TORUVIEL: co nejmene cukr, omezit mleko.... nedavno se dcera probudila a byl to takovy extrem, ze nepromluvila. po " prirodnim" sinupretu ji slezla kuze na rukou, tak ho uplne odmitla. denne se pomerne v nevlidnem pocasi cachtala v bazenu. a po tydnu to proste odeznelo. zazvorovy caj- ten zahriva. jinak vlastne nic.

Jiná situace:

Jsem na návštěvě u kamarádky v Belgii. Jdeme do lesa, ještě s její těhotnou spolubydlící. Přijdeme ke krásné louce s vysokou trávou. Těhotná slečna ukáže na stromy za loukou a říká: "Tam pod těma borovicema je krásný místo, pojďme tam." Moje kamarádka, Kapha, si dlouze změří vzdálenost ke stromům (asi 300m), zhodnotí povrch a prohlásí: "To nevypadá pohodlně, já zůstanu tady a budu odpočívat." :) (Nevím jak to přesně přeložit, doslova řekla: "The way doesnt look comfortable.)

Tenhle fenomén je pro mně takovej fascinující, protože je mi s mou konstitucí váta-pitta, velmi málo kaphy, velmi vzdálenej, a proto si ho často všímám. Taková ta snaha maximálně šetřit fyzickou energií a vyhnout se jakékoli "nadbytečné" námaze.
Patrně bych se z toho mohla ledacos naučit, protože většinu času mám přebytky váty a energií naopak plýtvám na nadbytečné a neefektivní pohyby. Určitě by mi prospělo naučit se takovému klidu a ladnosti, jako má ta kamarádka....teda, pokusit se trochu tomu přiblížit, naučit patrně není možné :)
Zároveň mě to ale v takovémhle extrému, kdy se někdo vyhýbá každému kroku, děsí, protože váta ve mně si velmi uvědomuje, že se hýbat potřebuje a že je pohybu v našem světě málo, a ptá se, jak takový člověk, který se dobrovolně téměř ani nehne, fyzicky dopadne až bude starší, a jak vůbec může takhle přežít .))

Ale to je opět váta uvažování, dané dvěma věcmi: váta tělo má proměnlivé trávení, které je závislé mj. na dostatku pohybu, pokud bych se nehýbala, nebude mi to uvnitř fungovat a bude to bolet.
A zadruhé, váta tělo má citlivé klouby a tendenci k zatuhlým svalům, opět, nedostatek pohybu doslova bolí a nedá se vydržet...
Pokud to správně chápu, kaphy se netýká ani jedno, má stabilní trávení, dobře promazané klouby, které velmi dlouho zůstanou v pohodě, i když se nehýbe, přirozeně pevné svaly, přirozenou uvolněnost....takže prostě tou pasivitou akutně netrpí, přinejmenším v takhle mladém věku (kolem 25) určitě ne.... Je zajímavé pokoušet si představit, jakej to může být pocit z těla, a z reality vůbec....:)

Posledních pár dní mi zas nějak naskočilo ájurvédské pozorovací myšlení, a všímám si zábavných mezi-dóša situací :)

Třeba teď na nádraží, nonstop stánek s kafem a občerstvením.
Osoby
- stálá obsluha, váta-pitta, něco přes 20, vypadá inteligentně, nejspíš studentka na brigádě
- nová pracovnice, kapha, něco pod 20, vypadá prostě, nejspíš na počátku kariéry ze samých takových zaměstnání

Váta-pitta zaučuje kaphu. Nová slečna dělá všechno pomalu a rozvážně, a ještě o něco pomaleji to chápe. Váta-pitta jí krok za krokem vysvětluje, jak namarkovat a uzavřít objednávku, zřejmě ne poprvé. Úplně je vidět, jak se to v ní mele: Váta je netrpělivá, nebaví jí to. Pittu prudí nedokonalost a pomalost té osoby a neefektivita procesu výuky. Zároveň ale: Váta má porozumění pro začátečníka a chce pomoct. Pitta se snaží být dobrou učitelkou, zvládnout své emoce a co nejpřesněji racionálně vysvětlovat. Výsledné napětí je slyšet v každé větě :), v praxi to dopadá tak, že opravdu rozvážně hlasem vydává korektní pokyny, ale ta netrpělivost je poznat, i na hlase, i na řeči těla :)

Naštěstí kapha slečna je zcela imunní, vypadá, že emoce své školitelky vůbec nevnímá, vykonává pokyny se zcela neutrálním, lehce apatickým výrazem, něco na způsob "nojo, první den v práci, opruz, normálka, to přejde" :), a dá se čekat, že jakmile se to naučí, bude naprosto v pohodě efektivní a pak asi i milá a usměvavá :)