich dopady jsou také horší.

Ale k té státní bance – státní banky jsme tu už jednou měly. Nasekaly velké dluhy a náš stát už stály docela dost peněz (na rozdíl od těch soukromých bank). Teď se s bankovní krizí potýkají Slovinci – protože své banky neprivatizovaly a jejich státní banky a banky propojené s veřejným sektorem se teď dostávají do problémů.

Problém je, že stát řídí také lidé. Vždycky mě například fascinuje, když někdo nadává na Nečasovu, nebo jakoukoliv vládu a pak by chtěl rozšiřovat pravomoci státu (nebo mu věřit). Na to je skutečně potřeba hodně dobrý doublethink. Větší moc státu rovná se větší moc Nečasů, Kalousků, Zemanů, Klausů atd. Stejně tak státní banku budou řídit lidé – ti nebudou mít na paměti profit akcionářů, ale nebudou mít na paměti ani blaho lidu (tahle představa je tááák stranšně naivní) - budou mít na paměti profit svůj. A podle toho to bude vypadat.

APOSTRI: Krize se stala... Tohle někdo hezky vystihl na Facebooku:

_BENNY: Rozdil je v takrikajic zakladacich listinach. Jedinou definovanou ulohou soukrome firmy je generovat zisk, proto je socializace jejich ztrat nemravna. Ulohou statu je mimo jine poskytovat sluzby svim obcanum, to ze vyuziva jejich prostredky je pak naprosto v poradku, nemravne by pak bylo pouze pokud by s nima nakladal vylozene spatne a za ucelem obohacovani nekterych skupin na ukor jinych.