JOSEF_K: no, on je ten dům analogie ke společnosti, že jo, takže jsem měl tak nějak na mysli, že to neni o tom, jak vypravěč někam přijel, nelíbilo se mu tam, a tak zase vodjel. spíš bych řekl, taková metafora.
po štědrovečerním candátovi a lahvi sektu se mi Starý dům od VV jeví nějak takhle:
[vypravěč] byl unavenej, tak vypřáhnul koně, sice mu s tim nikdo nepomohl, jenom se mihnul stín a pro jistotu přilítnul, jak řikáš, sup, stejně tak mu to stavení připomínalo nějakej pajzl, jehož osazenstvo nevyhlíželo zrovna přátelsky.
řeč zrovna nevodsejpala, i když kdosi trápil kytaru, ale koho by to bavilo, když ti někdo decentně ukazuje kudlu.
vypravěč se tak nějak zamejšlí, co je to za podivnej dům, jak zamořenej, celej potmě, nedá se v něm dejchat, jako by se snad všichni odnaučili žít.
dveře dokořán, ale duše pod zámkem. neni tu hospodář, aby pocestnýmu nalil, naopak takovej požadavek vyvolává údiv, že prej pán asi dlouho cestoval, a nepamatuje si, že to takhle bylo odjakživa.
věčně žijem o šťovíku, úplně jsme zkysli. navíc - tedy my domácí - jsme to krapet přehnali s láskou k vínu, dům jsme zruinovali, navzájem jsme se rvali a věšeli.
vypravěči je z toho poněkud smutno, neb uštval koně, když ujížděl vlkům [a teď tohle], radši by do kraje, kde je plno světla, kde nesténají, ale zpívají, kde to prostě neni celý na levačku.
jenomže, o takovejch domech jsme my nikdy neslyšeli. zvykli jsme si žít potmě, odjakživa v těchhle sazích [jak to vemu doslova, zní to ještě hůř ;-]]
takže to vypravěč zabalil, a z toho puchu, kde obrazy visí nakřivo, zmizel, jak to jen šlo, kam ho nohy resp. koně nesli, tam, kde lidé žijou (a jak...)
kolikrát zmoknul a zase uschnul, štěstí ho opouštělo, ale nikdy ne nafurt ;-] možná to zpíval o nás, černý oči a bílej ubrus by sis přeložil sám, že.
____
mno, koupil jsem si dneska teď tak populární Lukjaněnkovu trilogii, třeba při čtení chytim nějakou poetičtější slinu :-]