K_A_R_K_U_L_K_A:
Pokud má smysl snaha se co nejvíc přibližovat k úplnosti (bytostného já) jde tedy o zaměření se na vlastní představu o sobě.
Bytostné já se mění a formuje stejně tak jako svět kolem nás. I naše představy o nás samotných nejsou fixní.
Řekl bych, že směřování k dokonalosti je obecnější pojetí téhož směřování k něčemu co nejvíce naplňujícímu.
Tedy pokud chceme býti dokonalý ve smyslu "nejlepší jak je to z naší pozice možné"
obsahuje podle mě tato snaha i směřování k úplnosti bytostného já.
Ve chvíli kdy naplnění bytostného já pro mě přestane být cílem je stále možné ještě směřovat k dokonalosti v širším pojetí a v kontextu mimo moje naplnění.
Tedy zaměření se na směřování nejen k vlastní představě o sobě, ale k dalším pohledům mimo moje bytostné já.
Pojmout za sobě vlastní směřování k dokonalosti jako součást směřování k bytostnému já a tedy pomyslně snahu o své naplnění o toto rozšířit je také možné.
Jak říká i Beta_bob: Kdo chce cíleně ovlivňovat svůj život musí směřovat k něčemu v co věří.