• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    STANDARTJedináček - klub pro všechny rozmazlený, sebestředný, sobecký, nespolečenský, přemoudřelý malý egoisty
    tato diskuze byla založena k příležitosti mé diplomové práce (autobiografie) na téma "Problémy výchovy a celoživotního vzdělávání jedináčků", kde primárně chci zmapovat specifika, která jedináčkovství provázejí - ať už historický pohled na jedináčky přes mocenské potřeby, sebedůvěru až např. ke vztahům jedináčků (partnerské, pracovní atd..), Oidipův/Elektřin komplex atd. - a potažmo přijít s něčím inovativním (nedělám si moc naděje). S pokračující prací se budu snažit sem přispívat svými poznatky a vás bych v případě, až se dokopu k nějakému polostruskurovanému dotazníčku, poprosil o zpětnou vazbu. P.S. kdyby někdo z úvodního slova dostal dojem, že tomhle auditko bylo založeno jen a pouze ku prospěchu jeho majitele, nedivte se prosím :) P.P.S. pojďme si aspoň tady udělat dobře a netrápit se tím, co asi na to co píšu řeknou druzí a pište právě to, co vám přijde na mysl - toliko k pravidlům
    rozbalit záhlaví
    ANICHQA
    ANICHQA --- ---
    ANDEL: Ja jsem se taky osamostatnila. Nastesti moje matka ma dost rozumu, kroti se a hystericke sceny nedela. Ale podvedome proste citim, ze by byla nejradsi, abych byla nekde nablizku, aby me mohla navstevovat, opecovavat, zkratka pokracovat v te same cinnosti. Souvisi to taky s tim, ze ji manzelstvi nevyslo, takze opravdu v zivote nikoho krome me nema. Ja chapu, ze to opravdu nemysli zle, jen se to ma na me spatny dopad ;-))
    KETHAMINA
    KETHAMINA --- ---
    ANDEL: já jsem počátek měla jako STANDART, odešla jsem na školu v praze a když jsem si tu našla přítele a začala si stěhovat věci z Plzně,tak matka dělala scény, že vymění zámky a ať se už ani neukazuju.

    Myslím,že po půl roce se to začalo čistit a teď si často voláme a když mi to vyjde zas jezdím domů na návštěvy. Nevyjde mi to bohužel každý měsíc, ale je to příjemná změna od posledních 3 let na střední, kdy jsme s mamkou zůstaly sami aona moc nezvládala držet mantinely a někdy jsem musela bejt doma v sedm a jindy zas v jedenáct.
    STANDART
    STANDART --- ---
    ANDEL:
    EINSTEIN:

    tak to ja se musim priznat, ze moje mati muj odlet z hnizda vzala tak, ze spolu uz pul roku nemluvime, a to jakoze na fest! a to uz pred odchodem mela kecy jakoze "odejdes jenom jednou, zpatky uz te nechci" nebo "starej se sam".... nic prejicneho, zadna podpora v osamostnovani, nic... asi chtela, abychom spolu stastne zili a zustali na veky, a treba moje holky chtela poznavat az s ni budu minimalne pul roku (takze vsehovsudy poznala 1) :)
    ANDEL
    ANDEL --- ---
    EINSTEIN: Proto jsem se hned po maturitě odstěhovala a je mi krásně :)) Tedy...mamka s nevlastním tátou jsou naprosto a totálně skvělí lidé, ale docházelo tam přesně k tomu samému. Zatímco teď se vidíme tak 1-2x týdně, chodíme spolu do kina, divadla, do hospody...a je to prostě pohoda :)
    EINSTEIN
    EINSTEIN --- ---
    ANICHQA: tak kvoli takemuto niecomu som momentalne s mamou furt na noze, neznasam ked sa o mna prilisne stara. Obcas jej to davam dost vyzrat. Potom mam z toho konflikty aj z ocom, ze sa k nej nemam tak chovat a pod. Ale ked si ona neda povedat, ze ma ma nechat na pokoji...
    STANDART
    STANDART --- ---
    lehounce me zacina udivovat, jake vsechny nesvary jdou na vrub jedinackovstvi :)
    ANDEL
    ANDEL --- ---
    STANDART: No, nejspíš bych se dala považovat za předčasně dospělého jedináčka :) Ještě když rodiče byli spolu, stejně jsem si ve školce nejradši povídala s učitelkama, maximálně jsem měla jednoho-dva kamarády. Pak se naši rozvedli a já zůstala jenom s mamkou, která byla na všechno sama, takže na jednu stranu jsem se musela vyrovnávat se spoustou "dospělých věcí" - neměli jsme moc peněz navíc, zůstávala jsem dlouho ve družině nebo u babiček, ale zase jakmile jsme byly spolu, bylo to super, takže citově jsem rozhodně nestrádala, spíš naopak. Každopádně jsem potom vždycky chodila s kluky o dost staršími než jsem byla sama...a pořád mi jsou bližší než vrstevníci. O to větší pak byla legrace, pokud byl zase přítel nejmladší ze své party kamarádů - občas to dopadlo tak, že jsem byla jediná osmnáctiletá slečinka mezi čtyřicátníky...ale pohoda :))

    GATTA_NERA: Takhle nanečisto zatím uvažuju jen o jednom, maximálně dvou dětech (i když to už mě děsí představa, jak bych zvládala mít ráda obě stejným dílem :)...ale zase pokud bude protějšek toužit po velké rodině, třeba se mu podaří mě přesvědčit :)
    ANICHQA
    ANICHQA --- ---
    Tak jsem jedinacek celkem typicky. Hodne rozmazlovana a hlavne hodne hlidana, coz mi s dost komplikuje zivot. Moje matka je na me upnuta, tim padem se musim vic hlidat, aby se mi nahodou nic nestalo, protoze jsem preci "to jedina, co moje matka ma". Matka me dost opecovavala, tazke me nejak nepodrporovala, kdyz jsem treba chtela delat nejaky sport, bala se, aby se mi neco nestalo.
    Jako dospela jsem hodne velky samotar, lidi kolem sebe moc nepotrebuju, vystacim si sama. Zaroven jsem ale docela samostatna. Nezvykla jsem se ale s nikym delit a podvedome ani to nedelam. Treba kdyz jsem zacala bydlet s pritelem, tak me ani nenapadlo nakupovat pro dva, nebo kdyz jsem si sedala ke stolu, tak jsem si automaticky brala jen jeden pribor. Nejak jsem proste nemyslela na to, ze nejsem sama. Nenapadlo se me zeptat, zda treba si taky da caj, kdyz jsem si ho delala. Takove ego hovadko ;-))
    MAIKA
    MAIKA --- ---
    tak se hlasim do klubu sebestrednejch, rozmazlenejch jedináčku :)

    jinak mi neprijde že bych byla až tak moc rozmazlena :), ale to neznamena že když už by to tšlo, tak že bych nebyla schopna se nechavat rozmazlovat :)
    ACKO
    ACKO --- ---
    Jedináček je pěkné téma, hlásím se k nim. A co ještě navíc- musím přiznat, že jedináčkovství pěstujeme v ženské linii už třetí generaci! Moje matka, já , moje dcera. Byla jsem jedináček hlídaný, opečovávaný, držený velmi zkrátka, na kterého byly kladeny dost velké nároky a který nesměl zklamat. Teď v pozdějším věku jsem cítila a cítím jako velký závazek postarat se o staré rodiče, o to se se mnou nikdo nepodělí. Jinak jsem jedináček samotářský, v mládí naopak spíš ve vývoji opožděný...velmi dlouho naprosto dětinský (tím, že byl rodiči ochraňován před tvrdým životem).
    ALICK
    ALICK --- ---
    já coby jedináček sem nějak přehnaně hlídaná nebyla, spíš sem rostla jak dříví v lese, čimž sem si zadělala na komplex, že chci všechno zvládat sama, když to za mě nikdy nikdo neudělal, samozřejmě sem byla jako malá hodně fixovaná na mámu a věta "mě se tejská" byla na denním pořádku, to se ale postupem času odbouralo a já potřebuju trávit dost času sama, jasně sou situace, kdy okolo sebe potřebuju mít spoustu lidí a zásadní situace a problémy potřebuju sdělit někomu dalšímu (musí to snášet nejlepší kamarádka, která mi vlastně supluje sestru :D ), dost funguju jak vrba pro jiný a taky docela dobře snášim fakt (krom jistých momentů), že nemam partnera
    HANAKONVESZ
    HANAKONVESZ --- ---
    jedna věc mi zůstala bez ohledu na to, co jsem se jako jedináček musela naučit ( dělit se , brát ohled, nežárlit..). potřebuji mít dost času být sama, kdykoli si potřebuji něco srovnat nebo prožít. o to se umím těžko s někým podělit.
    PERMO
    PERMO --- ---
    ja jako jedinacek(ikdyz se tremi nevlastnimi sourozenci) jsem taky nebyl nejak extra zvyhodnovan...naopak sem se setkal s dost prisnou vychovou(od taty skoro az s vojenskou drezurou:D:D)(jeste na gymplu brzke prichody domu, skoro zadne kapesne, ale temer neomezenymi prostredky na sport a cestovani..atd), ale s velkym citovym zazemim... to, ze sem se nemusel se sourozenci o nic delit, me pravda trochu poznamenalo, ale postupem casu jsem se delit naucil, je to jen otazka casu..jako dite jsem to neznal, pozdeji jsem to pochopil..
    co se tyce partnerskych vztahu, musim rict, ze mi nikdy moc dlouho nevydrzely, ikdyz mi nektere partnerky vcelku dost vyhovovaly, mel sem pocit, ze mi berou moji osobni svobodu(nemuzu se okamzite o cemkoliv rychle a svobodne rozhodnout) delalo mi problemy rozhodovani s ohledem na nekoho, ted uz je to lepsi, ale neni to pro mne samozrejmosti:)
    SSAMIAD
    SSAMIAD --- ---
    taky mam pocit, že na mě všechno visí, že sme doma opora, neb naši už mezi sebou nemají moc dobry vztah, pořád musím myslet na to, jak na tom jsou, je fakt, že mama trochu žárlí na meho přítele, ma pocit, že jí mě bere, je tim dost otravna, to si vždy řikam, proč sakra nemam 10 sourozenců!!!
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    GATTA_NERA: mám děti dvě a kdybych je měla kam dát a někdo mi je živil, tak bych jich klidně měla i víc. :-))) Ale myslím, že to nesouvisí s nějakou touhou kompenzovat své jedináčkovství, jsem prostě takový typ.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    SSAMIAD: velmi podobně jsem to měla se svými rodiči. Tak hrozně mě nerozmazlovali, až jsem měla pocit, že jsem na tom hůř než lidi, co sourozence mají. :-) Možná je taky rozdíl v tom, že nejsem záměrný jedináček, moji rodiče vždycky chtěli víc dětí, ale bohužel to nevyšlo.

    Jinak asi trpím jinou běžnou vlastností jedináčků - pocitem, že nesmím své rodiče zklamat a musím být ve všem dobrá, protože jsem na to sama, kdo jim může splnit nějaké ambice... a zároveň pocitem, že nic, co udělám a dokážu, pro ně nikdy nebude dost dobré... hodně dlouho mi trvalo, než jsem dokázala se od těchto zatěžujících pocitů oprostit.
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    STANDART: vždycky jsem byla považovaná za předčasně vyspělou, ale co se týče kamarádů, neměla jsem ani starší ani mladší, já neměla vůbec žádné kamarády :-/

    Je pravda, že mi třeba imponujou starší mužové, ale nevím, do jaké míry to souvisí s mým jedináčkovstvím a do jaké míry s jinými povahovými rysy.
    SSAMIAD
    SSAMIAD --- ---
    QASHA: JOOO!! taky, nesnesu si řikat o pomoc, a zase i nerada mluvim o sobě, připadam si, že jsem sobec, když o sobě mluvim déle jak dvě minuty...ale ostatním ráda pomaham...jsem v naší rodině jediná vnučka, mam osm bratrancu a byla jsem vždycky tak nějak citově rozmazlena, ne materiálně, ale citově...
    SSAMIAD
    SSAMIAD --- ---
    tak já jakožto jedináček jsem nikdy žádný extra výhody neměla...kolikrát jsem spíš měla pocit, že si naši dávali tak strašnej pozor, abych rozmazlena nebyla, že to až přeháněli:)) co se třeba týče peněz, od 15ti normálně brigády, nic mi nikdy nijak neprošlo...je ale fakt, že co se týče citů, tak to jsem na tom asi hůř...v dětství jsem se ani na krok nemohla hnout od mamy, ani do školky jsem nesnesla chodit, chtěla jsem byt pořád s mamou...za to ted je to naopak:D jinak mam ale pocit, že jsem hodně na mamu žárlila a na rodiče vubec, kdykoli se bavili s jinejma dětma, nebo si s nima hrali, tak jsem byla zlá:D a asi to mam ted tak trochu ve svem osobnim životě..nesnesu jakoukoli nepozornost vuči mé osobě, musí mě pořád někdo chvalit, jinak ty lidi zavrhnu:D, kritiku taky nějak extra nesnesu..to je asi to, co mě mrzí, že mi rodiče dali moc velky prostor k tomu, abych se fixovala...
    MISHACZEQ
    MISHACZEQ --- ---
    ECLECTICA: taky se obcas vic resim, nez je potreba.. a nevim, jestli to souvisi s nejakym egocentrismem, ale je me vsude tak nejak "plno"
    EINSTEIN: zakazy taky na me nikdy moc neplatily. vzdycky jsem si vsechno udelala po svym a rodice se to casem naucili respektovat a zvykli si na to
    GATTA_NERA: ja deti nechci. a jestli to na me prijde, tak max jedno, at si to taky vsechno uzije, tak jak jsem si to uzila ja :) - mysleno v pozitivnim smyslu. nikdy jsem netouzila po sourozenich. vzdycky jsem totiz jako dite z vesnice mela spoustu kamaradu
    STANDART: kamarádů, kteří byli vetsinou starsi. ale zaroven jsem mela dost kamaradu mezi vrstevnikama. ted to mam tak nejak mixly po dvacitce. ale v tomhle veku uz se zacinaj vekovy rozdily docela stirat.
    STANDART
    STANDART --- ---
    GATTA_NERA: nad poctem nejak moc nepremyslim, jedine cim jsem si zcela jist je, ze chci byt muz v domacnosti :) a zase - navim nakolik to je jedinackovstvi, ale me proste bavi byt svym panem, vymyslet systemy, mozna ze i mam tak trochu sklon k poradkumilovnosti, dokonce jsem se ve vareni dostal do faze, kdy si varim nejen proto, ze je to nejlevnejsi ale proto, ze se to da jist, no a kdyz jsem si onehda vychytal zehleni se sluchatky na usich, uz nezbylo nic, co by mi branilo takhle premyslet :)
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    GATTA_NERA: radeji bych dve :-)
    STANDART
    STANDART --- ---
    MADIETTA: ale jdi ty fosilie, naopak - prozivas to, o cem ja si jen snim - proste mit svoji rodinu, objevit prvni misto meho zebricku hodnot a vsechno ostatni uz mi pak bude jedno, hrozne se na to tesim, jen proste... nevim nakolik to je jedinackovstvi, nakolik zivotni optimismus, ale ja proste (nesmejte se mi) verim v pravou nefalsovanou dozivotni spokojenou lasku bez kompromisu, ktera az prijde, tak tu bude a ja nic pro ani proti neudelam, takze mi tim ted dochazi, ze asi i dost verim v osud, a to je to proc nemam chut do polovicnich vztahu (vztahu s kompromisy), ktere se sem tam nabidnou a rikam NE, a pritom me to nechava vnitrne klidnym a citove vyrovnanym.. to je jak z nejaky osviceny knihy jehovistu, co? :) mam svoje konicky, vize, potreby, a kazde procento od 100 je uz otazka kompromisu, navic uz od meho prvniho rozchodu jsem prisel na to, ze vztahy jsou tu jen proto, abychom meli celej zivot co resit (kdyz nekoho nemate - chcete, kdyz mate - resite...), navic mi kazdej rozchod bere moje detske idealy a posouva me z optimismu k realizmu, nekdy az pesimismu, a to ja nerad!

    ECLECTICA: kdyz jsme u toho vazani na rodice, kdo z vas byl mezi vrstevniky povazovat za predcasne vyspeleho (dano tim, ze jedinacci mnohem casteji nez nejedinacci prebiraji hodnoty starsich), a tim vam napr komunikace s vrstevniky nepripadala nijak zajimava, oproti tomu jste ji smele poklabosili se starsimi nez vy sami, popr i ve vztahu vam vyhovovala osoba, ktera uz proste neresila problemy -nactiletych, dokazala byt nad veci atd...?

    vsem odstatnim dekuju za reakce, snad se mi to podari sumarizovat

    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam